Rusko je špatný sen a je třeba se z něj probudit

Zapomíná se, že 5. prosince 1994 v Budapešti podepsali vůdci Ukrajiny, Ruska, Británie a Spojených států dohodu, v níž dávají Ukrajině bezpečnostní záruky výměnou za to, že Ukrajina se vzdá svého jaderného arzenálu. Všichni včetně Ruska se zavázali respektovat nezávislost a suverenitu Ukrajiny v hranicích ze dne podepsání dohody, to znamená, že hranice zahrnovaly Krym i Doněcký a Luhanský okres.

Dohodu Rusko porušilo v roce 2014, když obsadilo Krym, polovinu Luhanského okresu a polovinu Doněckého okresu, pod záminkou útlaku etnických Rusů. Samozřejmě se vybaví Hitlerova argumentace z roku 1938. Anexe Sudet, kde 80 % obyvatel byli etničtí Němci, byla nakonec zrušena. Stejně by měla být zrušena i anexe Krymu, kde Rusové tvoří 65 % obyvatel. V obsazených okresech se k ruské národnosti hlásí zhruba 45 % obyvatel, což je ale nerelevantní, protože o etnickém složení Budapešťská dohoda mlčí.

 

Rusko dává na armádu jako Saudská Arábie, ale svět mu ustupuje

 

Pro porovnání, Krym se svými 85 000 km² má plochu jako Jordánsko nebo čtyři Izraele. Obsazené části Doněckého a Luhanského okresu mají dohromady plochu jako celý Izrael. Zajímavé je porovnat, jak levicový svět křičel, když Izrael okupoval Gazu, která je 200krát menší než Krym, a nepřestal mluvit o izraelské okupaci dokonce ani po stažení Izraele z Gazy. Ten stejný svět se s ruskou okupací snadno smířil. Jen se od Ruska chce, aby přestalo strašit a spokojilo se s tím, co si dosud zabralo.

 

Připomeňme, že Rusko je největší stát na světě s největším přírodním bohatstvím. Jeho národní důchod je však až na 12. místě, mimo jiné až za Itálií či Koreou. Stát žije jen z prodeje surovin. Jeho doživotní prezident, který začínal jako sovětský špion ve Východním Německu a dnes je snad nejbohatším člověkem na světě, se soustředí především na rozšiřování vlivu do sousedních zemí, přestože čtvrtina jeho obyvatel nemá doma záchod. Přes svou agresivitu není Rusko schopné dát na armádu víc než Británie nebo Saudská Arábie. Přesto se v současném konfliktu Rusko snaží diktovat Západu své představy o uspořádání mezinárodních vztahů.

 

Česká veřejnost je v názoru na Ukrajinskou krizi rozdělena

 

Mnozí komentátoři v českých médiích a na společenských sítích však nejsou znepokojeni nebezpečím ruské agrese, ale spíš jim vadí varování před touto agresí. Vědomi si toho, že mnoho lidí pamatuje ruskou okupaci Česka, většinou zaplatí malou daň této vzpomínce, ale pak buď vysvětlí, že v daném případě je Rusko v právu nebo ukážou, že Ukrajina je ještě horším státem než Rusko. Bez výjimky, náklonnost k Rusku je u těchto komentátorů vždy spojena s nenávistí ke Spojeným státům a se sarkastickými výpady vůči západní demokracii.

 

Za příklad jsem zvolil několik typických pasáží z článků uveřejněných mezi 21. a 28. lednem:

21.1.: „USA jsou, naproti tomu, značnou částí východoevropského občanstva považovány za globálního kazisvěta. Dlužno říct, že právem. Jejich taktiku »co nemůžeš ovládnout, to podpal, nebo alespoň rozvrtej« už u nás pochopil každý, kdo má oči k vidění… Genderové šílenství, vedoucí úloha LGBT, protibělošský rasismus BLM, zelené bláznovství, adorace islámu… Proč lezou až kamsi té velmoci, která Slovany nijak extra nemusí…“

24.1.: „Rituální odsouzení Ruska jako jediného viníka… Obsadilo rusky mluvící Krym, protože si jednoduše nemohlo dovolit o něj přijít. A podpořilo ruskou menšinu na Donbasu… Západ systematicky zvyšuje tlak, vyvolává napětí, provokuje a k tomu soustavně kope Rusko do koulí pomocí sankcí. A jedna velmoc musí respektovat zájmy druhé. Kromě toho, jak známo, velmoci nemají spojence, jen zájmy. Takhle to prostě chodí…“

