Izraelským násilím jsou posedlí všichni, ale médiím také kupodivu záleží na izraelské bezpečnosti, která je podle nich ohrožena tím, že ne všichni ultraortodoxní Židé (haredim) chodí na vojnu (kdy se čeští novináři starali o to, že Němci nechodí na vojnu?, kdy se izraelští novináři starali o to, že Češi nechodí na vojnu?, kdy se kdokoli staral o to, že Američané nechodí na bezplatnou vojnu?); je to starostí nejen milovníků Izraele ale paradoxně i jeho nepřátel. Když však izraelská vojenská jednotka složená z haredim údajně znásilnila arabského teroristu, nedivili se publicisté, že haredim slouží v armádě, a nadšeně se soustředili na jejich údajný zločin, avšak jen do doby než prokurátorka z izraelského deep state, která zorganizovala editování a zveřejnění inkriminujícího filmu, byla zatčena, a než byl celý případ odhalen jako další podvod zamýšlený na diskreditaci pravice a náboženských Izraelců. Židovský teror je v médiích populární ze dvou důvodů: jde údajně o teror ze strany extrémní pravice (extrémní levice nedělá teror a kromě toho levice není nikdy extrémní) a taky o teror ze strany Židů (psát o muslimském teroru znamená ve většině zemích, včetně demokratických, projev islamofobie trestané vězením).
Satelitní snímky ukazující hory mrtvol v Súdánu budí méně pozornosti než šarvátka arabských osadníků s židovskými hospodáři. Důkazy o židovské vině se opírají o iracionální argumenty typu: „dokonce i přítel Izraele, americký vyslanec Mike Huckabee, židovské extrémisty odsoudil“ nebo „dokonce i izraelský generál Benny Ganz pravicové extrémisty odsoudil“. Snadno lze zjistit, že přítel Huckabee odsuzuje vše co se dá, třeba i spálení kostela židovskými extrémisty, který ve skutečnosti zapálili Arabové (zde). A kdo žije v Izraeli ví, že Ganz je politik, který jako spojenec pravicového Benjamina Netanjaha neuspěl, takže nyní kandiduje proti němu jako levicový politik. Přátelé Izraele nechápou, že v demokratickém Izraeli napadají bezcharakterní politikové svoje odpůrce všemi prostředky stejně jako v Česku, takže dnes-levicový Ganz napadá pravicový-extrémismus.
O židovských zločinech a izraelském teroru jsem uvedl ukázky z českého tisku z let 1942 až 2026 zde. Tady uvádím ještě dvě ukázky z Rudého práva, které v Česku bylo oficiálním zdrojem zpráv v letech 1948 až 1989. Zpráva z roku 1979 pojednávala o systematickém zabíjení arabských dětí izraelským státem:
Ve zprávě se tvrdilo, že židovský stát vyhazuje do povětří školy, a také prý hází do tříd granáty se slzným plynem, ale „dveře v takové případě musí být zamčené, takže děti skáčou z oken, což se velmi často neobejde bez úrazů“. Komunisté citovali západní zpravodajské agentury (najednou se na ně spoléhali) a také pokrokové izraelské advokátky. Židovský sadismus dokreslovali satirickými karikaturami, typicky takovými:
Tvůrci oněch fantasmagorických pomluv ve stylu středověkých zkazek o krvi křesťanských panen v macesech (pamětníci si možná vzpomenou na Milana Mádra nebo Zdeňka Porybného) vtělovali své morbidní představy do každodenních zpráv po celých 41 let, a některým se povedlo pokračovat i po sametové revoluci (Zdeněk Porybný se změnil v kapitalistu, privatizoval si Rudé Právo oklestiv ho na pouhé Právo, a dodnes beztrestně působí). V Porybného duchu dál píší nejen hlavní média jako Novinky (zde, zde) a iDnes (zde, zde), ale i blogeři držící se ve středním proudu. Stačí jim stáhnou si titulky z jakýchkoli světových médií (BBC, CNN, Reuters, AP, NYT, WP, atd.) a vrazit je do GOOGLE TRANSLATE, překlad doplnit o oblíbená klišé, eventuálně to editovat pomocí ChatGPT, a hned je politická analýza na světě. Její slabinou je, že je nerozeznatelná od všech těch zdrojů, a hlavně je většinou lživá. Kritika Izraele nebo Židů je zcela bez rizika. Za vyvrácené výmysly nehrozí žaloba. Ale pro lepší dojem je někdy výhodnější vydávat se za přítele Izraele, a pomluvy prezentovat jako konstruktivní kritiku.
Někteří samozvaní přátelé Izraele se svěřují též s láskou k Egyptu, kam často jezdí, ale dávají přednost psát o Izraeli. Víme, že o Egyptě se toho moc pozitivního psát nedá. Jde o zemi, kde obyčejní občané hledající svobodu, ale i mnoho politiků, končí ve vězení (když mají štěstí, jinak jsou zabiti), kde mnozí žijí na hromadách odpadků, a kde v oáze pro turisty se umírá na otravu vodou a jídlem. Žádná práva tam nemají ani ženy (50 % obyvatel), a ani křesťané (původní obyvatelé země zvaní Koptové, 20 % obyvatel). Hlavní zábavou v televizi tam jsou seriály o zrádných Židech používajících krev muslimských dětí do macesů. Nechtějí-li o milovaném Egyptu psát negativně, a Izrael přitom kritizují pravidelně, znamená to, že „přátelé“ lžou a Izrael ve skutečnosti nemilují (eufemismus). Jde o stát Izrael, kde je nejlepší zdravotnictví asi vůbec, a kde všichni, včetně žen, gayů a muslimů (kterých je 20 %), mají demokratická práva.
