Proč lidé nenávidí Spojené státy americké

Pohrdání americkými osadníky samozřejmě začalo již v Británii osmnáctého století, kdy hrozilo, že se americké kolonie odtrhnou od mateřské země. Tehdy byly vytvořeny první stereotypy Američana – burana a divocha bez etikety britského gentlemana. Je pravda že, spíš než elita, se do Ameriky vystěhovávali lidé hladoví nebo ohrožení. Ale přistěhovalci, bez etikety a nepotřebného formalismu, a určitě trochu dobrodruzi, byli ochotni tvrdě pracovat a postarat se sami o sebe a svou rodinu. Pestrá směs svobodomyslných lidí z mnoha zemí, a později i z mnoha etnik, se přetavila v nový národ.

Je zcela přirozené, že protiamerické stereotypy se snadno ujaly mezi vlastenci všech zemí světa, kterým Amerika konkurovala, počínaje francouzskými a konče ruskými. V drsné Americe 19. století šlo snadno nenalézt vybraná evropská jídla nebo kulturu. Pilní a nadaní Američané však rychle vytvořili bohatou a technologicky rozvinutou společnost; domácí produkt na hlavu vzrostl ve Spojených státech během 19. století na dvojnásobek západní Evropy a na trojnásobek východní Evropy, a velký rozdíl trvá dodnes (zde).

Amerika se stala vedoucí mocností

Ve 20. století začala Amerika svět vést, nejdříve v technologii a pak i v kultuře. Rozvoj elektrických technik, automobilismu, kinematografie, letectví a lékařských technik učinil z Ameriky velmoc, a její filmy, hudba, literatura a televizní tvorba se staly vzorem k napodobování. Ohledně hollywoodských filmů lze vznést více méně pochopitelnou kritiku, ale ohledně očkování proti obrně sotva, ať jde o vakcínu Salkovu nebo Sabinovu. Američané dostali třetinu všech Nobelových cen a jejich astronauti přistáli na Měsíci.

Bohatství a vojenská síla Ameriky daly vzniknout dalším stereotypům, třeba představě nekulturního boháče, co nakupuje umělecká díla, jimž však nerozumí tak dobře jako Evropan, nebo kovbojského násilníka vnucujícího svou demokracii i tam, kde se to nehodí. Všech stereotypů se samozřejmě s radostí chopili všichni političtí protivníci Spojených států, v čele se Sovětských svazem, který velkou část své vynalézavosti investoval do různých speciálních akcí a vynalézání nových vhodných informací.

Vznik protiamerických mýtů

Sem patří všeobecně rozšířené představy o mohutné propasti mezi bezohlednými milionáři a trpícími vykořisťovanými dělníky a černochy v Americe. Lidé si neuvědomují, že zrušení otroctví v Americe se časově shoduje se zrušením nevolnictví v některých zemích starého světa, například 1861 v Rusku či 1868 v Japonsku. Dnes je každý Evropan, který navštíví Spojené státy, překvapen etnickou promíchaností americké společnosti, a stejně tak je překvapen rasismem v Rusku, kde je na černocha obvykle pohlíženo jako na zvíře.

Staré sovětské mýty o utrpení černochů v Americe jsou dnes doplňovány novějšími mýty o tom, že jen Rusko může zastavit nebezpečí černošského šovinismu. Vzpomínky na sovětskou invazi do Afganistánu jsou vytlačovány rozhořčením nad nesmyslným plýtváním Spojených států, které se snažily vnutit demokracii svobodomyslným Afgáncům. Sotva někdo bude popírat do očí bijící fakt, že zastánci Ruska zároveň vždy odsuzují Spojené státy. Tito zastánci se pokouší vydávat obrovské investice Ameriky v Afganistánu za snahu získat vliv v oblasti bohaté na naftu a další suroviny.

Idealismus Spojených států

Málokdo si uvědomuje, a ruští zastánci asi nejméně ze všech, že největším producentem nafty na světě jsou Spojené státy (zde), a že Amerika může získat neomezeně surovin kdekoli se jí zachce, včetně na vlastním území, aniž by se angažovala v nepřátelském terénu 20 let. Všeobecná protiamerická mytologie nepřipouští, že útok na teroristické státy, včetně Iráku a Afganistánu, byl motivován nejen bojem proti terorismu, ale i upřímnou snahou zavést tam méně brutální a snad dokonce demokratické režimy, i za cenu velkých nákladů. Právě idealismus Američanů nejvíce dráždí cyniky, kteří rozumí spíše Stalinově filozofii zabít co nejrychleji všechny potenciální nepřátele i s jejich okolím než naivní víře v lidské dobro.

