Je jasné, že Čína je největší hrozbou pro
západní demokracii od rozpadu Sovětského svazu, a není pochyby, že na tom má
Západ největší podíl sám, protože nechal volné ruce svým podnikatelům, když se
nadšeně vrhli na levné pracovní síly v Číně a převedli tam nejen
mechanickou výrobu ale i nejmodernější technologie. To ale neznamená, že
vražedná Čína a chybující Západ jsou na stejné morální úrovni.
Čína nechce být dalším zdvořilým Japonskem a nijak nezastírá, že se chce stát skutečným pánem celého světa. Je to dobře vidět na projevech jejich diplomatů, kteří opustili tradičně eufemistický jazyk. Například jejich ministr zahraničí nyní řekl bez obalu o českém předsedovi senátu, který se mu znelíbil: „Přimějeme ho zaplatit vysokou cenu za jeho krátkozraké chování“. Nevzpomínám si, že by dokonce nacistický ministr zahraničí Ribbentrop něco podobného o komukoli vyslovil.
Je zajímavé, kolik lidí se přidává na stranu
Číny proti svému politikovi. Cituji několik příkladů z posledních dnů.
Jeden autor napsal „Nechoď Miloši s pány na led... Miloš Vystrčil si užívá
svých pár hodin globální slávy...“, a bez znepokojení přemýšlí, zda Číňané
Vystrčila nakonec zabijí. Druhý autor se také opírá o citáty hodné starého
Rudého práva, když mluví o „účtu bez hostinského“ a věří, že Čína najde způsob,
jak Česko potrestat, protože „Čínská lidová republika je jaderná velmoc a
podceňovat její vojenskou sílu je hrubou chybou“. Třetí komentátor vyzývá Česko
k respektování politiky jedné Číny a píše, že „Vystrčil je vyslanec
českého Kocourkova“ a že „jen opravdové střevo jezdí řešit naše domácí spory o
zahraniční politiku ausgerechnet na Tchaj-wan...“.
Otázka je, čím je nenávistný tón autorů
motivován; souvisí jejich rozhořčení s morálkou anebo jde o instinkty jako jsou
nenávist k politikovi z jiné politické strany, strach z urážky obdivované
velmoci nebo obavy z ekonomických škod. Zdá se, že nejde o nízké instinkty,
ale o morálku – totiž o její odmítnutí. Svědčí pro to například poznámka
prvního z autorů, který vyčítá Vystrčilovi, že „se snaží získávat body u
těch voličů, pro které jsou podstatnější abstraktní ideály než reálná politika“.
Proti morálce se jasně vyjadřuje čtvrtý autor, který s pohrdáním hází do
jednoho pytle lidi jako jsou Navalnyj, Kuciak, Němcov nebo Vystrčil, a
sarkasticky je označuje za „bojovníky proti zlu“, kteří nemají na nic vliv a
jsou zcela zbyteční (autory lze najít Googlováním zmíněných témat). Těmto
autorům prostě pijí krev lidé, kterým záleží na ideálech a morálce.
Čína současně vězní milión lidí
z nepohodlných etnik (zde);
mnoho novinářů, někteří z nich mající občanství západních zemí, zmizelo na
léta v čínských vězeních bez možnosti setkat se s právníkem (zde).
Pro ty, kteří sahají po pistoli, když slyší slovo morálka, to nic neznamená,
jako nic neznamenaly zločiny Sovětského svazu pro jeho obdivovatele. Vždy znovu
překvapí, kolik lidí projevuje sympatie násilníkovi, který kope do slabšího. Je
zvláštní, že někdo kritizuje Kuciaka za to, že se nechal zabít a oceňuje „odvahu
soudců“, kteří propustili jeho vrahy. Ti stejní nešetří chválou pro Čínu a dští
zášť proti těm, kdo neuznávají její sílu.
Ne ve všech lidech budí projevy odvahy
nenávist; jsou tací, kterým jsou takové projevy lhostejné anebo jimi pouze
pohrdají, jelikož jde o klukovinu. Stejně jako kluk Kuciak si „hrál na
investigativního novináře“ a tou klukovinou naštval mafii, tak Navalnyj svými
klukovinami naprosto zbytečně dráždil ruského vládce. Pamatuji se, že když se
Palach upálil, označovalo to Rudé právo taky za klukovinu. Těm, kdo projevy
odvahy nebo morálky zesměšňují, je společná přízeň totalitám. Vždyť i tvůrce
nálepky „klukovina“ pro Vystrčila sloužil s celou svou rodinou bez
problémů desítky let komunistům.
Nediplomatické jednání čínského ministra
zahraničí by se mohlo někomu zdát pro Čínu škodlivé, ale pan Wang Yi by se mohl
vykázat tím, že jeho výhružky vůči českému politikovi posílily sympatie mnoha
Čechů k veliké Číně a vzbudily nenávistné reakce vůči jejich vlastnímu
politikovi.
Žádné komentáře:
Okomentovat