Žena, po níž se žádné letiště nejmenuje – Zdena Mašínová statečně vzdorovala osobním problémům i neštěstí svého národa

Hledání hrdinů je sice častým tématem, ale málokdy se s nimi setkáváme ve veřejném prostoru. Když 10. června zemřela Zdena Mašínová (1933-2026), připomněli jsme si, jak statečně vzdorovala osobním problémům i neštěstí svého národa – ji lze dát za příklad mladým i starým.

Narodila se s těžkou vadou končetin a hrozilo, že nebude nikdy chodit, do osmi let absolvovala šestnáct operací. Kulhala. Rodina ji vychovala tak, že se stala samostatnou ženou, bez sebelítosti (zde). Když jí bylo osm, zatkli nacisté jejího otce Josefa Mašína, člena legendární zpravodajské skupiny Tři králové. Vězněna byla i její matka (zde). Otce v roce 1942 popravili. Po válce našli ve vězení na Pankráci jeho motáky (zde). Když jeho synové Ctirad a Josef později započali sabotážní akce proti komunistické zvůli, měli na mysli jeho vzkaz, že hájit svobodu je první povinností. V roce 1953 se prostříleli se svou skupinou do Západního Berlína, a komunisté zatkli matku.

V listopadu 1953 byla i Zdena zatčena a vzata do samovazby, kde spala v mrazech bez přikrývky. Když ji se zavázanýma očima vlekli na výslechy, tak kvůli své vadě chůze na schodech padala. Po několika měsících byla propuštěna, avšak zůstala pod dozorem StB. V roce 1955 byla matka odsouzena na 25 let žaláře. Zdena vzpomíná, jak svou matku navštívila ve vězení jak za nacistů, tak za komunistů. V roce 1956 matka ve vězení zemřela na rakovinu a její tělo bylo hozeno do hromadného hrobu, nad nímž vzniklo smetiště. Po pádu komunismu a částečném otevření archivů, pochopila Zdena, že byla obklopena agenty, kteří měli předstírat přátelství a donášet.

Polistopadový vývoj komentovala s notnou dávkou skepse. Klišé o pravdě a lásce na ni nepůsobila. Kritizovala odpor nových politiků proti otevření archivů. Ještě desítky let po sametové revoluci se Zdena přela se soudy o statek a další majetek zabavený komunisty její rodině, přestože v jiných případech byl potomkům vrácen majetek dokonce zabavený původně kvůli kolaboraci rodiny s nacisty. Zdena měla ráda svou vlast, ale nad tím, čemu se říká vlastenectví, stavěla pravdomluvnost a odvahu. Její bratři se do Česka nechtěli vrátit, dokud komunismus nebude odsouzen stejně jako nacismus, a Zdena litovala, že se s bratry již doma setkat nemohla.

Zdena zhodnotila svůj život bez patosu a sentimentality. Prožila mnohá přátelství, vdala se a na šťastná léta vzpomínala s vděčností (zde).