Vyhlášení klimatické nouze v mé rodné Praze 7 mě překvapilo

Upoutalo mě vyhlášení klimatické nouze v mém rodišti. Narodil jsem se v Praze 7 na ostrově uprostřed Vltavy zvaném Štvanice, kde na místě dnešních kurtů bývala porodnice. Pak jsem žil půl svého života mezi Stromovkou a Stalinovým pomníkem na Letné. Dnes bydlím v poušti blízko izraelského města Beer Ševa. Překvapilo mě prohlášení o nebezpečném suchu a horku v mé bývalé zemi,  neboť  v  Beer  Ševě  naprší  229 mm za rok,  zatímco v Praze 525 mm; v Izraeli je jen Jordán, zatímco v Česku je takových řek alespoň 18, přesto klimatická nouze tady zatím vyhlášena nebyla.

Dozvěděl jsem se, že Praha 7 vyšla 22. května vstříc „volání vědců a občanů po tom, aby se připojila k desítkám municipalit z různých částí světa a vyhlásila stav klimatické nouze“. Starosta  Prahy 7 Jan Čižinský to vysvětlil tak, že „Praha 7 společně s Prahou 1 vykazuje významné znaky tepelného ostrova v rámci Prahy. Je tedy jednou z městských částí, na které má sucho a oteplování největší dopad.“ Tomu jsem moc nerozuměl. Zaprvé klimatologie učí, že oteplování nevede k suchu ale k větším srážkám, a pak mně nebylo jasné, co má Praha 7 společného s Prahou 1. Moje učebnice fyzikální chemie mně podobnost termodynamických vlastnosti obou obvodů nepřiblížila, ale internet mně ukázal, že starostové obou obvodů jsou bratři Jan a Pavel Čižinští, oba se sympatiemi k zelenému hnutí a absolventi UK, přičemž Jan vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd a Pavel Právnickou fakultu.

Ve vyhlášení klimatické nouze Jan Čižinský vyzývá obyvatele k vyhýbání se automobilové dopravě, k půjčování si všeho co není nutné koupit, k nekupování obalů měnících se v odpad, k nakupování potravin pocházejících ze šetrného zemědělství, k využívání solární energie, ke kompostování, k zadržování a používání dešťové vody a k poskytování prostoru užitečnému hmyzu. Jde o dramatickou a emocionální výzvu, která je možná myšlena upřímně, ale není jasné jak jí vyhovět. Vyhýbat se automobilové dopravě samozřejmě občané musí, protože jen politikové mají v Praze 7 kde zaparkovat, ale co všechno by si měli sousedé navzájem půjčovat, není jasné. Nedovedu si představit, jak mohou mí bývalí spoluobčané v Praze 7 zadržovat dešťovou vodu, kompostovat, či poskytovat prostor hmyzu (s Prahou 1 ať si lámou hlavu jiní). Radní Prahy 7 Jiří Knitl, který vystudoval etnologii (nezaměnit s entomologií) na Filozofické fakultě UK, ve výzvě dodává, že „každý by měl začínat sám od sebe” a navrhuje konec používání jednorázových plastů a začátek používání vozidel s ekologickým pohonem; zde již může jít o rozpor zájmů, neboť jednorázové plasty konkurují skleněným obalům a ekologická paliva jsou vyráběna politikem Babišem; vždyť ani zastánci teorie oteplování dnes nepodporují zákaz plastů nebo ředěni benzinu jedlým olejem.

Věstník Prahy 7 Hobulet píše k tomuto tématu 2. června, že „klimatologové, ekologové a přírodovědci bijí v otázce klimatu už téměř půlstoletí na poplach bez většího úspěchu“. Věta je koncentrátem nepřesností, protože na poplach nebijí klimatologové, ekologové a přírodovědci, ale politikové, herci a společenští vědci; a co by mohlo být větším úspěchem než podepsání celosvětové dohody o boji proti oteplování? Politikové Prahy 7 dále citují Mezivládní panel OSN pro klimatickou změnu, který volá po ještě ambicióznějších závazcích, než jaké byly domluveny na Pařížské konferenci v roce 2015. Pokud prý chceme zabránit, aby se planeta do konce století nepřehřála, musíme neodkladně změnit způsob získávání energie a vůbec našeho životního stylu. Plány zahrnují snížit spotřebu energie a plastů při vítání nových občánků, zastavit mytí chodníků od psí moči (aniž by omezili psy, protože pánové psů je volí) a propagovat snížení spotřeby masa u voličů (ať si radní přečtou o tom, že termiti vypustí stejně metanu jako krávy). Správný směr prý ukazují stávkující studenti organizovaní hnutím Fridays for Future a aktivistické skupiny jako Rebelie proti vyhynutí. Prý je třeba minimalizovat emise skleníkových plynů, jak například učinil Londýn, kde jak známo starosta Sadiq Khan vyhlásil plán na dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050.