28.1.: „Snaha Američanů usadit se v osamostatněných státech bývalého Sovětského svazu je evidentní, protože se tak uzavírá kruh kolem nejbohatších nalezišť nerostných surovin… U Ukrajinců jde většinou o lidi se značnou nespolehlivostí a vztahem k alkoholu… Biden zkusil Kazachstán, ten mu nevyšel, bude chtít zachovat Ukrajinu, snaží se navždy zabydlet na Slovensku, v Polsku a rozvrátit Bělorusko. Pokud jde o nás, mnoho lidí se distancuje od řiťolezecké vlády podporující americké agresory.“

 

Kořeny proruské náklonnosti

 

Proruské články jsou nabity expresivními výrazy, jsou plné sarkasmu a protizápadních emocí, chválí trpělivost a moudrost Putina, rozumí ruským oprávněným geopolitickým nárokům, Ukrajinci jsou podáni jako alkoholici a neonacisti a Rusům bychom měli být vděčni za osvobození (Ukrajinci nás neosvobozovali?), je připomínána slovanská vzájemnost (Ukrajinci nejsou Slované?). Ze všeho nejparadoxněji, Rusko je podáváno jako hráz proti západní levici.

 

Není snadné hodnotit onu tak rozšířenou náklonnost k Rusku. Je třeba uznat, že nositelé této náklonnosti své názory vyjadřují zcela spontánně a v dobré víře, aniž by si uvědomili, že tento syndrom proruské propagandě pomáhá. Fakt, že to okouzlení ruským dubiskem, spojené s odporem vůči západním demokraciím, více postihuje starší lidi, naznačuje, že kořeny jsou v minulosti a to především v komunistické. My, kteří jsme seděli v komunistických školách od první do dvanácté třídy a od oné propagandy se přesto oprostili, bychom asi řekli, že jde o postižení zastydlým romantismem a komunistickým brainwashingem.

 

Moderně uvažující česká elita, včetně Havlíčka a Masaryka, považovala okouzlení Ruskem nebo slovanskou vzájemností za neproduktivní. Ohledně slovanské vzájemnosti jim dala moderní věda za pravdu, neboť sekvenování DNA ukázalao, že slovanských genů mají Češi jen asi jednu třetinu, takže proč neuvažovat o germánské vzájemnosti nebo o keltské vzájemnosti, jak již naznačil Cimrman ve své hře Záskok.

 

Rusko je relikt minulosti ohrožující evropskou budoucnost

 

Ti, kteří Rusko navštívili, svědčí o tom, že obyvatelstvu tam opět jeho diktátorský režim nebezpečně vymývá mozek. Například cestovatel Richard Hrabal-Krondak situaci v Rusku přirovnává k Německu ve 30. letech minulého století či k nástupu normalizace v Česku (zde). Čím je horší jejich každodenní životní situace, tím jsou prý Rusové náchylnější akceptovat černobílé slogany o tom, že je Rusko skvělé a mezinárodní spiknutí proti Rusku je hlavní příčina jejich problémů. Rusko je podle Krondaka nebezpečný relikt minulosti ohrožující naši budoucnost.

 

Krondak, který procestoval Rusko křížem krážem a strávil tam tři roky, poznamenává, že jde o hybrid mezi policejním státem a orientálním bordelem. Ruská mentalita – směs nihilismu, melancholie, ukřivděnosti a zatrpklosti, jak ji popsala klasická literatura 19. století – se nezměnila. Příslovečná srdečnost a pohostinnost nic nemění na nedostatku vůle, ochotě trpět a odevzdat svůj osud do rukou vrchnosti. Krondakova porování jsou zcela v souladu s popisem Ruska v knihách ruské spisovatelky Světlany Alexijevičové, nositelky Nobelovy ceny za rok 2015.

 

S největší pravděpodobností si podlomený Západ oddechne, že po tom velkém strašení se Rusko nakonec spokojí jen s částmi Ukrajiny. Historický příklad zabraných Sudet ale naznačuje, že ani tak nebude budoucnost slibovat velkou stabilitu. V každém případě není důvodu proč nepodporovat Ukrajinu v konfliktu mezi slovanskými Ukrajinci a slovanskými Rusy již z toho důvodu, že tvoří hráz mezi Českem a Ruskem. Jsem přesvědčen, že 99 % lidí, ať již proklamují jakékoli názory, by si raději zvolili žít v západní zemi třeba se zelenými klimatickými šílenci či transgenderovými přistěhovalci než v Rusku, ať již sovětském či pravoslavném. To by si měli ti, co hlásají svůj ruský sen, uvědomit a probudit se z něj.