16. 6. 2020

Cenzura proti dezinformaci – delegitimace legitimních webů a nabádání inzerentů k jejich bojkotu by mělo být postaveno mimo zákon, i když jde o tzv. dezinformační weby

Založení spolku Nelež
V únoru 2020 bylo oznámeno založení spolku Nelež (na webu manipulatori.cz zde), který si dal za cíl přesvědčit firmy, aby neinzerovaly na dezinformačních webech a tím je odřízly od finančních zdrojů (web spolku zde). Spolek byl pozitivně přijat a v mnoha médiích se mu dostalo prostoru dokonce již v den jeho založení 12. února, včetně například Mladé fronty (zde), ale paradoxně i Facebooku (zde), přestože je Facebook spolkem označován jako jeden z hlavních dezinformátorů. V rozhovoru s Reflexem byly cíle spolku vysvětleny dokonce den před jeho založením (zde); vbrzku se s chválou připojila i ostatní velká média (z mnoha např. zde či zde).

Boji proti dezinformaci jsem odjakživa věnoval pozornost; v jednom z článků (zde) jsem například napsal: „Musíme usilovat o neustálé snižování entropie v naší lidské společnosti, což vyžaduje trvalé úsilí v boji proti dezinformaci”. Proto jsem se podíval se zájmem na plány spolku i na jeho hlavní proponenty. Zjistil jsem, že spolek Nelež sám přispívá k dezinformaci spíše než k jejímu potlačování, jsa podoben zkorumpovaným policistům a jejich donašečům na rozhraní zákona a podsvětí, u nichž již nikdo neví, na kterou stranu patří.

Cílem spolku Nelež je omezit dezinformace pomocí černé listiny webů
Jako svou misi vidí spolek Nelež omezit šíření dezinformací (zde). Důmyslně a systematicky vyráběné dezinformace prý infikovaly českou společnost a oslabují její imunitu, takže pro mnoho lidí je tak stále těžší rozlišovat mezi pravdou a lží; snižuje se důvěra v tradiční média, lidé neví, čemu mají věřit a zmatení lidé jsou snadno manipulovatelní; weby šířící nenávist je třeba odříznout od příjmů z reklam, což prý pomůže dezinformacím zamezit a navíc posílí důvěru v média, která pracují s informacemi profesionálně a současně zodpovědně a poctivě (zde). Inzerující firmy prý často nevědí, že se jejich reklamy na těchto webech objevují a spolek Nelež jim pomůže tím, že jim poskytne svůj blacklist (zde).

Boj proti dezinformačním webům by se sám o sobě mohl zdát jako chvályhodný cíl. Ale před bojem je třeba znát jasnou definici dezinformačního webu, a taky záleží na prostředcích boje. Jasnou definici spolek Nelež však nemá, a mezi jeho bojové prostředky bohužel patří zastrašování a dávání na černou listinu. Na prohlášeních členů spolku zaráží jejich jistota, že jen oni dovedou rozpoznat pomocí svých tajemných algoritmů co je informační a co dezinformační, a také uráží jejich povýšenost nad ostatními lidmi, které označují za zmatené a závislé na jejich radě.

Podle definice „dezinformačního webu“ by i web spolku Nelež byl na černé listině
Dezinformační web je podle Wikipedie „internetová stránka zveřejňující tendenční informace s cílem zmanipulovat čtenáře ke změně názoru, chování či vyvolání názorové nejistoty“ (zde). Podle této obecné charakteristiky by mnohá média byla dezinformační. Často se za symptom dezinformace považují proruské sklony; další symptomy vidí zakladatelé spolku Nelež v kritice NATO, EU, USA a migrace (zde) nebo v kritice teorie globálního oteplování (zde a zde). Takže dezinformačním je i proevropský web, když je zároveň proti migraci, anebo proimigrační web, když zároveň nevěří antropogennímu oteplování.

Anti-dezinformátoři často staví do jedné řady zcela nesmyslnou víru v ilumináty vedle odmítání klimatických teorií, aby zdiskreditovali toto odmítání; ze stejných důvodů staví vedle sebe kritiku USA a kritiku neomezené imigrace. Paradoxně činí tato demagogie z anti-dezinformačních webů, včetně webu nelez.cz, weby dezinformační, protože zveřejňují tendenční informaci s cílem zmanipulovat čtenáře ke změně názoru, chování či vyvolání názorové nejistoty (viz definice nahoře). Seznamy anti-dezinformačních webů by tedy měly obsahovat samy sebe, a černá listina webů vytvořená spolkem Nelež tedy není úplná, když neobsahuje web nelez.cz. 