Ekologické problémy světa bohužel nemohou být vyřešeny bez omezení destruktivní populační exploze na jihu zeměkoule, i kdyby všechny děti na severu začaly chodit za školu. Žákyně Greta je zajisté nastrčena dospělými aktivisty, kteří zneužívají její duševní poruchy pro své cíle, místo aby hájili zájmy Gretiných vrstevnic znásilňovaných muslimskými gangy. Takové gangy působí nejen ve Švédsku, ale i v Londýně, kde jsou organizovány Sadiq Khanovými krajany (Sadiq je neutrální ohledně uhlíku i ohledně gangů). Nadšené děti za školou připomínají vizionářské děti v křížové výpravě roku 1212, které chtěly obrátit muslimy ve svaté zemi na křesťanství a inspirovaly desetitisíce dalších k cestě na Střední východ, přičemž cestou údajně konaly mnohé zázraky; ve skutečnosti se k cíli dostaly jen ty děti, které obchodníci dopravili na arabské trhy s otroky, kde posloužily pracovním a sexuálním potřebám muslimů.

Otázka je, proč poctiví a inteligentní politikové v Praze 7, kteří nejsou spojeni s diskreditovanými politickými stranami a kteří mají vyšší vzdělání (i když neexaktní), přebírají revoluční agendu bořitelů západní civilizace. Napadá mě jediné vysvětlení: jde o nedbalost při vyhodnocování faktů. Sympatie k zelenému hnutí však nezprošťují zodpovědného politika povinnosti seznámit se se všemi dostupnými informacemi před tím, než spojí svůj život s naprosto zásadní změnou směru, spojenou s převýchovným působením na voliče a s investováním jejich peněz do nových projektů. Ale nikdy není pozdě; prostudují-li si mladí politikové dostupné informace o změnách klimatu, mohou ještě zrevidovat své plány a nebude to žádná ostuda.

Domnívám se, že mladí a mnohdy idealističtí politikové se nechali zlákat možností být první ve svém prostředí, tzn. mezi starosty a radními, ve spravedlivém boji proti oteplování, jelikož uvěřili, že o správnosti tohoto boje již není pochyby. V posledním bodě se zmýlili. Shoda 97% vědců je fake news, jak lze snadno zjistit při pátrání po jejím původu, ale hlavně taková shoda není relevantní, protože pravda ve vědě není otázkou hlasování. Když Einsteinovi v roce 1931 řekli, že vyšla v Německu kniha „100 vědců proti teorii relativity“, zeptal se „a proč jich musí být sto, nestačil by jeden?“  V matematice se o pravdivosti věty nehlasuje; stačí, když ji dokáže jeden člověk.

Násilné halekání umělců (s uvozovkami a i bez) jako je Louise Ciccone zvaná „Madonna“, a kariéristických politiků jako je Al Gore, je podporováno zainteresovanými byznysmeny a pokradmu též nepřáteli západní civilizace – tito nepřátelé neporazili Západ ve válce, ale mohou ho podlomit v různých dezinformačních kampaních. Faktem je, že odborníci na klima, včetně fyziků Nira Shaviva a Richarda Lindzena, popírají modely OSN předvídající oteplování Země antropogenním oxidem uhličitým. Například Nir Shaviv jasně ukázal, že pozorované změny pozemských teplot lze přesně vysvětlit magnetickou aktivitou slunce a jasně odhalil podvodnost dat i metod, které jsou prezentovány Mezivládním panelem OSN pro změnu klimatu (viz například přednášku Shaviva ze 4. dubna 2018). Nir Shaviv z Hebrejské university v Jeruzalémě má za sebou řadu převratných objevů ve fyzice, Nobelovu cenu však nedostal on ale Al Gore.

Dnes jsou popírači antropogenního oteplování ostrakizováni stejně, jako byli svého časy Koperník, Galileo a Bruno. Pokud západní společnost má přežít, vědecká pravda bude muset vyjít najevo. To by si mladí politikové měli uvědomit; měli by se snažit porozumět argumentům vědců, anebo alespoň se připravit ve své politické kariéře na možnost, že vědci zvítězí nad herci.