Mnoho lékařů kritizuje neustále se měnící ochranná opatření, zahrnující například zavření hospod v deset hodin místo v jedenáct, nebo rozestupy 2 metrů před pokladnou do divadla, v němž se nakonec tísní 1000 diváků. Mnoho jiných lékařů naopak kritizuje to, že hospody jsou vůbec otevřeny a že se v divadlech ještě hraje. Obyčejný člověk z ulice může být zmaten a ocitá se v situaci, kdy se musí spolehnout na svůj vlastní rozum. Starší si mohou vzpomenout na jiné situace, kdy k nim z televize promlouvali doktoři a profesoři, všichni prezentující jeden a ten stejný povolený názor; v demokracii se samozřejmě můžeme spolehnout na odborné názory daleko více, ale bohužel v tom demokratickém zmatku nevíme na které.
V úterý (6. října) proběhla tiskem zpráva,
že „lékařům z první linie už jen potlesk nestačí“, žádají, aby vláda zabránila zbytečné
různosti názorů a aby zakázala škodlivé pochyby o nebezpečnosti viru. Prostě chtějí,
aby byl zas jen jeden povolený názor (ten jejich). Tito „lékaři z první linie“
žádají „lékaře, kteří se nespecializují na infekční nemoci, aby nekomentovali závažnost
koronavirové pandemie“. Situaci označují za válku; připomíná to komunisty, ti
též označovali každou práci za boj, buď o zrno nebo o uhlí nebo
s mandelinkou a nebo s ideologickými nepřáteli. Sebe dnešní bojovníci
označují za vojáky na frontě a všechny ostatní jsou podle nich v týlu. Jejich
problémem ovšem jsou specialisté na infekční nemoci, kteří jejich názory
nesdílí – ty nezbyde než označit za zrádce v době války.
„Lékaři z fronty“ hlásí, že „nepřítel se po
jarním taktickém ústupu, ke kterému ho donutil razantní přístup vlády a odpovědné
chování většiny společnosti, vrátil s větší silou než předtím.“ Oni prý bojují o
životy lidí, kteří by bez koronaviru měli před sebou dalších deset až 20 let kvalitního
života, a tvrdí: „Pokud chceme tuhle válku vyhrát, potřebujeme pomoc každého z vás.
Proto žádáme odborníky z různých oblastí medicíny... raději MLČTE!“ S těmi
20 lety kvalitního života to ovšem přehnali, jelikož se sami zmiňují o mnoha
neduzích, kterými kromě koróny zemřelí trpěli; kromě toho, bílí Američané umírají
na korónu v průměru ve věku, který odpovídá jejich očekávané délce života
a ne o 20 let dřív (zde). Takže
„lékaři z fronty“ poněkud přehánějí, a taky poněkud vyhrožují. Lichotí
dnešní vládě, ale nevysvětlují, proč se virus vrátil s větší silou i přes
razantní přístup vlády. Prostě se má mlčet a plnit další razantní opatření, ať
jsou jakákoli a aniž by bylo jasné, kdy už se zase bude smět mluvit.
Otázka je, proč se má tleskat doktorům co měří
teplotu pacientům s covidem a ne třeba chirurgům provádějícím osmihodinové
operace; a proč netleskat pokladním v samoobsluze, které jsou také
v první linii, a za daleko méně peněz. Jasné ale je, že ona vychvalovaná vládní
opatření válku, a ani žádnou bitvu, proti koróně nevyhrála, takže není důvodu,
aby všichni občané, včetně lékařů s jinými názory, dál drželi pusu a krok podle
nařízení nespolehlivých činitelů. Mezi tyto činitele patří ministr
zdravotnictví s kořeny v komunistické armádě a se sklony k čínské
medicíně, který byl navíc zapleten do mnoha afér, například, když bral odměny
od výrobců vakcín, které prosazoval (např. zde).
Na straně vlády a bojovníků v první linii jsou i exotičtí vědci, kteří
straší veřejnost masovým vymíráním; patří mezi ně například Jaroslav Flégr, nositel
parodické Nobelovy ceny za nesmyslné objevy. Vedle výhružek a strašení ze
strany odpovědných i neodpovědných činitelů přispívají k celkové hysterii,
s přispěním všech médií, také hypochondrie a strach ze smrti u mnoha lidí.
Chceme-li se oprostit od emocí a udělat si
nějaký vlastní názor na koronovou situaci, nesmírně nám pomůže internet. Především
zjistíme, že situace je skoro stejná ve všech zemích; všude vlády střídavě
zavírají a otvírají hospody a vychvalují se, jak zachránily tisíce lidí. Dále
pochopíme, že většina nakažených korónou nemá příznaky, takže není možné
nakažené vychytat, je jen možné šíření zpomalit (zde).
Koróna je zvláštní tím, že na ni umírají především lidé staří a trpící dalšími
neduhy, ve věku nepříliš vzdáleném očekávané délce života, takže stačí chránit
rouškou ohrožené, mají-li o to zájem. Ke strachu ale nejsou důvody, vždyť i u
seniorů starších 85 let je v USA pravděpodobnost smrti na korónu menší než
0,8% (zde).
