40 let od operace Babylon, v níž Izrael zničil irácký jaderný reaktor a ukázal světu, že proti tyranům lze přežít spíš použitím síly než diplomacie

V červnu 1981 zaútočilo nečekaně izraelské letectvo na téměř dokončený atomový reaktor blízko Bagdádu. Reaktor měl poskytnout Iráku materiál na výrobu jaderných zbraní. Útok byl naplánován tak, aby nedošlo ke kontaminaci okolí a aby pokud možno nebyly ztráty na civilních obětech. Akce se zúčastnilo osm bombardérů F16, každý s dvěma tunovými bombami, a šest doprovodných stíhačů F15. Izraelští piloti spolu během letu blízko jordánského vzdušného prostoru mluvili arabsky se saudským

přízvukem. Díky štěstí i dokonalé přípravě všech 16 bomb dopadlo přesně a všech 14 letounů se bezpečně vrátilo domů z této 1600 km vzdálené útočné akce.

V sedmdesátých letech minulého století prosadili, přes izraelské protesty, francouzští politikové Jacques Chirac a Giscard d’Estaign v parlamentu atomovou smlouvu s Irákem; Irák, který byl důležitým dodavatelem nafty, měl dostat atomový reaktor pro „mírové účely“. Izraelská pravicová vláda se rozhodla reaktor před zahájením jeho činnosti zničit. Musela jít proti názoru domácích levicových mírotvorců vedených socialistou Šimonem Peresem, který zapřísahal ministerského předsedu Menachema Begina, aby od svého plánu upustil, protože po takovém útoku prý „zůstane Izraelský stát ve světě opuštěn jako sám strom v poušti“.

Peres plánoval zažehnat atomové nebezpečí diplomatickými jednáními, opíraje se prý o mnoho svých osobních přátel ve světě, jakými byli například socialista Mitterand a další. Mitterand se ovšem hned po svém zvolení francouzským prezidentem, měsíc před útokem, zavázal splnit všechny závazky svých předchůdců vůči Iráku, a tak okamžitě svého „přítele“ Perese podrazil. Peres se ovšem nespokojil s varováním uvnitř vlády, ale aktivně proti plánu vystupoval tak, že některé detaily útoku byly prozrazeny.

Begin, který sám prošel sovětským gulagem a jehož rodina byla z velké části zavražděna nacisty, se rozhodl za každou cenu zabránit tomu, v čem viděl nebezpečí dalšího holokaustu, tj. situaci kdy nepřátelé Izraele mají v rukou atomovou bombu. Rozhodl se plán uskutečnit proti názoru appeaserů (a jak se dnes v Česku říká dobroserů). Begin změnil naplánované datum a politické odpůrce z plánování zcela vyloučil. Nové datum útoku bylo stanoveno na 7. června, tři týdny před izraelskými volbami, které mohl Begin prohrát. Akce zvaná „operace Babylon“ se povedla a Begin volby vyhrál.

Muslimové útok samozřejmě odsoudili, přestože se sami rádi iráckého jaderného nebezpečí zbavili, vždyť o útok na irácký reaktor se rok před Izraelem neúspěšně pokusil Irán. Čerstvý islamistický režim ajatolláha Chomejního dokonce prý Izraeli dodal důležité letecké snímky reaktoru. Jordánský král později tvrdil, že sám izraelská letadla viděl přelétávat nad svou jachtou a okamžitě prý nařídil varovat Irák, ale „komunikační problémy“ prý zabránily v doručení jeho varování. Ovšem Arabové jsou známi jako mistři ve vymýšlení tisíce a jedné pohádek.

Izrael byl samozřejmě odsouzen jednomyslně také všemi mezinárodními organizacemi, včetně Rady bezpečnosti. I Spojené státy odsoudily Izrael a zastavily mu dočasně vojenské dodávky, i když čerstvě zvolený prezident Reagan soukromě chápal nutnost útoku. Valné shromáždění odsoudilo tento akt agrese a vyzvalo Izrael k zaplacení škod. New York Times napsal, že jde o „zákeřný útok a o akt neodpustitelné a krátkozraké agrese“.

Jak málo důležitá jsou slova diplomatů, politiků a novinářů se potvrdilo o devět let později, kdy všichni jednomyslně tento útok zpětně chválili; Irák totiž ohrožoval okolní státy a dokonce obsadil Kuvajt. Ukázalo se, že izraelská agrese nebyla tak krátkozraká, jak si levicový tisk myslel. Když jsme v roce 1991, čtyři roky po příchodu do Izraele, seděli s dětmi v utěsněné místnosti a s nasazenými plynovými maskami, protože na Izrael dopadaly balistické rakety z Babylónu, totiž z Iráku, a čekalo se, že může dojít k použití chemických zbraní, říkali jsme si jaké je štěstí, že irácký atomový reaktor byl zničen.

Irácká hrozba otravnými plyny sice zlověstně připomínala nacistické plynové komory, zvlášť těm, kdo přežili holokaust, ale vědomí vlastní síly a schopnosti nejen se bránit ale i útočit, vše měnilo. Symbolika v izraelských akcích nikdy nechybí. Irák leží na území starého Babylónu, který zničil 586 př.n.l. jeruzalémský chrám a odvedl velkou část Židů do zajetí. Mnozí účastníci „operace Babylón“ měli na mysli starou historii a i holokaust.

Nejmladší z pilotů osmi bombardérů byl Ilan Ramon, který se později stal prvním izraelským astronautem. Řekl, že během akce Babylón myslel na svou mámu, která přežila Osvětim a na mnohé příbuzné, co v holokaustu zahynuli. Na svou cestu do vesmíru v roce 2003 si Ramon vzal kopii kresby pražského židovského chlapce Petra Ginze, který prošel Terezínem a zemřel v Osvětimi. Na kresbě Petra Ginze byla Země, jak si ji chlapec představoval viděnou z Měsíce. Kresba shořela s Ramonem a šesti americkými astronauty při neúspěšném vstupu raketoplánu Columbia do atmosféry.

Operace Babylon potvrdila, že v kritické situaci se musí člověk umět zeptat sám sebe správnou otázku: „Chci přežít?“. Odpoví-li si kladně, vydá se určitým směrem. Zeptá-li se však: „Chci, aby mě měli všichni rádi?“, vydá se samozřejmě úplně jiným směrem. V prvním případě možná nepřežije, ve druhém určitě zahyne. 

Publikováno 27. června v Konzervativních novinách