Samozvaní přátelé Izraele píšou zcela v souladu se světovými médii, která pravidelně referují o vraždění dětí a o genocidě. Jestliže kritičtí přátelé věří světovým médiím, proč píšou o drobných šarvátkách v olivovém háji, a ne o mnohem závažnějším případu genocidy? A když světovým médiím nevěří zprávy o genocidě, proč věří jejich zprávám o šarvátkách? Čemu vlastně věří? Kdy vlastně lžou? Ať již jde o ateistické humanisty nebo křesťanské altruisty, měli by být vděčni za to, že jim židovští proroci a rabíni ukázali cestu, a ne se za každou cenu snažit proti jejich potomkům něco najít; například rabín Hilel je znám svou výzvou: „nečiň druhým to, co nechceš, aby dělali tobě“ (Hilel zemřel roku 10 n.l., kdy mělo být Ježíšovi 14 let a musel o Hilelovi slyšet). Ti údajní izraelští pravicoví extrémisté jsou následovníci Hilela; jsou to náboženští Židé dodržující všechna přikázání (mají jich ne deset ale stovky). Do většiny potyček se dostávají díky provokacím aktivistů z EU a arabských osadníků (historie učí, že Židé jsou v zemi 3000 let, zatímco Arabové přišli mnohem později, a namnožili se zvlášť v posledních desetiletích díky izraelské toleranci a přísunu vody, jídla, léků a elektřiny).
Denně Arabové všech věků kamenují v Izraeli desítky aut (mně rozbili auto jednou za jízdy a dvakrát, když jsem ho nechal bez dozoru v přírodě), útočí noži i střelnými zbraněmi, vloupávají se do desítek obchodů a farem; každý měsíc se koná nějaký teroristický útok (mnoho útoků překazí tajná služba). Teroristé se rekrutují z Palestinské autonomie i z Izraele, občas proniknou z Egypta nebo Jordánska. Drony pronikají z Libanonu, Jordánska, Iráku, Jemenu a Egypta. V posledních týdnech se rýsuje eskalace ze strany Sýrie a Turecka. Během své existence byl Izrael napaden již osmi státy, balistické rakety na něj byly vyslány ze čtyř států, Arabové napadli Izrael zvnějška i zevnitř, podřezávali celé rodiny, otravovali jídlo, nastražovali bomby do košů na odpadky, vyhazovali do vzduchu autobusy, unášeli a znásilňovali. Přes to vše nebyla izraelská demokracie nikdy během 78 let pozastavena nebo jakkoli kvůli válce omezena a izraelští Arabové užívají zcela neomezených práv jako ostatní Izraelci (Američané za války japonsky vypadající občany internovali, Rusové za války neruské národy deportovali a hubili).
Jakékoli porušení zákona ze strany Židů (nepopírám, že existuje) je vyšetřováno a potrestáno policií a soudy, nad vším bdí levicově orientovaná tajná služba. Starosti přátel Izraele ohledně židovského extrémismu a teroru (zde, zde) jsou proto neodůvodněné, a přejímání pomluv ze světových médií škodí té správné straně, a hlavně škodí logice a pravdě. Chtějí-li dobrodějové bojovat proti zlu, mohou si vybrat jinou ze 199 zemí na globusu. Téma by si jistě našli i ve své zemi (co třeba kritizovat prodej českých dětí zahraničním turistům na sex, o tom jsem četl v posledních letech jen 1 článek, zde, zatímco potyčkám v izraelském olivovém háji se věnovalo 1000 článků). Humanisté a křesťané soustředící se na kritiku Izraele, který bojuje o přežití, žijí ve virtuální realitě. Skutečnost je opačná: extrémistou a teroristou není kdo dodržuje přikázání a hájí zemi proti islámu, ale barbarští nájezdníci usilující o ovládnutí nejen Izraele ale dnes i Evropy (židovský stát včetně Západního břehu má 28 000 km2 a Arabové se tam množí exponenciálně, arabské státy mají 10 000 000 km2 a Židé tam žít nemohou). Náboženští Židé (40 % Židů v Izraeli) jsou spíš pravicoví, a proto je média včetně izraelských označují automaticky jako extrémní, a od extrémních k teroristickým je v levicové hantýrce kousek.
Senzační židovské zločiny se vždy ukázaly jako fake, včetně krve v macesech, spiknutí na ovládnutí světa, spiknutí doktorů, útoky na nemocnice, pálení kostelů, vraždění neviňátek, znásilnění teroristy ultraortodoxními Židy, cvičení psů ke znásilňování arabských mužů atd. Ale i ty malé šarvátky jsou většinou popsány zcela zkresleně. V Izraeli se o Izraeli dozvíte opak než v médiích. Pomlouváním Hilelových a Ježíšových krajanů se sotva něčeho dobrého dosáhne. Chce-li někdo opravdu pomoct Izraeli, může tlačit na svou vládu, aby přesunula vyslanectví do hlavního města (jak je zvykem i v ostatních 199 zemích) – do Jeruzaléma.
Žádné komentáře:
Okomentovat