Když se dozvíme, že 1% obyvatel umírá každý rok (100 000 lidí v Česku a 3
milióny v USA), pochopíme, že dramatické oznámení smrti dalšího obézního
starce ve večerních zprávách je mimo mísu. Navíc bylo oznámeno, že od počátku
roku zemřelo v Česku (a i dalších státech) méně lidí než ve stejném období
předchozího roku.
V internetu zjistíme, že u virových nákaz
roste celkový počet nakažených po esovité křivce rychlostí, která roste dokud
se polovina lidí nenakazí a pak klesne k nule (křivka denních nákaz má
zvonovitý tvar). Nejpochopitelnější postup proto je nechat nevyhnutelné šíření
viru proběhnout bez narušení normálního života a s co nejmenšími škodami;
tak učinil kupodivu jen jeden demokratický stát, Švédsko. Snadno zjistíme, že
hlavní vlna nákazy již Švédskem doběhla v červenci (zde),
zatímco v ostatních státech vlády zápasí s druhými a dalšími vlnami
bez konce v dohledu; to se týká i států zpočátku dávaných za příklad, jako
jsou Austrálie, Izrael, Taiwan, Japonsko a Korea. Švédsko je v počtu
zemřelých na milion (600) až na čtrnáctém místě, za četnými státy, které
zaváděly všemožná nesmyslná opatření. Je jisté, že mnohé státy nakonec Švédsko v počtu
zemřelých doženou či předeženou, jelikož ještě nedošly na křivce nákazy do
poloviny, a počet zemřelých samozřejmě roste s počtem nakažených.
Česko může být v jedné čtvrtině či
třetině celé křivky, takže může očekávat třikrát či čtyřikrát více zemřelých než
současných 800, tj. asi 3000 (asi 300 na milion). Izrael, který se též polovině
křivky ještě nepřiblížil, má již nyní téměř 2000 zemřelých, takže Švédsko asi
nakonec dožene, přestože byly v Izraeli zavřeny školy a podniky, všechny
společenské akce včetně svateb a pohřbů byly omezeny a lidem je zakázáno se navzájem
navštěvovat (včetně rodičů a dětí). V klidu získané objektivní informace
nám tedy ukazují, že opatření působící nesmírné škody přirozenou křivku šíření
nevymažou a na počet obětí nemají velký vliv. Dnešní atmosféra strachu a
iracionality připomíná středověké případy davové psychózy, fantastických pověr,
vyhánění duchů a upalování čarodějnic. Rozdmychávači hysterie ve všech státech
též používají metody totalitních vládců, zastrašování oponentů, delegitimaci jiných
názorů a též sledování občanů (trasování). Zuřiví hypochondři podstrkávají
kriticky myslícím lidem pohrdavé výrazy „rýmička“ a „chřipečka“, přestože sami
sotva chápou rozdíl mezi čeleděmi Coronaviridae (koróna), Picornaviridae (rýma)
nebo Ortomyxoviridae (chřipka).
Během našeho zkoumání si uvědomíme, že pro
odhad dalšího vývoje je nutné znát zlomek populace, která již byla infikována
(promořenost); toto číslo nám umožní odhadnout kdy epidemie skončí a kolik na
ni celkem zemře lidí. Budeme překvapeni, když zjistíme, že žádný z 200
států světa tuto hodnotu systematicky nezkoumal, a padne na nás tíseň, protože
si potvrdíme své podezření, že svět není v rukou racionálních vůdců. Dále
pochopíme, že přestože virus ničící západní kulturu pochází z čínských laboratoří,
odváží se málokdo volat Čínu k zodpovědnosti. Uvažujeme, jaké biologické
experimenty asi může Čína se světem provádět v budoucnu, a k čemu nás
během těchto pokusů budou nutit naše vlády?
Schopnost utvořit si svůj názor a spolehnout
se na svůj rozum je testem naší racionality v době globální hysterie, kdy
jsme obklopeni řvoucími ampliony a davem spoluobčanů, kteří amplionům slepě
věří. Dnes nám ještě pomáhá internet – kdoví jak se v něm bude vyvíjet
censura v budoucnu. Dnes ještě lidé smějí podepisovat petice. Časem možná
zůstane každý z nás sám jako pochybující občan Winston Smith v románu
„1984“. Dnes jsme ještě schopni dospět k názoru že, kromě ochrany starých
a nemocných, všechna opatření ve všech zemích byla škodlivá, a že jediná
správná byla cesta Švédska (i když vláda žádné země svůj omyl nikdy nepřizná). V testu racionality jsme prošli, ale důvodů k radosti nemáme více než měl Winston
Smith.
Dobrý den, souhlasil bych s vámi, pokud byste rozvedl výzkumy dlouhodobých následků i po vyléčení mírných příznaků. Podle dostupných informací to je temná strana tohoto víru.
OdpovědětVymazatDlouhodobější důsledky virového onemocnění byly pozorovány např. u mononucleózy, spalniček či hepatitidě B, ale v případě covidu není ještě dost zkušeností. Ojediněle byly u vyléčených z covidu pozorovány déle trvající potíže, včetně únavy, divných pocitů a změn na plicích, ale příznaky většinou v rozmezí měsíců vymizely. Vzhledem k celkovému počtu 40 miliónů kladně otestovaných se nezdá, že by déle trvající potíže byly příliš běžné.
OdpovědětVymazathttps://www.thelancet.com/journals/laninf/article/PIIS1473-30992030701-5/fulltext#%20