Židé byli vždy pod drobnohledem, a tak žádné jejich zločiny, a dokonce ani nejmenší přečiny, pozornosti neunikly, ať již šlo o činy skutečné nebo vymyšlené. Čím fantastičtější byla obvinění, tím méně měla co do činění s realitou. Historie zná stovky případů falešného obvinění z otravy studní, šíření morové epidemie, vraždění z rituálních důvodů, znesvěcení hostie, zesměšňování posvátných symbolů a mnoho dalších. Některá obvinění mohla být legitimní, třeba obvinění z tajného pokračování židovských zvyků u násilně pokřtěných, nebo zesměšňování křesťanských zvyků. Avšak závažnost falešných obvinění vždy zdaleka přesahovala nicotnost těch oprávněných, a bestialita kolektivních trestů vůči Židům neměla a nemá obdoby.
Příkladem falešného obvinění z nedávné doby je údajný únos křesťanského chlapce v polském městě Kielce 4. července 1946. Poté, co ze tří milionů polských Židů bylo za války 90 % zavražděno, zbytky Židů většinou usilovaly o odjezd do Palestiny. Mezi nimi bylo i 150 lidí čekajících v Kielcích v ubytovně na odvoz; šlo o zubožené chudáky ztrativší rodiny i majetek. V polském davu se rozšířila pověst, že osmiletý Henryk, který se ztratil a pak našel, byl vězněn Židy v této ubytovně a měl být z rituálních důvodů zabit, kdyby neutekl. Dav lidí, kteří se považovali za věrné křesťany, v následujícím masakru zabil 42 Židů a 40 zranil (zde).
A nyní bez ironie ke kopnutí jeptišky v Jeruzalémě 28. dubna 2026. Izraelská policie zveřejnila záběr pouliční kamery blízko Starého města ukazující židovského muže, jak běží za jeptiškou (pracovala v nedalekém francouzském katolickém institutu) a sráží ji na zem, odchází, a vrací se, aby ji kopnul na zemi, kolemjdoucí dalšímu útoku brání a muž se vrhá i na ně. Jde o šokující video a šokující situaci, jako vždy, když zcela bezdůvodně je napaden náhodný chodec na ulici. Takové výjevy známe z Evropy, a především z New Yorku a jiných amerických měst, kdy gangy mladých nebo zdrogovaných zločinců „ze sportu“ napadají náhodné kolemjdoucí. V Izraeli jsem ještě nikdy o podobném případu neslyšel. Navzdory arabskému terorismu je v izraelských ulicích bezpečněji než kdekoli v Americe či Evropě.
Jako vše negativní z Izraele, i toto video zveřejněné izraelskými úřady (podle mě zbytečně) se dostalo do všech médií celého světa. Komentáře, typicky pro novináře kteří rádi hodnotí a zobecňují, mluvily o židovském násilí proti křesťanům, které je projevem obecné židovské nenávisti a zločinnosti a netolerance a pravicového extrémismu a bla bla bla, prostě jde o starý známý útok na křesťanské hodnoty (ať již si pod nimi představují cokoli oni studenti ateistických sociálních fakult). Čtyřicet let jsem se v oněch místech zabraných onou pouliční kamerou v Jeruzalémě procházel, se svými dětmi a pak vnuky, a vždy jsem obdivoval a dětem ukazoval ono soužití tří náboženství na tak malém prostoru, s tolika historickými památkami, s tak nevšední tolerancí ze strany židovského státu, a také celého židovského obyvatelstva, jehož největším snem je mírové soužití s muslimy a křesťany. Děti se učí od školky písně o mírové holubici; vlády levicové i pravicové se snaží vítězné války Arabům prezentovat jako prohrané, aby nebyli uraženi a byli ochotni vzít si zpět dobytá území a „žít s námi v míru“. Kde v arabských nebo i evropských zemích lze vidět takovou sbírku synagog, mešit a kostelů? Kde lze vidět takové soužití?
S dětmi jsme navštěvovali Zeď nářků, a taky mešity Al Aksa i Dům Skály se zlatou kopulí, stejně jako Via Dolorosu a nádherný Chrám Božího hrobu, postavený na místě, kde byl podle tradic ukřižován a pohřben Ježíš. Po podepsání dohod z Osla byly návštěvy mešit postupně zakázány a nenávistnost i extrémismus muslimů rostly, avšak vztahy mezi Židy a křesťany narušeny nikdy nebyly. Moji příbuzní v Horním Nazaretu (dnes zvaném Nof Hagalil) mají arabské křesťanské sousedy a mají s nimi dobré vztahy. U žádných skupin židovského obyvatelstva jsem kupodivu nepozoroval jakékoli negativní pocity nebo projevy vůči muslimům a ani vůči křesťanům (vzhledem ke svým znalostem historie říkám kupodivu, ale mladí dnes těch znalostí mají méně, tady stejně jako jinde).
Židovský sionistický vůdce Zeev Žabotinsky říkal, že i Židé mají právo na své darebáky a zločince; lze dodat, že mají právo i na své hlupáky. Musím říct (a mnohé to může naštvat), že je mezi nimi méně zločinců; pražská Židovka Ruth Bondyová ve své knize o terezínském ghettu napsala, že přestože krajíc chleba mohl znamenat cestu k přežití, nebyly v Terezíně běžné případy krádeže, a přestože lidi byli na sebe nacpáni, nebyly případy znásilnění. Ale darebáci existují (Žabotinsky to vyžaduje). Určitě existují i primitivové, kteří plivnou ve Starém městě na někoho, kdo se jim jeví jako křesťanský kněz, nebo na dívku podle nich necudně oblečenou, nebo na kohokoli jiného z jakéhokoli důvodu.
Náhodou zrovna včera (ve středu) rozhodl nižší jeruzalémský soud, že Jona Schreiber, který napadl jeptišku nebyl příčetný. Jde o psychopata a schizofrenika, který jeptišku vnímal jako někoho odlišného. Pro duševní poruchu není útočník za tento čin trestně odpovědný. Soud žádá, aby byl pachatel umístěn na šest let do ústavu. Izraelští žalobci, psychiatři, právníci i soudci jsou známí svou levicovou orientací, takže jejich rozhodnutí určitě není snahou zamést čin pod koberec. Všichni, kdo mohli se omluvili, i napadené ženě, která byla jen lehce zraněna, i její organizaci, a vlastně celému světu.
Blázen v Izraeli napadl jeptišku. Reakce organizací, politiků, médií, Vatikánu, a celého světa byla přehnaná jako vždy, když jde o Izrael. V řeči imunity by to šlo nazvat anafylaktickým šokem. Kolik lidí pamatuje, co se dělo jeptiškám po komunistickém puči v Česku, a kdo ví co se jim dělo při osvobozování Rudou armádou (zde)? A obecně lze říct, že křesťané v celém světě nikdy za 2000 let netrpěli takovým útlakem jako dnes (zde). Nechci omlouvat žádné izraelské přečiny a zločiny, jen chci ode všech, aby je viděli v proporcích.
Žádné komentáře:
Okomentovat