Zakladatelé spolku Nelež jsou pracovníci v reklamě, někteří s vazbami na bulvární weby a StB
Zakladatel a předseda spolku Roman Číhalík koketoval podle svých slov s medicínou, ale nakonec vystudoval „jen“ učitelství (zde), které ho příliš nezajímalo, a proto se věnoval výdělečně výhodnější reklamní kariéře, v níž šlo o to ukazovat, že telefony, piva, auta, banky a pochutiny těch co mu platí, jsou lepší než podobné produkty těch druhých. Prostě Číhalík vymýšlel tendenční informace s cílem zmanipulovat potenciální zákazníky ke změně názoru a chování (což podle výše uvedené definice přesně odpovídá jednání dezinformačního webu) a přimět je ke koupi svého produktu.

Zakladatel a místopředseda spolku František Vrabel se na svém anglickém profilu nazývá Frank a chlubí se vysokou osobní integritou a taky tím, že prý radí NATO (zde). S jazyky přišel do styku dávno před rokem 1989, protože jeho rodiče mohli za komunismu působit v zahraničí (jeho otec byl trenérem diskaře Ludvíka Daňka), což mu podle jeho slov dávalo výhody před ostatními (zde). Sice koketoval se studiem zahraničního obchodu, aby mohl i nadále užívat výhod svých rodičů, ale nakonec se mu povedlo vystudovat „jen“ učitelství, které ho zřejmě nezajímalo a tak se věnoval hlavně horolezectví. I když učitelství považoval jen za náhražku svých plánů, ve svém anglickém životopisu Vrabel kupodivu uvádí, že získal v letech 1978-1984 doktorát z pedagogiky za “Theory of Education” (zde). Hned po roce 1989 začal vykupovat pozemky za Brnem a vydělal několik desítek milionů. Pak se dal dohromady s bývalým kryptografem Státní bezpečnosti Tomášem Feglarem a začal firmám nabízet elektronickou ochranu (rozhovor pro Respekt, 3. června 2019 zde).

Vrabel založil firmu Semantic Visions a tvrdil, že vyvinul techniku hodnocení webů, kterou ani Google neměl, ale v Silicon Valley s ní neuspěl, údajně kvůli svému středoevropskému původu (zde). Ve skutečnosti Google má nesčetně patentovaných technologií v tomto oboru, a kromě toho jsou americké firmy u Východoevropanů citlivé na jejich vazby s komunistickými strukturami. Vrabel též založil web Newstin, radící například, jak se za účelem sexu seznámit (zde), ale komerčně ani s ním neuspěl. Finančně Vrabela nakonec zachránil  internetový podnikatel Jan Barta  (zde), majitel nejbulvárnějšího českého webu extra.cz (zde). Po mnoha neúspěšných pokusech dodat svou datovou analýzu světovým firmám, slibuje si Vrabel úspěch od přesměrování na „odhalování politických dezinformací“, a začíná odhalováním (denunciací) dezinformačních zdrojů v Česku.

Neprůhlednost metody spolku Nelež
Seznamy dezinformačních webů byly vytvářeny vícekrát (zde a zde a zde), ale spolek Nelež tvrdí, že jeho metoda je nejlepší a také získal nejvíce pozornosti v médiích. Jejich seznam je prý „průsečíkem tří různých mechanik dávající průsečík webů, které se v jednotlivých analýzách překrývají a jsou nejvíce toxické“ (zde). Nelež prý pracuje 1) se seznamem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNŽ, posuzování webů na základě transparentnosti média, poctivého nakládání se zdroji a profesionální práce se sdělením), 2) se seznamem vytvořeným společností Semantic Visions Františka Vrabela (posuzování webů na základě jazykové analýzy) a 3) se seznamem webu www.konspiratori.sk (důvěryhodnost zkoumá komise: spisovatel / politolog / publicista / umělec / atd. na základě svého přesvědčení o společenské prospěšnosti daného média). 

