Odkazem Josefa Mašína je statečnost – společnost je rozdělena na jeho stoupence a odpůrce

Druhého listopadu zemřel Josef Mašín (1932-2026). Jeho největším vzorem byl otec, Josef Mašín st. (1896-1942), který syny Josefa a Ctirada vychovával k tomu že svobodu, svou i svojí země, je třeba hájit za každou cenu. Otec byl 14. března 1939 obžalován pro vzpouru, protože se odmítl podrobit rozkazu neklást odpor německým okupantům; pak se stal členem dnes legendární odbojové skupiny Tři králové. V květnu 1941 byl v přestřelce zajat, byl těžce zraněn, i tak se při výslechu s gestapáky

porval, několikrát se pokusil o sebevraždu, 30. června 1942 byl popraven. V motácích, které se po válce dostaly do rukou rodiny, svoje principy opakuje. Jeho příklad byl pro oba syny závazný.

V roce 1944 se 12letý Josef a 14letý Ctirad vloupali do nákladního vlaku na nádraží v Poděbradech a poškodili válečný materiál. Po válce se v Poděbradech oba bratři učili na internátní střední škole. Studovali tam například také Miloš Forman nebo Václav Havel. Mimochodem, Václav Havel dostal občas od Josefa Mašína výprask za to, že chodil po městě v modré svazácké košili (Daniel Kaiser: Disident, Nakladatelství Paseka 2009, str. 32). Když se komunisté zmocnili vlády, založili bratři s několika přáteli záškodnickou skupinu. V akcích, jejichž cílem bylo získat zbraně a peníze, zabili tři členy komunistických ozbrojených složek: příslušníky komunistické policie Oldřicha Kašíka a Jaroslava Honzátka, a ozbrojeného strážce Josefa Rošického. Bratři zpočátku naivně věřili (stejně jako mnozí v té době, Josefovi bylo v roce 1951 pouze 19 let), že režim se neudrží, a jejich cílem bylo destabilizovat jej. Později se rozhodli probít se na Západ a po absolvování výcviku se vrátit; věřili (opět naivně), že bude možné bojovat proti režimu se zbraní v ruce.

Dříve než se jim podařilo opustit zemi však byli zatčeni pro celkem irelevantní podezření; Josef si odseděl několik měsíců, avšak Ctirad strávil přes dva roky v Jáchymovských uranových dolech (dožil se 81 let, ale od roku 1961 trpěl onemocněním lymfatického systému). V roce 1953 se bratři spolu s Milanem Paumerem, Václavem Švédou a Zbyňkem Janatou rozhodli probít přes Východní Německo do Západního Berlína. Měli pouze čtyři pistole, hned na počátku jednu ztratili. Absolvovali přestřelky. Švéda a Janata byli chyceni a předáni do Česka. Byly zmobilizovány tisíce východoněmeckých policistů a vojáků. Paumer byl raněn. Zabito bylo několik bojovníků na německé straně. Po 24 dnech, 29. října, dorazili Josef, Ctirad a Milan do Západního Berlína – Ctirad na podvozku vlaku a Josef s Milanem na nárazníku.

Švéda a Janata byli popraveni. Matka Mašínů Zdena dostala 25 let žaláře (bez lékařské pomoci po třech letech věznění umírá na rakovinu), její bratr Ctibor Novák byl popraven, mnozí další příbuzní a známí byli uvězněni na mnoho let (Vladimír Mertlík: Josef Mašín, Euromedia Group, 2022, str. 40). Milan Paumer se vrátil v roce 2001 do Prahy, kde v roce 2010 zemřel. Ctirad zemřel v USA v roce 2011. Mladší sestra, Zdena Mašínová ml., prošla za komunismu těžkou šikanou; zemřela v červnu tohoto roku (zde). Smrtí 96letého Josefa všichni pamětníci odešli. Oba bratři se odmítali vrátit do Česka, dokud komunismus nebude jednoznačně odsouzen stejně jako nacismus; nechtěli přijet do země, kde je část spoluobčanů označuje za vrahy.

