Očkovací akce je
skutečně perfektně naplánována a probíhá zcela hladce. Náš předseda vlády se
nebál dostatek vakcín objednat a zaplatit ještě dřív, než byly schváleny. Máme
tady čtyři zdravotní pojišťovny, mezi něž jsou obyvatelé rozděleni, a každá
z nich zve svoje členy do svých středisek. Většinou jsou lidé zváni pomocí
SMS na konkrétní adresu a na přesnou dobu; překvapivě se nečeká ani vteřinu, ve
středisku je vždy několik stanovišť a jedno je vždy volné, přátelský pomocný
personál (student) zavede pacienta z ulice k volnému stanovišti, kde
se zdravotnický pracovník (sestra nebo mladý doktor) zeptá na číslo občanského
průkazu a na to, zda pacient netrpí alergiemi, zanese údaje do svého mobilu a hned
očkuje; pacient je vyzván aby 15 minut čekal v blízkosti pro případ
komplikace, a jde-li o první dávku, dostává pozvánku na druhou dávku. Nevyplňuje
se žádný papír. Vše je na mobilech.
Přes tento
očkovací úspěch se situace v Izraeli neliší od zbytku západního světa ve zmatenosti
různých opatření. Přestože jsou ohroženi jen staří, jsou již téměř rok zavřeny
školky a školy. Je omezen počet pracovníků ve všech podnicích. Po většinu roku
byly zavřeny obchody a restaurace. Média šíří paniku a nechávají mluvit hlavně
oportunistické profesory, kteří se snaží najít uplatnění v politice.
Objektivní odborníky je možné slyšet spíše jen na společenských sítích. Během
lockdownů byl například omezen pohyb obyvatel dál než na kilometr od domu a
byla zakázána setkání více než 5 lidí uvnitř a 10 venku. Poslední lockdown trval
pět týdnů, od konce prosince po celý leden, a zahrnoval navíc úplné zavření
letiště; mnoho občanů se tak nemohlo vrátit ze zahraničí domů.
Vláda slíbila, že
koncem ledna možná zmírní opatření, ale televize ještě v 23.50 posledního
ledna hlásila, že vláda se teprve rozhoduje, jak dál a teprve ke dvanácté
hodině bylo oznámeno, že lockdown musí pokračovat dál. Zároveň byly babičky i
dědečkové opětovně vyzváni, aby se vyvarovali styku se svými vnuky, což je
směšné, jelikož mnoho lidí musí jezdit do práce, včetně prodavaček
v samoobsluze, zdravotníků a taky pracovníků v bezpečnosti, takže
mnozí prarodiče (včetně mě) chtě nechtě hlídat děti musí. Hlavní televizní
kanály jsou ostře protivládní, ale v nesmyslných opatřeních konzistentně
podporují vládu, která korónovou hysterií dovedla zemi k obrovskému
schodku ve státním rozpočtu a k 17 ti procentní nezaměstnanosti.
Většina občanů
poslušně plní různá nařízení, jen občas si tajně zaskočí k ilegálně
přiotevřenému holiči, anebo se potají sejde s rodiči či dětmi. Ortodoxní
židé však nechápou, proč poprvé v historii není možné doprovodit mrtvé
k hrobu nebo svatebčany k obřadu, a proč je třeba přerušit výuku
dětí. Stejně tak nechápou radikální levičáci, proč by měli být připraveni o své
nezcizitelné právo demonstrovat proti vládě, kterou nenávidí. Demonstrace jsou většinou
povoleny, ale proti ortodoxním židům často zasahuje policie, a televize je
s uspokojením ukazuje jako hlavní důvod šíření viru.
Přes celkovou
kázeň a trpělivost, roste v Izraeli neporozumění mnoha občanů vůči
pokračujícím omezením bez jasných termínů pro jejich ukončení. Toto
neporozumění by určitě přerostlo ve výbuch občanské neposlušnosti, kdyby lidé
dostali plnou informaci o situaci. Fakta jasně ukazují, že izraelská vláda, stejně
jako vlády všech demokratických zemí kromě Švédska od počátku nevěděly, co mají
dělat a alibisticky zablokovaly ekonomickou činnost, aby nemohly být obviněny
z eventuálních obětí epidemie. Izrael je domovem nesčetných startupů a technologických
líhní, nemluvě o mnoha univerzitách a o mnoha nositelích Nobelových cen za
biologii a chemii; v takovém prostředí je bezradnost vůči viru podezřelá a
ukazuje, že vláda si nechce odborníky do řízení epidemie pustit. Srovnání
situace v Izraeli a Švédsku jasně ukazuje, že opatření izraelské vlády
byla zcela zbytečná z hlediska epidemie, a byla škodlivá ze
společenského a ekonomického hlediska.
Švédsko a Izrael
mají podobný počet obyvatel, kolem 10 miliónu, a koncem roku měly i podobný
počet kladně testovaných, mezi šesti a sedmi procenty. Švédsko mělo koncem ledna
1144 a Izrael 523 mrtvých na milión obyvatel; někdo by řekl, podobně jako pan Rybář
v Malostranských povídkách, „ďjó Izrael“. Nejde však o úspěch Izraele,
neboť na covid-19 umírají hlavně lidé starší než 65 let a těch je
v Izraeli 10 % zatímco ve Švédsku 20 %, takže ze švédské hodnoty 1144 lze
očekávat pro Izrael polovinu, tj. 572 mrtvých na milión, což není o mnoho víc
než hlášených 523. Takže počet zemřelých s covidem opravený na nižší věk
obyvatel je v Izraeli jen o málo vyšší než ve Švédsku, přes totální zastavení
života v Izraeli na celý rok – kontrastující s otevřeností švédské
společnosti v době epidemie.
Podobné počty by ukázaly nesmyslnost opatření ve všech demokratických zemích, kromě Švédska. O Švédsku političtí kapitáni všech těch nesmyslných manévrů raději nemluví nikde na světě. Všechny ty zákazy hospod, pohřbů a svateb byly nesmyslné, ale co naše hlavní naděje – očkování? Izrael je opět pokusný kanárek. Po naočkování 20% obyvatel dvěma várkami a 33% obyvatel jednou várkou vakcíny od firmy Pfizer nebyl sice pozorován očekávaný pokles nových nákaz a úmrtí, ale snad během příštích dní přijde. Stále čekáme na nějakého mesiáše, ale neměli bychom se spoléhat současně na své vlastní rozumné činy?
Vše je to velmi, velmi pochybné. Všichni politici, kteří jsou u moci, jsou stiženi stejnou šíleností, posedlostí uničit ekonomiku. Proč? V odpovědi na tuto otázku se již budeme pohybovat ve sféře spekulací a konspirací. Pokud s nařízeními nesouhlasíme, jsme zesměšňováni a brzy začneme býti i pronásledováni.
OdpovědětVymazat