NFNŽ je spolek 36 lidí různých povolání, od podnikatele prodávajícího balené sendviče až po sociology (zde), z nichž ani jeden nemá exaktní vzdělání, ale všichni se zajímají o žurnalistiku; není jasné, jak NFNŽ vytváří seznam dezinformačních webů a ani kde lze onen seznam shlédnout. Společnost Semantic Visions se chlubí, že analyzuje devadesát procent světového zpravodajského obsahu, denně přes milión článků z více než šesti set tisíc zdrojů, a na základě sofistikovaného systému hodnotí články na internetu s cílem varovat proti ruské propagandě a fake news (zde). Ale není jasné, jak tato rozsáhlá celosvětová činnost v mnoha jazycích souvisí s vybráním 17 českých webů s údajně závadným obsahem na výsledné černé listině (zde). Spolek Konšpirátori (na webu konspiratori.sk) hodnotí weby podle důvěryhodnosti; z 20 hodnotitelů mají dva exaktní vzdělání (zde); jen tento zdroj poskytuje konkrétní seznam „stránek se sporným obsahem“ (zde) a navíc i seznam „stránek s ověřeným obsahem“ (zde).

Kromě Číhalíka a Vrabela má spolek Nelež dalších šest zakladatelů, z nichž ani jeden nemá exaktní vzdělání; Vůbec není jasné, v čem je blacklist spolku Nelež lepší než podrobné seznamy sporných stránek na webu konspiratori.sk. Nelež nijak nevysvětluje, jak pomocí své „unikátní“ metody získá svou černou listinu – onen „průsečík“ tří zdrojů.

Cenzoři zcenzurovali i svou černou listinu
Zajímavé je, že není žádná korelace mezi seznamem získaným jako zmíněný „průsečík“ tří metod (zde) a seznamem na webu Konšpirátori (zde). Například, web Nová republika je v cenzurním „průsečíku“ (= blacklist) spolku Nelež na 1. místě, ale v Konšpirátorech je na 36. místě. Parlamentní listy jsou v seznamu Nelež na 7. místě podle škodlivosti, zatímco v Konšpirátorech vůbec jako škodlivé uvedeny nejsou, a slovenské Parlamentnelisty.sk jsou naopak uvedeny v seznamu ověřených („dobrých“) webů (zde) na 32. místě – dokonce za Neviditelným psem (27.) blíže „nejserióznějším“ webům jako jsou bulvární Blesk (49.), Novinky spojené s komunistou Porybným (51.) nebo Idnes vlastněné Babišem (55.).

Nejpříznačnější je, že populární bulvární web Extra.cz Jana Barty není uveden ani na černé listině spolku Nelež a ani mezi 185 bulvárními weby Konšpirátorů. To asi souvisí s faktem, že Barta je jedním z hlavních mecenášů Františka Vrabela a jeho anti-dezinformačního a anti-bulvárního projektu, takže členové spolku Nelež a asi i webu Konšpirátori  mu jeho bulvárnost musejí prominout. Možná v souladu s tím není v seznamu Nelež zahrnut ani web Anti-iluminati, všeobecně zahrnovaný v dezinformačních seznamech (zde a zde a zde), protože Bartův web s oblibou píše o iluminátech (zde).

Ohledně vzhledu „nejtoxičtějších“ webů na černé listině, lze například říci, že Nová republika (1. místo) vypadá při zběžném ohledání jako mírně proruský web, přičemž většina přispěvatelů jsou všeobecně známé osobnosti píšící i do ostatních médií, jako jsou Václav Klaus st., Jan Schneider, Andor Šándor, a další. Podobný první dojem jsem získal i po otevření webu Vlastenecké noviny (2. místo). Dokonce i web Sputnik (4. místo), který ukazuje svůj ruský původ ve svém názvu, kromě proruské orientace nepůsobí příliš odlišně od hlavních českých médií, jakými jsou Blesk nebo Lidovky.

Anti-dezinformátoři a názory spolku Nelež
Aktivity anti-dezinformátorů byly diskutovány i v mnoha článcích na Neviditelném psu (např. zde a zde a zde). Boj proti dezinformaci nevymysleli Vrabel a Číhalík, pouze se na něm svezli v naději na zvýšení svých zisků.

