Nejde mu o princip ale o zámeček – hrubým útokem proti předsedovi senátu za cestu na Taiwan se odvděčuje Václav Klaus st. svému mecenáši, pročínskému Kellnerovi

V rozhovoru pro Novinky (zde) řekl Václav Klaus st. o cestě předsedy senátu Miloše Vystrčila na Taiwan, že jde o klukovinu nedospělého politika. Je-li Vystrčilova cesta na Taiwan klukovina nedospělého politika, pak by Klausova kritika mohla být analogicky označena za projev senility cynického politika. Ale skutečnost je jiná, velice banální a nejde o senilitu. Jak to u politiků  většinou bývá,  nejde o  nic jiného než o jejich peníze. Penzistovi Klausovi se líbí sedět v luxusním zámečku na pražské

Hanspaulce, který nazval Institut Václava Klause (IVK). IVK je neziskovka, která má zkoumat dílo a myšlenky bývalého prezidenta (zde); o finanční podporu IVK se stará miliardář Petr Kellner. Štáb IVK má třináct lidí, takže Kellnera stojí zámeček se štábem ročně deset miliónů (zde). Kellner dělá obrovské obchody s komunistickou Čínou a samozřejmě neposkytuje Klausovi zámeček pro legraci.

Hlavním úkolem štábu IVK (vedle studia života VK) je směrovat veřejné mínění tak, aby Kellnerovy obchody neutrpěly, to znamená diskreditovat všechny snahy o spravedlivý vztah k Taiwanu (zde). Štábu IVK, honosně nazývanému „liberálně-konzervativní think tank“ (zde), nečiní velké potíže lichocení Číně a Rusku, neboť jádro think tanku se skládá ze skupinky bývalých komunistů a alespoň jednoho agenta StB (krycím jménem Kadet). Ne že by si Taiwan podle Klause nezasloužil být nezávislou zemí, ale panu Vystrčilovi prý jde o to, zahrát si na bojovníka proti komunismu a získat na tom nějaké domácí politické body, přičemž je mu úplně jedno, co jeho návštěva způsobí (jde o možnou pomstu Čínské komunistické mafie proti Kellnerovi a tím ztrátu 10 miliónů ročně pro Klause).

V rozhovoru pro Lidovky se pan Klaus v rozčílení trochu zakoktal (zde): „nepřevádějme to na ekonomické téma, je to téma navýsost politické... kontinentální Čína je největší světová ekonomická velmoc a jakýkoli konflikt s ní je z naší strany hloupostí a provokací“; takže čtenář neví, zda to je či není ekonomické téma, a Klaus též naznačuje, že Čína se může mstít i jinak. Ve vzteku z eventuální ztráty zámečku Klaus trochu přehnaně laje předsedovi senátu: „škodit Číně je hloupostí zbabělou, nikoli hrdinstvím“; Klaus zde nevědomky prozradil svůj životní postoj o dvou bodech: 1) neprodělat peníze (nenaštvat boháče) je chytrost – chytrost je jen jedna, 2)  prodělat peníze je hloupost a ta je dvou druhů, statečná a zbabělá. Jestliže předpokládáme, že statečná hloupost je postavit se proti silnému boháči a zbabělá hloupost proti slabému boháči, tak by zbabělá hloupost byla dobrou zprávou, jelikož by znamenala, že Čína je relativně slabším boháčem a kromě prskání a poškození Kellnera, a nepřímo Klause, snad nemůže Česku moc uškodit.

Podle Klause, jen neekonomicky myslící hlupák se stará o prkotiny, jakými jsou zotročení miliardy lidí a zničení země velké jako je Evropa čínskou komunistickou stranou. Ale faktem je, že vývoz do Číny představuje sotva 1,5% českého vývozu; dovoz z Číny je sice větší (asi 12% celého importu), ale mohl by se nahradit dovozem z méně zločinných zemí. Možná, že je logické se bát Německa, protože je sousední zemí, a trochu Ruska, protože se může po obsazení dvou zemí stát zase sousedem, ale bát se Číny už je opravdu trochu preventivní, musela by obsadit Rusko a dvě země, aby se stala sousedem.

Jestliže Čína ještě nestojí na hranicích, lze se snad ještě beztrestně zmínit o několika znepokojujících faktech. Po porážce nekomunistických sil, jejichž jádro se stáhlo v roce 1949 na Taiwan, komunisté začali terorizovat největší národ světa, systematicky ničili památky, změnili význam slov, zavedli náboženství, v němž Bohem se stal marxistický rolník Mao, úplným diletantstvím zničili zemědělství a způsobili hladomory, kdy jen v období „velkého skoku“ v letech 1958-1960 zemřelo hlady kolem 40 miliónů. Během „kulturní revoluce“ (1966-1976) bylo v „kulturních“ a „převýchovných“ akcích ubito nepočitatelně miliónů lidí; zemřeli na bití, useknutí hlavy, pohřbení, ukamenování, utopení, uvaření, vykuchání, vyříznutí srdce, vytržení jater, useknutí přirození, odříznutí svalů, a roztrhání dynamitem (zde).

Když hrůzné násilí a dokonce kanibalismus k ekonomickému rozvoji nevedly, rozhodli se komunisté po smrti boha Maa přimíchat do svého komunismu něco z kapitalismu. V tradicích appeasementu předal ochotný Západ Číně své technologie, aniž by Čína pro své občany zajistila nejzákladnější lidská práva a aniž by Čína omezila vývoj zbraní hromadného ničení. Jednou se budou učitelé a žáci ve školách ptát: „kde byl svět, když se to vše dělo?“ a pseudofilozofové se budou ptát: „kde byl Bůh?“. O některých zvěrstvech se svět postupně alespoň částečně dozvěděl. V roce 1989 byly snahy o demokratizaci v Číně potlačeny pomocí tanků, přičemž 10 000 studentů bylo zavražděno (zde); v roce 1999 vláda rozprášila budhistické hnutí Falun Gong, které mělo 70 miliónů stoupenců, půl milionu bylo uvězněno a asi 65 000 členů bylo zabito a rozebráno na orgány pro transplantace (zde); v roce 2001 zavraždili maoističtí agenti celou královskou rodinu v Nepálu a zajistili podřízení této obrovské země Číně; kolem roku 2005 bylo 40 miliónů rolníků vyhnáno z půdy, což vedlo k 100 000 demonstracím ročně (zde a zde); kolem roku 2013 se objevují práce čínských vědců o koronaviru (zde), v roce 2015 se oznamuje, že virus může přejít na člověka (zde) a v roce 2017 západní vědci varují před laboratoří ve Wuchanu (zde); v roce 2018 se, proti všem morálním pravidlům a mezinárodním dohodám, narodili v Číně první naklonovaní lidé (zde).

Západ ustoupil Číně i v tom, že poslední ostrůvek svobody v Číně, statečný ostrov Taiwan, byl vyhnán z OSN i dalších organizací (včetně WHO). Když přes otevřené výhružky čínských komunistů chce český politik jet na Taiwan, nazve jej Klaus zbabělcem. Vystrčilův předchůdce během výhružné kampaně Číny zemřel; jestliže si přes všechny hrozby troufá předseda senátu na Taiwan jet, je hrdinou, a zbabělcem je spíše ten, kdo spolu se světovou teroristickou mocnosti číslo jedna hrdinovi spílá. Miloš Vystrčil ke své cestě řekl skromně a taky jasně: „Buď budeme držet své hodnoty a principy, nebo budeme počítat groše“ (zde). Václav Klaus bohužel raději počítá groše.