Fakt je, že Petr
Uhl považoval KSČ před rokem 1968 za málo revoluční a komunisté, na něž se
v té době obracel se svými připomínkami, ho ohodnotili jako nepochopitelného
exota s nálepkou „Uhl je vůl“. Vždyť Uhl se již v 60. letech
v Paříži zúčastnil násilných protestů proti válce ve Vietnamu. V symbolickém
roce 1984 vstoupil do trockistické Čtvrté internacionály. Chlubil se, že
nevstoupil do komunistické strany, ale po roce 1989 pracoval pro komunistické
noviny Rudé Právo – přejmenované na Právo, a v roce 2002 vstoupil do ještě
radikálnější a destruktivnější strany než byli v té době komunisté, do
Strany zelených. Důležité veřejné funkce, například v ČTK a v ČT, mu
v šíření extrémních názorů pomáhaly.
Uhlova kritičnost k českým komunistům za normalizace nijak Rusku neuškodila. Paralelní kritika Západu a Východu byla vždy důležitým motivem ruské dezinformační války, protože jednoznačná chvála Ruska má často menší šance na získání sympatií než předstíraná neutralita a symetrie. Opozice proti demokracii a kapitalismu z trockistických pozic byla pro komunisty vždy výhodná: podporovala oficiální kritiku Západu a dále dala možnost nebezpečným bláznům se někde angažovat. I v Putinovském Rusku jsou jedinými povolenými opozičními stranami různá ultralevicová seskupení.
Ať již
psychologické důvody Uhla byly jakékoli, jeho postoj po celý jeho život
odpovídal zájmům Sovětského svazu a později Ruska. Svůj protiamerický a
proruský postoj nikdy neopustil, a dokonce jako jeden z mála schvaloval
ruskou okupaci Krymu (zde). Systematicky kritizoval vše prozápadní a
demokratické a schvaloval vše totalitní a socialistické. Uhl například
systematicky vystupoval jako obhájce Palestinců, a v roce 2015 dokonce
protestoval proti dnům Jeruzaléma v Plzni, protože stát Izrael byl podle
něho rasistický.
Pro jeho ochotu
se nechat zavřít ocenili Uhla mnozí jako člověka statečného a zásadového. Nasbíral
mnoho různých medailí z mnoha zemí od měšťáků, co si nedovedou představit,
že by se v rámci svého teoretického boje za pokrok přesunuli
z kavárny do vězení. Marxismus a trockismus však vytvořily mnoho takových
statečných lidí, co pro své bludy obětovali sebe i své bližní. Vybavují se nám
tisíce Rusů, co s křikem „hurá za Stalina“ vbíhali do minových polí
vytvořených bývalými německými spojenci.
Technický,
společenský a etický rozvoj však bohužel nevyžaduje jen lidi vykazující osobní
statečnost nebo odhodlání být za každou cenu vidět, ale také lidi s
analytickými schopnostmi. Marxistům všech odstínů, od nejrudějších po
nejzelenější, však chybí schopnost analyzovat fakta z vnějšího světa a
oddělit je od svých představ. Progresivisté označují 60 miliónů mrtvých
z marxistického Sovětského svazu a 100 miliónů mrtvých z trockistické
Číny za „šrámy minulosti“. Obrovský technologický rozvoj a nesmírné bohatství v
západní společnosti nepovažují tito lidé za výsledek svobodného trhu, ale za zcela
náhodný jev.
Nespravedlivý kapitalismus je podle marxistů třeba zničit, spolu se všemi „studenoválečnickými“ informacemi o těch „šrámech“ z doby socialismu, tzn. o bídě v socialismu a o všech těch mrtvých. O likvidaci těchto rušivých informací nyní usiluje i Putin, když dal pokyn nejvyššímu soudu rozpustit organizaci Memoriál, známou odhalováním zločinů komunismu a stalinismu v SSSR (zde). Pár dní po Uhlově smrti byly tak v Rusku učiněny důležité kroky k rehabilitaci Josifa Stalina – k čemuž Uhlův „statečný život“ přispěl. Petr Uhl jistě nebyl to, čemu říkal Lenin „užitečný idiot“. Spíš mě napadá výraz „nebezpečný zločinec“, ale vzhledem k jeho nedávné smrti to změkčím na „nebezpečný idiot“.
Žádné komentáře:
Okomentovat