Již v srpnu 2019 mluvil vystudovaný filosof Jakub Kalenský, údajný expert na dezinformaci, v americkém kongresu o východoevropské dezinformaci. V rozhovoru s Mladou frontou (zde) vysvětloval svůj názor, že dezinformace je třeba zcela znepřístupnit, protože i vzdělaní lidé bez pomoci odborníků na dezinformace (jako je on) jsou bezradní. Řekl: „Například člověk, který vystudoval jadernou fyziku, nebude něčemu takovému rozumět, přestože ve svém oboru bude patřit mezi špičky. Nebude schopen poznat, zda zpráva z ČTK je stejně relevantní jako ta z ukrajinského separatistického plátku placeného nějakým kremelským oligarchou”. Dezinformace, podle Kalenského, šíří skoro každý; doma jde o většinu politiků z celého spektra a ve světě také téměř každý, včetně amerického prezidenta Trumpa a televize Fox News. Je s podivem, jak nevzdělaný se ukázal dokonce i během krátkého rozhovoru; například tvrdil, že Rusko začalo dezinformovat v roce 2007, jakoby nechápal, že Rusko nikdy nepřerušilo sovětské dezinformační programy. V souladu s jeho „jasnozřivostí”, byl v roce 2015 vybrán šéfkou evropské diplomacie, Federikou Mogherini, notoricky známou jako přítelkyně teroristů včetně Jásira Arafata, do jejího týmu boje proti dezinformaci (zde). 

V listopadu 2019 žádali čeští poslanci americký kongres o zásah proti firmám Facebook, Google a Twitter kvůli šíření dezinformací na sociálních sítích; mezi poslanci byli zástupci téměř všech stran, včetně sociálních demokratů a ANO, tzn. lidí podporujících komunistického předsedu vlády a komunistického prezidenta (zde). Dokonce i na konferenci senátního Výboru pro vzdělávání, kulturu a lidská práva, 2. prosince 2019 v Praze, se projednávalo (zde), že by Asociace komunikačních agentur (AKA), sdružujících na sedm desítek reklamních a mediálních agentur, měla apelovat na inzerenty, aby kvůli reputačnímu riziku neinzerovaly na dezinformačních webech.

Předseda spolku Nelež Číhalík, ztělesnění samolibosti a sebeuspokojení (viz zde), kritizuje pracovníky v reklamních agenturách, že nepracují s blacklistem jako on, protože jemu, jak říká, není lhostejné v jakém kontextu se jeho práce a reklama zadavatelů pohybuje; to znamená, že lhát o kvalitách produktu, což je součást práce reklamních agentů, se smí jen na spolehlivých webech.

Místopředseda spolku Vrabel, ztělesnění předstírané přemýšlivosti (viz zde), považuje za dezinformační zdroje, kromě Facebooku a Googlu, i mnoho politiků, včetně presidenta Zemana, Václava Klause ml, a dokonce i mnohé standardní weby, včetně Neviditelného psa (zde). Vrabel v rozhovoru s časopisem Reflex 11. února 2020 (zde) sděluje, že své stížnosti na české dezinformační weby předložil i mnohým cizím informačním gigantům včetně firmě Google, a i americkému kongresu (připomíná to udavačské dopisy českých komunistů do Moskvy), ale neuspěl. Od britské vlády však Vrábelův tým přece jen dostal 5,7 miliónu korun na boj s fake news (zde).

Na otázky Reflexu odpovídal Vrabel dost zmateně. Tvrdil, že on je průkopníkem algoritmizovaného určování dezinformace, takže „on neověřuje fakta ale narativy jako je toxický message o Evropské unii“. Na otázku, zda kritika Evropy není legitimní, odpověděl zcela nesrozumitelně a poznamenal, že signálem je, když se kritika dotýká NATO (informovaného čtenáře napadne, že i kritika šéfa NATO, bývalého komunisty, je tedy zakázaná). Řekl, že inzerentům vysvětlí, že nějaký web je dezinformační a oni v něm přestanou inzerovat. Na otázku, zda nejde o cenzuru, odpověděl že „je to neoddiskutovatelně správné z hlediska zdravého rozumu“. Nejde podle něj o nastavování jediné pravdy a cenzuru obsahu, maximálně o cenzuru reklamy. Logika není Vrabelova silná stránka, když říká, že jím označené weby mají právo informace publikovat, ale ne je šířit.

Na škále dezinformace umístil Vrabel na nejhorší místo Facebook, prý jde o klíčového hráče v dezinformaci; většina lidí si stěžuje na přehnanou cenzuru ve Facebooku, ale podle Vrabela je naopak zcela nedostatečná. Facebooku prý jde o kontrolu společnosti a ne o to, aby lidé přemýšleli – to říká člověk z prostředí marketingové reklamy, v němž nejde o nic jiného než o zatemnění zákazníkova rozumu a vytažení co nejvíc peněz z jeho kapsy.

