24. 6. 2021

Nepřesnost charakterizuje protidezinformační aktivisty, včetně Jana Cempera – bojovník za pravdu Cemper tvrdí, že žádnou černou listinu nevytvořil, ale přesto ji lze na internetu nalézt

V článku o životě Václava Havla a jeho rodiny jsem se věnoval jejich vztahu k morálce, a protože šlo o známé osobnosti a široce diskutované téma, podložil jsem téměř každé tvrzení věrohodnou citací (zde). Článku se dostalo široké pozornosti. Na webu Jana Cempera, manipulatori.cz, byl můj článek označen za prolhaný (zde; pro případ změny na jejich webu jsem stránku ofotil a podtrhnul relevantní pasáže zde). Požádal jsem pana Cempera, aby se omluvil nebo mně ukázal alespoň jedno tvrzení z mého článku, které považuje za lživé či nepřesné. Cemper mně odepsal, že se neomluví: na žádnou nepřesnost v mém článku o Havlovi mě sice neodkázal, ale v odpovědi tvrdil, že jsem se dopustil lži vůči němu samému, protože jsem ho v Parlamentních listech obvinil, že sestavil seznam dezinformačních webů, přestože on žádné seznamy ze zásady nevytváří.

Byl jsem rád, že odborník na dezinformace" v mém obsáhlém pojednání o Václavu Havlovi a jeho rodině nakonec nebyl schopen žádnou lež nalézt. Na druhé straně, nepřesné je Cemperovo tvrzení, že žádné seznamy nevytváří. Každý se může přesvědčit, že Jan Cemper vydal 16. října 2020 na svém webu seznam dezinformačních webů (zde, ofoceno a podtrženo zde). Pod titulkem „Přehled dezinformačních webů…“ píše Cemper úvodem: „Nejsme příznivci dělání seznamů, v současné situaci však musíme udělat výjimku. Chceme tímto seznamem varovat před nejrozšířenějšími projekty šířícími dezinformace…“. Takže Jan Cemper se opakovaně dopouští nepravdy, když tvrdí že žádné seznamy nevytváří, naposled například nedávno zde (ofoceno zde).

V obecné analýze černých listin (zdezde) jsem dal za příklad seznam z Wikipedie (zde, ofoceno zde). Tento seznam jsem zmínil i v souvislostí s Janem Cemperem, ale v tom jsem se podle Cempera též dopustil šíření nepravdy, protože seznam na Wikipedii s ním prý nesouvisí, jelikož byl vytvořen jeho kolegy ze spolku „Neovlivní“ a ne jeho spolkem „Manipulátoři“. Jednoduchá analýza seznamu z Cemperova webu a seznamu z Wikipedie ale každému jasně ukáže, že texty spolu souvisí. Oba texty například obsahují totožnou větu: „V rozsáhlém spektru názorů lze nalézt i články autorů šířících konspirační teorie a články popírající vědecká fakta o změnách klimatu“. Každý člověk se základním technickým vzděláním chápe, že pravděpodobnost náhodného výskytu stejné věty o 20 slovech ve dvou dokumentech je téměř nulová. Překryvů v obou dokumentech je více, ony dvě černé listiny nejsou nezávislé.

Různé kolující černé listiny ale totožné nejsou. V seznamech Cemperových kolegů většinou figurují na prvním místě Parlamentní listy (PL), ty však Cemper do svého seznamu nezahrnul. Důvodem je to, že PL nabídly Cemperovi před pár lety rozhovor, a on neodmítl (zde). Je chvályhodné, že Cemper na svou černou listinu – o které tvrdí že neexistuje – Parlamentní listy nedal, ale měl by také vysvětlit, proč na seznamech jeho spolubojovníků za pravdu PL jsou; vždyť pravda je jen jedna, takže je zvláštní, že seznamy různých bojových skupin se liší.

Pan Cemper i jeho spolubojovníci za pravdu a proti dezinformaci jsou zkrátka velice nepřesní a nekonzistentní. Nejde mně o to usvědčit je jako lháře, i když výše zmíněná fakta k důkazu daleko nemají; spíš bych chtěl, aby přiznali všem lidem právo na vyjádření názoru. Proč bychom měli být svévolně napadáni jako lháři my, a navíc lidmi, kteří často ani nemají čistou minulost. Mezi samozvanými bojovníky proti dezinformaci jsou lidé, kteří byli spojení s estébáky a i lidé, kteří se věnovali pročínské propagandě (zde). Sám pan Cemper byl v roce 2012 veden ministerstvem vnitra jako extrémista; dnes se omlouvá, že šlo o mladickou nerozvážnost.

Všichni jsme byli mladí a nerozvážní, i když ne všichni jsme byli vedeni jako potenciální zločinci ze stejných důvodů. Já například byl před 40 lety veden na seznamech StB jako „nepřítel“, tzn. jako nepřítel reálně-socialistického státu, kdežto pan Cemper byl nedávno veden jako potenciální nepřítel demokratického státu. Všichni máme právo na omyl, ale ne právo na to prohlásit se za neomylné. V případě dehonestace mé osoby jde „pouze“ o pravdu a o čest, v případě jiných aktivit dezinformačních aktivistů mohlo ale jít i o životy lidí, jako tomu bylo, když napadali na webu Ministerstva zdravotnictví lékaře s jinými názory, které se nakonec ukázaly jako správné (například když šlo o léčbu Covidu-19 isoprinosinem podle profesora Berana).

Protidezinformační aktivisté tak dehonestují poctivé občany, a dokonce ohrožují jejich životy; mají destruktivní vliv na každodenní život spoluobčanů, podobně jako měli vliv kolaboranti s komunisty v době reálného socialismu. Kolaborantští aktivisté denuncovali své spoluobčany komunistické moci, dnešní aktivisté denuncují spoluobčany zahraničním „strážcům pravdy a korektnosti“, jakými jsou Google a Facebook. Jan Cemper se k tomu přiznal ve zmíněném rozhovoru pro PL:
„Jasně, že máme nějaké dohody třeba s Googlem, že když se šíří velký hoax, tak se naše ověření objevuje ve vyhledávačích jako první.“

Bohužel je tak mnoha lidem nepochopitelně náhle vymazán účet na Facebooku. Mnoha jiným lidem přestane vyhledávač Googlu z nejasných důvodů náhle ukazovat jejich web. Registrovanému protidemokratickému extrémistovi Janu Cemperovi se tak kupodivu podařilo stát se v demokratické zemi dozorcem nad názory svých spoluobčanů.

1 komentář:

  1. dokonale presne ... dik ... tihle dnesni bretschneideri jsou mozna horsi a nebezpecnejsi nez ten puvodni civilni straznik rakouska-uherska, ktery skoncil zivot sezran vlastnimi psy ...

    OdpovědětVymazat