Zadumání nad názvy politických stran – jména stran jsou stejně nesmyslná jako jejich činnost

Toto není analýza programů politických stran, ale pouze volné bloumání mysli nad jejich jmény. Třeba ta největší opoziční strana, ODS: první dvě písmena odkoukala od strany ODA, od níž se tak odlišila a umožnila vstup do politiky dalším zájemcům hledajícím šikovnou práci a vhodnou zkratku. „Občanská Demokratická Strana“ má ve svém názvu tři slova, z nichž lze bez ztráty  významu  vypustit tři. V Česku  lze  slovo  „Strana“ klidně  vypustit,  jelikož  politické entity tady vždy mají formu „Strana“, i

když v jiných zemích to může být „Organizace“, „Frakce“, „Bojůvky“, „Unie“, „Sjednocení“, „Síly“, atpod. Příkladem budiž FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie), UNITA (Národní sjednocení pro totální vítězství Angoly) nebo v Súdánu RSF (Síly rychlého nasazení). Tady se ukazuje výhoda písmene S v názvu ODS, jelikož zkratka je invariantní k eventuální změně názvu; viz následující entity mající všechny stejnou zkratku, ODS: „Občanské Demokratické Síly“, „Občanské Demokratické Sjednocení“, „Občanské Demokratické Souručenství“, „Občanská Demokratická Stráž“, atd.

Tudíž S lze s mírnou dávkou tolerance v názvu ponechat, ale slovo „Demokratická“ je nadbytečné, protože ústava nedovoluje na politické scéně jiné než demokratické strany, takže z názvu zbývá Občanská Strana, OS. Avšak kdo jiný, než Občané tohoto státu mohou v této zemi založit politickou stranu? Nikdo. Tak zůstává S. Kdo ví, kdyby se ODS nezatížila oněmi dvěma zbytečnými písmeny, možná mohla S zůstat nejsilnější stranou a nemusela se spojovat s dalšími zkratkami jakou jsou KDU-ČSL nebo TOP 09. Ohledně té první, není jasné, proč si křesťané ponechali v názvu připomínku oné komunistické ČSL, která nám připomíná nechvalná individua jménem Josef, jako třeba Plojhar nebo Bartončík; škoda, že si vynálezci té zkratky chtěli malý počet Křesťanů v Česku vykompenzovat délkou názvu, a ani si v KDU neodpustili tu Demokracii (KU by podle mě v soutěži zkratek vyhrálo).

Žádná strana, ať je jakkoli velká, nemůže nabídnout slušnou pozici všem zájemcům, a tak se přirozeně odštěpují frakce reprezentující lidi sice stejných názorů, ale nespokojených s dosaženou pozicí (příklad stejného názoru: „Pro národ bude dobře, když tam budu já“, atpod.). Tak například vznikla v roce 2009 strana TOP 09 (Tradice, Odpovědnost, Prosperita), jejíž zakladatelé v ODS nedosáhli dostatečné Prosperity, a tak v souladu s politickými Tradicemi západní demokracie odvedli část Odpovědných voličů z ODS. Jiným směrem byli odčerpáni potenciální voliči skupiny S volící STAN (STArostové a Nezávislí). Asi jen odborník na voličskou psychoanalýzu vysvětlí, proč takovou zkratku někdo volí. STArostové přece mnoho hlasů nepřivedou, vždyť jich v Česku je jen 6258, takže s manželkou a jedním dítětem nedostanou víc než 18774 hlasů, a navíc bych čekal, že skutečně Nezávislé voliče zapudí spojení se starosty, kteří jsou často závislí na místních mafiích a na návykových látkách.