Kdo rozhodne o tom co je pravda?
Na otázku Lidovek, zda existuje návod pro čtenáře, jak rozeznat holý nesmysl (zde), radí reklamní odborník Číhalík čtenářům, že si mají všímat používání velkých písmen a citoslovcí, anebo se prý mají vzdělat v edukačních programech na školách. Petr Robejšek na druhé straně navrhuje (na Neviditelném psu zde), že pravdivost určuje většina, přičemž pravdivé myšlenky jsou údajně prospěšné a nesmysly se prý brzy odhalí jako nepoužitelné; kromě toho existují podle sociologa Robejška vědecké pravdy o fungování světa, které schvaluje většina uznávaných sociologů. Jakkoli upřímně reklamní odborníci či sociologové své poučky myslí, exaktní vědec a i každý normální člověk se selským rozumem se jim upřímně zasměje. Existuje-li někde skutečný koncensus o tom, co je pravda, je to jen shoda matematiků ohledně dokázaných vět v matematice.

Neexistuje žádný nesmysl tak „holý“ nebo „do očí bijící“, aby mu někdo neuvěřil. Mnozí lidé též míchají postavy filmů s jejich hereckými představiteli, přičemž tento rozdíl se už úplně stírá v reality show. Mnoho lidí nesmysly žádá a vyhledává. Samozřejmě existuje řízená dezinformace, například z Ruska a Číny, ale většina nesmyslů se tiskne, aby se vyhovělo poptávce. Kdyby se zakázaly zdroje, které občas holé nesmysly publikují, zůstalo by sotva 1% zdrojů. Nesmyslem nejsou jen horoskopy, ale i víra v ilumináty, duchy, UFO, atd. Z hlediska chemika jsou však holým nesmyslem i víra v organické potraviny, homeopatii, veganství, atd. Kdo se zabýval vývojem léků, však chápe, že i velká většina prodávaných léků, zvláště těch nových a patentovaných, je sotva o mnoho účinnějších než placebo. Každý odborník v nějakém oboru vidí mnoho nesmyslů, které většina ostatních nevnímá.

Dezinformace se může skládat z přímé lži, z míchání lži s pravdou a ze selektivního zamlčování pravdy. Mezi prostředky dezinformace může patřit odvádění pozornosti, například záplavou povrchních irelevantností a bulvárností, snižování soudnosti čtenářů záplavou fantastických a nevědeckých novinek, relativizováním rozdílů mezi různými stranami a úplné ignorování nepohodlných faktů.

Právě reklamy dodávají webům nejvíc nepravdivých tvrzení, protože vědomě přisuzují výrobkům vlastnosti, které nemají. Proto je absurdní, aby reklamní odborníci určovali, které weby jsou více prolhané než jiné; jde o zřejmý rozpor zájmů – samozřejmě, že velké weby, které nejvíce platí, budou označeny jako nejméně prolhané. Prolhané budou spíš malé chudé weby – a ty musí být potrestány tím, že na nich bude méně prolhaných reklam.

Boj proti dezinformaci jde někdy ruku v ruce s bojem za politickou korektnost. Je to vidět i na evropském „proti-dezinformačním webu“ EUvsDisinfo (působí dojmem absolutního bulváru, viz zde, píše se o něm i na Psu zde). Jak bylo výše ukázáno, různí demagogové rádi vedle sebe postaví boj proti iluminátům a boj proti větrným elektrárnám, aby vzali vítr z plachet energetikům, kteří se domnívají, že tyto elektrárny jsou škodlivé; z podobných důvodů se staví vedle sebe boj proti západní demokracii a boj proti migrantům, nebo popírání holokaustu a popírání změn klimatu.  

Jak postupovat proti dezinformaci?
Mně se zdá zřejmé, že nejlepší cestou proti dezinformaci je zlepšit vzdělání obyvatel. Nikdo se nesmí spoléhat na samozvané vykladače pravdy, i když jde náhodou o vystudované učitele, jako jsou Číhalík a Vrabel; práce učitele nebyla pro vkus těchto agentů dost elegantní, raději se dali na vydělávání reklamou. Ale právě vzdělání je jediná věc, která může pomoci zvýšit úroveň médií – ne reklama a ne cenzura. Nebude-li nikdo maturovat z matematiky, bude velká poptávka po nejbulvárnějším odpadu; vyšší vzdělanost čtenářů zvýší úroveň webů. Ideálně, i v médiích by mělo pracovat více lidí s exaktním vzděláním. Vystudovaného fyzika lze zmást hůře než vystudovaného filosofa.  