Nejen tradiční cynismus a ateismus, ale především 40letá vláda komunistů, a ještě delší vliv komunistů před jejich získáním moci v Česku i po jejich ztrátě vlády v Česku může vysvětlit tak velký vliv proruských a protiamerických nadšenců v české společnosti. Vše negativní ze Západu je těmito nadšenci přisuzováno Americe, včetně klimatismu, genderismu a černošskému rasismu, přestože tyto výstřelky škodí nejvíce právě Americe, kde se těmto výstřelkům dostalo podpory jen díky novým voličům z řad milionů přistěhovalců z Latinské Ameriky, kteří nepřišli za prací, ale za podporou.

Mezi protiruskými sluníčkáři a protiamerickými staromilci

Když stojíme mezi sluníčkáři s jejich nejasně zdůvodněnou nedůvěrou v Rusko a proruskými staromilci s jasným chápáním ruských geopolitických nároků, zapomeneme někdy kde stojíme v tomto světě, kde již takzvaně věci nejsou černobílé a hranice údajně nevede mezi levicí a pravicí. Asi bychom si měli připomenout historii nejsurovějšího ze všech století v historii lidstva – toho dvacátého, v němž proběhly dvě světové války, vznikl nacismus, a také ruský komunismus vedoucí k násilné smrti 60 milionů lidí v Sovětském svazu, asi 100 milionů lidí v Číně, a mnoha dalších lidí v dalších zemích, kam se tento systém rozšířil.

Spojené státy, přes svůj izolacionismus, pomohly na začátku onoho století ukončit První světovou válku, v historii dosud nejvražednější z válek. V Druhé světové válce opět Spojené státy zasáhly a zachránily svět před vítězstvím nacistů obrovskými dodávkami zbraní a materiálu Sovětskému svazu, který stál před drtivou porážkou. Zákon o této nezištné pomoci byl v Americe schválen 11. března 1941, to znamená před napadením Spojených států Japonskem. Amerika volila mezi dvěma zly, a nakonec Sovětskému svazu nezištně pomáhala, přestože se předtím s nacisty spojil.

Idealismus a naivita americké demokracie bohužel umožnily získat Sovětskému svazu jaderné zbraně a držet svět v šachu další desítky let. Ale pevnost amerických postojů vedl nakonec k rozpadu Sovětského svazu. Takže svět dluží Spojeným státům vděčnost za záchranu ve třech kritických situacích. Rusku na druhé straně svět vděčí za aktivní podporu, kterou poskytlo nacistům v jejich expanzi, a pak za strašlivé oběti, které si komunismus v mnoha zemích vyžádal.

Bez Ameriky zůstaneme bez budoucnosti

Demokratické Spojené státy se dopustily mnoha chyb a v jejich čele byli často oportunističtí politikové jako jinde. Ale v zájmu západního demokratického světa je stát na straně Ameriky, i přes módní výstřelky, které se odtamtud šíří, a ne na straně diktátorských režimů. Nejdestruktivnější je evropský přístup, který vítá exotické výstřelky, ale odmítá se jasně postavit proti diktátorům, a mnohé státy dokonce odmítají věnovat požadované minimum na obranu.

Podíváme-li se, kdo umožnil Francouzům svobodně provozovat jejich jemnou kulturu, s jejich vínem, sýry a šanzony, nebude to Rusko ale Amerika. Před jejich vlastním nacismem Německo zachránila opět jen Amerika. A dokonce i to Rusko před nacistickým podrobením zachránila jen ona „nadutá a primitivní“ Amerika. O zásluze Ameriky na pádu komunismu v Česku nemá cenu mluvit, když se obracíme na milovníky ruského dubiska. Ptáme-li se, proč někteří lidé nenávidí Spojené státy, můžeme nejjednodušeji odpovědět: protože mají rádi Rusko; a Rusko pro nás není dobrá budoucnost, protože jde o zemi, kde budoucnost znamená včerejšek.