Přátele návykových látek naopak přitáhne strana zvaná Piráti. V zemi postrádající moře je ovšem název Piráti ten nejexotičtější. Piráti se obracejí na romantické voliče obdivující loupení a vraždění na moři. Ve svém programu sice prý strana klade především důraz na zachování právního státu, ale naštěstí programy stran nikdo nečte. Nikdo příliš nečeká od politiků že splní co slibují, ani od názvu strany že obráží její program, ale v rozporu mezi slíbeným a splněným strana Pirátů nade všemi jasně vítězí, protože vraždění a loupení je zcela v rozporu s ústavou, takže u této strany každý ví, že nejen nehodlá splnit co má v názvu, ale na rozdíl od všech ostatních stran ví, že ho ani splnit nesmí. Tato strana také vítězí v míře nelogičnosti svého jména, protože žádné slovo není ve větším rozporu s důrazem na zachování právního řádu než slovo piráti. To vše ale voličům, propadlým poezii moře, nevadí.

Ve volbách neprošly zkratky typu ČSSD a KSČM, a vůbec poprvé od roku 1878 nefigurovala v názvech úspěšných stran slova sociální, socialistická nebo komunistická. Voliči těchto entit však nezmizeli, jen se obrátili k modernějším zkratkám. Nejúspěšnější z nich je ANO (Akce Nespokojených Občanů). Lidi vždy reptali, ale byli fragmentováni do různých seskupení podle povolání nebo pozice na ose levice-pravice. Konečně se povedlo je sjednotit nezávisle na jejich názoru do jedné skupiny Nespokojených. I zde je slovo „Občan“ nadbytečné, a slovo „Akce“ je zase trochu zavádějící, jelikož lidé tohoto typu se často jiných akcí než reptání neúčastní. Z ANO by postačilo písmeno N, ale hezké by bylo i NO – přitáhlo by mladé, kteří mají rádi angličtinu a dobře by popsalo negativní postoj voličů, aniž by bylo třeba určit, k čemu je negativní (nenápadně by umožnilo zahrnout i negativní postoj k té zdiskreditované demokracii, a navíc by bylo v souladu s marxistickým přerůstáním „ano“ v „ne“).  

Pouze Nespokojení ale v demokratickém státu vládnout sami nemohou, a tak strana N potřebuje do koalice alespoň nějakou Demokracii, třebas Přímou. A tady pomohla SPD (Svoboda a Přímá Demokracie). Jako si ODS vzala dvě písmena OD z ODA, tak si SPD vzala dvě písmenka DS ze zavedené značky ODS, přičemž Stranu ve svém názvu nahradila Svobodou, a Demokracii přejmenovala z Občanské na Přímou. SPD je české nacionalistické hnutí, v němž se vlastenecké prvky Staročechů z roku 1848 skloubily s principy Bušidó morálního kodexu samurajů z roku 1685. Nespokojenci a samurajové by ovšem svoje zásady nemohli prosadit bez širší koalice, a tak se spojili se zastánci automobilismu.

„Motoristé sobě“ je jediná entita v posledních volbách s jasným názvem, a proto asi vzbudila největší odpor v médiích, jejichž největší nepřítelem je jasnost. Pro tento název bych čekal nejvíc voličů, ať nespokojených či spokojených, ať již zastánců svobody či otroctví, prosperity či bídy, přímé nebo pokřivené demokracie, pirátů nebo kapitána Korkorána (volit by ji nemuseli jen zastánci koňských potahů). Divil jsem se, že v zemi, kde Cimrman vyhrál jako nejpopulárnější historická osobnost, ve volbách nevyhrály Motoristé sobě, ale i tak svědčí fakt, že tato strana prošla, o tom, že nadhled a humor v Česku nevymřely.

Strany lze dnes sotva charakterizovat podle klasických kritérií, třeba na ose levo-pravo, většinu jich lze spíš umístit na osu nestoudnost-rozbředlost. Z volného bloumání mysli sotva vzejde nějaká pointa, ale na závěr se dá konstatovat, že ať jsou strany v Česku a jejich názvy jakékoli, žije se dnes v Česku lépe než kdykoli předtím, od dob kupce Sáma v 7. století až po pád komunismu na prahu 21. století, a určitě příjemněji než ve většině z dvě stě států na této planetě.