Usilování o lepší exaktní vzdělanost těch, kdo píšou i těch kdo čtou, by mělo být hlavní zbraní v boji proti dezinformaci – a ne boj proti jednotlivým médiím. Vždy bude poptávka po bulváru i po pornografii, stejně jako po revoluční literatuře či po teroristické propagandě. Jde o to snížit tuto poptávku a ne nabídku. Stejně tak budou různé politické ekonomické a politické skupiny sledovat své sobecké cíle, vzdělanější lidé jejich zájmy snadněji prokouknou. Sotva mě lze podezírat z proruských sympatií (zde, zde, zde a zde), ale myslím si, že ruský web Sputnik sotva ohrozí bezpečnost státu, a kromě toho jej ani nelze ekonomicky ohrozit odebráním reklam.

Proruské sklony jsou v obyvatelstvu zastoupeny stejně jako sklony ke konspiračním teoriím či organickým potravinám a  nezbývá než se s nimi smířit nebo se pokusit snížit počet jejich stoupenců přesvědčováním. Například, počet přispěvatelů Neviditelného psa s proruskými sklony jsem odhadl na 13%-18% (10-14 ze 78 autorů v období mezi 27. květnem a 11. červnem). To dobře odpovídá počtu voličů, kteří dali hlas komunistům nebo sociálním demokratům, tj. asi 15% lidí, takže lze zhruba říci, že články v Neviditelném psu názorově obrážejí složení voličů. Chce-li se nějaký web odchýlit od takové míry „proruskosti“, musí provádět selekci přispěvatelů podle názoru.

Spíš než Sputnik patřící Moskvě, české demokracii mohou uškodit největší české noviny, které jsou soustředěny v rukou několika nejbohatších lidí v Česku, z nichž někteří mají nejvyšší státní funkce, někteří byli agenti StB a někteří pracovali léta pro komunistické Rudé právo. Tím se bohulibý spolek Nelež nezabývá; důležité pro ně jsou okrajové malé weby, které čte pár lidí. Vždyť Číhalík a Vrabel označují za dezinformátory téměř všechny světové politiky a i největší světové giganty jako jsou Facebook a Google, tak jak lze brát vážně jejich boj proti malým českým webům, navíc když se údajně dezinformačnímu Googlu snažil Vrabel prodat (neúspěšně) svoji technologii? Jde-li reklamním agentům Číhalíkovi a Vrabelovi opravdu o pravdu, mohou se pokusit bojovat proti opravdu nelegálním zdrojům pomocí soudů, to by ale stálo peníze, oni raději jdou cestou denunciace, vydírání a vyhrožování, která jim naopak přináší peníze a i slávu. Noviny iDnes (za komunistů Mladá fronta) a Právo (za komunistů Rudé právo) jsou podle bojovníků za čistotu médií příkladem slušnosti (viz pořadí 51 a 55 v seznamu slušných webů zde).

Já bych při hodnocení médií kladl menší důraz na dezinformaci a soustředil se více na hodnocení informace. Informační obsah lze charakterizovat například množstvím kvantitativních údajů (prostě počet použitých čísel nebo číslovek v článku) a podle přesnosti čísel, a též podle počtu relevantních linků.

Při hodnocení webů bych samozřejmě rád zkoumal, zda se píše vážně o iluminátech, vojensko-průmyslovém komplexu, homeopatii, řízené demolici Světového obchodního centra, palestinském utrpení, horoskopech, sovětských úspěších, diskriminaci černochů či antropogenní změně klimatu. Rád bych takové weby vymazal, stejně jako weby píšící kladně o Číně nebo humanitních vědách a také weby píšící záporně o exaktních vědách. Stačil by mi jen jeden web podle mého gusta – ale po vymazání by možná nezůstal ani jeden web.

Proto je lepší weby nemazat. Lepší je mnoho špatných webů než málo špatných webů – to se jmenuje pluralita. Delegitimace legitimních webů je nelegitimní, i když jde o tzv. dezinformační weby, a nabádání inzerentů k jejich bojkotu by mělo být postaveno mimo zákon – jestliže není již dnes protizákonné.

1 komentář:

  1. Dobrý den pane Guttmanne,
    Měli bychom zájem přetisknout Váš komentář na našem webu Ceskamedia.cz. Jako původní zdroj bychom samozřejmě uvedli Hegaion i s odkazem. Pokud byste měl zájem, kontaktujte nás prosím na redakce@ceskamedia.cz. Mějte se zatím hezky,
    Vojta Berka

    OdpovědětSmazat