Komunisté v Česku popravili přes 200 politických odpůrců, zabily přes 200 občanů na útěku z republiky, ubili či nechali zemřít přes 4000 politických vězňů ve vězeních, trestnými tábory a uranovými doly prošlo přes 20 000 vězňů, z nichž tisíce později zemřeli na následky věznění. Přes 200 000 lidí z politických důvodů emigrovalo, 200 000 lidí spolupracovalo s STB a donášelo na své sousedy, milióny lidí strávily desítky let svého života ponižováním sebe a druhých. Miminka modrala z dusitanů ve vodě, lesy rezavěly z kysličníků ve vzduchu, lidé umírali o 10 let dříve než v západních zemích, obyvatelé trávili velkou část života ve frontách na všechno včetně pitné vody pro miminka, toaletního papíru a základních potravin (zde). Přesto jsou bojovníci proti komunistům považováni částí české veřejnosti za kontroverzní postavy. Dokonce i prezident České republiky říká, že „část jejich příběhu brání tomu, aby mohli být vyznamenáni“ (zde).

Blesk píše po smrti Josefa, že „část veřejnosti Mašíny vnímá jako hrdiny protikomunistického odboje, jiní jejich postupy kritizují“ (zde), Novinky píší, že „činy těchto odbojářů dodnes vyvolávají kontroverze“ (zde), a Lidovky píší, že „dramatický útěk přes východní Německo dodnes rozděluje českou společnost na nesmiřitelné tábory“ (zde). Představitelé ODS bratry Mašíny a jejich skupinu jednoznačně oceňují, včetně expremiéra Petra Fialy, někdejšího předsedy ODS Mirka Topolánka i současného předsedy ODS Martina Kupky (zde). Avšak mnozí označují členy odbojové skupiny bratří Mašínů dokonce za vrahy (zde).

K názoru Petra Pavla říká Josef Mašín: „Ohledně jeho vyjádření k tomu, jak my jsme se chovali v boji proti komunistickým pochopům, kteří nemilosrdně vraždili a jejichž systém on byl připraven bránit do té doby, než se změnil z komunisty na demokrata: Boj není souboj se sekundanty, nebo pozvaným tiskem. V občanské válce, kterou vyhlásili, zavedli komunisté svá pravidla, podle nichž se Horáková klepala na konci provazu se svázanýma rukama patnáct minut, než ji vysvobodila smrt. Naše maminka umírala měsíce bez pomoci na podlaze vězeňské kobky“ (Vladimír Mertlík: Josef Mašín, Euromedia Group, 2022, str. 310). Josef byl vývojem v Česku zklamán. Podle něj zanechalo 40 let komunismu stopy na duši národa, a sám dosti nelichotivě odhaduje procento lidí stále ještě postižených komunistickou propagandou na 70 % (Ibid. str. 313).

Nevrátil se do země, kde po roce 1989 mnoho důležitých veřejných funkcí, včetně prezidentů, předsedů vlád, soudců, podnikatelů, a i mnoha novinářů, zastávali lidé spjatí s bývalým režimem, ať již se své minulosti jakkoli zřekli. Ne že by se Josef oněch soudců a bývalých komunistických právníků bál. Věděl, že jsou zbabělí a nic si bez pomoci ruských šibenic proti němu netroufnou. Pohrdal jimi. Josef byl věren zásadám svého táty do konce života. Svou svobodu uhájil, ale asi měl pocit, že ohledně svobody svojí země se to nepovedlo, proto si za novou vlast zvolil Ameriku. Až do smrti měl jasnou mysl. Za nejhorší současné nebezpečí, větší než Rusko, viděl Čínu (Ibid. str. 319). Oprávněně propadal skepsi ohledně budoucnosti celého Západu. Bál se i nástupu socialistů v dnešních Spojených státech.

Josef sympatizoval s Izraelem a ne s Gazou, s Republikány a ne s Demokraty. Odkaz Josefa Mašína však není v tom, co říkal, ale v tom, jak jednal. Podle českých deníků je česká společnost rozdělena na dva (nesmiřitelné?) tábory: ty kteří berou Mašíny jako hrdiny, a ty, kteří je považují za vrahy. Ať si každý vybere stranu. Podle mě je Josefovo hrdinství a hrdinství jeho spolubojovníků nejlepším vzorem pro mladé i staré. Fakt je, že Západ může přežít jen, jestli se mu podaří na svou obranu zmobilizovat lidi jako byl Josef Mašín.