Někteří lidé
nevidí v Palachově činu dobrý příklad pro mladé a rétoricky se ptají: „Chtěl
bys, aby tvoje děti byly jako Palach?“ Ve spektru názorů během diskusí o Janu
Palachovi a jeho činu se nejčastěji vyskytují názory, že jeho čin byl zbytečný,
jelikož stejně nešlo nic změnit anebo že byl hrdinský, přestože byl zbytečný. Podle
jiného oblíbeného názoru, Palachovo upálení nebylo zbytečné, protože po dvaceti
letech vedlo k Palachovu týdnu, a pak k pádu režimu.
„Palachův týden“
je název pro několik demonstrací na Václavském náměstí v lednu 1989. Faktem
je, že potlačení demonstrací na Václaváku lidi zastrašilo a čekali s další
demonstrací až do 17. listopadu toho roku. Je třeba připomenout, že v roce
1989 v Sovětském svazu vládl Gorbačov, který zemi vedl k liberalizaci a
nakonec k rozpuštění Sovětského svazu a zrušení komunismu. Komunismus
v Česku nepadl kvůli listopadové demonstraci, ale proto, že to Reagan a
Gorbačov tak zařídili, a nikdo proti tomu nemohl nic dělat. V celé
východní Evropě kromě Rumunska byla v roce 1989 větší svoboda než
v Česku. V Polsku od června vládla Solidarita, v Maďarsku v červnu
vyhlásili skončení s komunismem a východní Němci zbourali 9. listopadu
Berlínskou zeď. Po listopadové demonstraci na Národní třídě dostali navíc čeští
komunisté od Gorbačova dopis, v němž je varoval před jakoukoli násilnou
akcí proti národu. Přesto V Česku všechno probíhalo podivně opatrně, takže
ještě 2. prosince mohlo Rudé Právo otisknout rozhovor s významným českým
politikem, který prohlásil, že počítá do vlády se všemi komunisty, protože je mezi
nimi bezpočet chytrých a nadaných lidí (RP, 2. 12. 1989, strana 4, zde)
– svoje sliby splnil a komunisté jsou ve vládě dodnes.
Určitě se Palach
neupálil proto, aby se za 20 let konal Palachův týden. Palachův čin měl
praktické a částečně dosažitelné cíle: alespoň trochu se bránit normalizaci,
zachovat určitou míru svobody, atpod. Palach nebyl izolovaný blázen, měl přítelkyni,
přátele, rodinu a taky následovníky, kteří s ním do této akce šli – on byl
první. Obětovali se i další, i když jejich jména jsou málo známá. Kdyby Palachův
čin přiměl více občanů k nějakému odporu či morálnějšímu jednání, anebo
alespoň k méně nemorálnímu jednání, normalizace mohla vypadat jinak než
jako totální demoralizace. Ale za to nemohl Palach.
Lidé se vyplakali
na Palachově pohřbu a pak se podřídili. Pamatuji se, jak profesoři a další
veřejní činitelé tenkrát zapřísahali studenty, aby se proboha jen nenechali
strhnout k žádným zoufalým činům, ale ani slovo neřekli o tom, proti čemu
Palach bojoval a o tom jak oni se hodlají chovat v nastávajícím období; ani
slovo nepadlo o tom, že by se mohlo usilovat o splnění alespoň některého z
Palachových požadavků, jako bylo zastavení distribuce dezinformačních cizích
novin. Palach a několik dalších doufali, že by to vše mohlo být jinak a zkusili
to. To neznamená, že byli blázni. Bohužel dost pomateně jsou tito hrdinové
líčeni i v dnešních filmech, jako například v nepovedeném filmu
Hořící keř (zde).
Druhý
v pořadí burcovatelů proti apatii národa byl Jan Zajíc, který se upálil o
měsíc později téměř na stejném místě jako Palach. Napsal svým rodičům mimo
jiné: „Želbohu, nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne
omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím. Svým činem ho snad
zajistím lepší. Znám cenu života a vím, že je to to nejdražší. Ale já hodně
chci pro vás, pro všechny, a proto musím hodně platit… Nesmíte se nikdy smířit
s nespravedlností, ať je jakákoliv… Nenechejte ze mě udělat blázna...“ To
je přesně to, co z Palacha a Zajíce komunisti udělat chtěli, navíc činy
Palachových následníků zcela utajili. Za Palachem musíme vidět i ty jež ho v této
akci následovali.
Do akce nelze jít jen, když je zajištěno vítězství, někdy je třeba jít, i když je výsledek nejistý. Boj s nacisty Poláci v roce 1939 nevyhráli, ale bojovali zbytečně? Vylodění v Normandii roku 1944 dopadlo s úspěchem, protože mnoho statečných vojáků se obětovalo; kdyby se jich obětovalo méně, akce nemusela uspět, ale byla by proto oběť zbytečná? Lidé by se mohli ptát: chtěl bys, aby se tvoje děti vyloďovaly v Normandii? Když astronaut na cestě do vesmíru zahynul, neměl jeho let žádný smysl? Chceš, aby tvoje děti vybouchly v raketě? Smysl se neměří úspěchem, ani pravda vítězstvím. Nejde o smysl nebo zbytečnost oběti, ale o vůli ke svobodě a pravdě.
Pro ty, co to
nezažili, připomínám, že v době normalizace po Palachově sebeupálení
volilo komunisty více než 99% lidí. Proč to dělali, co jim hrozilo? Připomínám
mladým, že nehrozil Osvětim nebo Gulag, ale nepříjemnosti v podobě menšího
platu a méně zajímavé práce. Palach umíral s větou: „Člověk musí
bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí“. Jeho čin měl připomenout
lidem, že jsou bolestnější věci než snížení platu. Mnozí z těch, kteří
nestačili ani na ten nejmenší boj anebo jim žádné zlo nevadilo, vydávají
Palachův čin za nesmysl nebo bláznovství. Čin nebyl zbytečný, ale zbyteční lidé
se jej snaží zbavit smyslu. V anketě Největší Čech obsadil Palach 45. místo
– za různými zpěváky, sportovci a politiky. Na hezkém třetím místě skončil
Václav Havel – onen významný politik, který komunistům tolik lichotil a umožnil
jim podílet se i dál na vládě v Česku.
Většina z těch,
kteří si za normalizace dali nějakou hranici, kam až jsou ochotni ustoupit nebo
klesnout, byla inspirována Palachovým činem. Palach a několik dalších se
pokusili dosáhnout zlepšení politického klimatu akcí, která byla stoprocentně
bolestivá, ale její šance na úspěch byla jen několik procent. Proto představují
Palach a jeho spolubojovníci v džungli a temnotě dávné i nedávné historie veliké
světlo. Já bych chtěl, aby moje děti byly alespoň trochu jako oni.