Není jasné, zda studie imunity dopadla výborně či katastrofálně – když není plán, žádný výsledek není ani dobrý ani špatný

Studie imunizace neboli stádní imunity obyvatel v Česku ukázala, že asi 0,5% testovaných má protilátky proti COVID-19 (zde). Hodnoty pro různé oblasti republiky se pohybovaly mezi 0,2 až 1,1%. Závěr studie naznačuje, že promořenost obyvatel v Česku, vezmou-li se v úvahu možné chyby, je menší než 3%. Vláda se podle očekávání pochválila za nízkou nakaženost, ale kdyby byly hodnoty vyšší, pochválila by se za vysokou imunizaci.

Hodnota promořenosti kolem 0,5% je, jak se dalo očekávat, blízko počtu pozitivních záchytů z počtu provedených denních testů (například 17. května bylo provedeno 3310 testů, které prokázaly 20 nových případů = 20/3310 = 0,6% nakaženosti). Promořenosti 0,5% odpovídá 50 000 nakažených v Česku, což je asi 7 krát více než počet pozitivních případů nalezených pomocí testů RT-PCR (Reverse Transcriptase - Polymerase Chain Reaction). To je v souladu s tím, že se od počátku odhadovalo, že skutečný počet nakažených je mnohem vyšší než udávaná čísla.

Podle některých odborníků může být skutečná promořenost, tzn. frakce lidí, kteří byli virem v Česku infikováni, mnohem vyšší než 0,5%. Například profesor Jiří Beran, ředitel Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové, se domnívá, že až 13% české populace bylo infikováno, i když u mnoha lidí byl prý virus rychle zneutralizován, takže se u infikovaných vytvořila jen buněčná imunita a nevytvořilo se větší množství protilátek (zde). Promoření 0,5% se vskutku zdá poněkud nízké, ale Beranovy odhady a ani jeho předpoklady nejsou příliš pravděpodobné; sérologické zkoušky poskytly na mnoha místech ve světě celkem pravděpodobné a očekávané hodnoty. Například, v okrese Santa Clara v Kalifornii to bylo počátkem dubna 1,5% (zde, tj. 2 krát více než byl počet RT-PCR potvrzených případů), pro celé Španělsko to bylo koncem dubna 5% (zde, tj. 10 krát více než počet RT-PCR případů), pro celé Švédsko koncem dubna asi 6% (zde, 10 krát více než počet RT-PCR případů), pro město Boston to bylo uprostřed května asi 10% (zde, 6 krát více než počet RT-PCR případů).   

Ať už je promořenost v Česku 0,5% nebo 13%, otázka je, jak tento výsledek ovlivní postup krizového štábu a vlády. Byl by jejich postup jiný, kdyby výsledek byl pouze 0,05% nebo kdyby dosáhl až 25%? Stejně jako ve většině ostatních zemí, i v Česku vedení improvizuje, pošilhává po tom, co se dělá jinde, chválí samo sebe, snaží se získávat čas a k ničemu se nezavazuje. Když není plán, žádný výsledek není ani dobrý ani špatný – na ničem vlastně nezáleží. Politikové nikde na světě nebyli schopni vybrat vhodné odborníky pro řízení koronové krize. Například, vrchní švédský epidemiolog Anders Tegnell, jehož strategie se opírala o rychlou stádní imunizaci, byl zaskočen hodnotou imunity 6%, když předvídal 20%; na používání roušek v domovech důchodců však důraz nekladl a to se obráží ve velkém počtu úmrtí s koronou mezi starými Švédy, který je 10 krát vyšší než třeba v Izraeli, kde roušky rychle zavedli. Na druhé straně, vedoucí boje proti koronaviru v Izraeli, ředitel ministerstva zdravotnictví Moše Bar Simantov, sice zavedl roušky, ale zcela nesmyslně zakázal starým lidem jakýkoli styk s rodinou po dobu dvou měsíců, a navíc způsobil těžké škody tím, že na dva měsíce zavřel všechny podniky i školy.

Česko si vede relativně dobře; počet zemřelých s koronou na milión obyvatel je dokonce nižší než v Izraeli, a i opatření byla méně destruktivní než třeba v Izraeli. Avšak ani v Česku nebudí klíčové osobností, které řídí koronovou krizi, velkou důvěru. O předsedovi vlády a vedoucím strany ANO nemluvě, ministr zdravotnictví je právník a zpěvák, který se zaměřil na kariéru ve straně ANO; jedním z hlavních ideologů boje proti koronaviru je lékař Prymula, jehož kariéra ve straně ANO se začíná slibně rozvíjet, a který je neslavně proslulý vírou v různé pověry, jakými jsou například marxistická doktrína nebo tradiční čínská medicína; vedoucí týmu vyvíjejícího českou vakcínu proti COVID-19 je lékařka Věra Adámková, která se věnuje homeopatii a kariéře ve straně ANO. Zmateně působí i vrchní zdravotnický statistik Ladislav Dušek, zodpovědný za průzkum kolektivní imunity v Česku.

Dušek se před zahájením studie přiznával k obrovskému strachu z budoucnosti. Takový strach jistě lehce přenesl na veřejnost, zvlášť když jí 23. dubna dále sdělil své nejasné plány na řešení krize takto (zde): „Máme sedm variant, kudy se může situace do budoucna vyvíjet. Potřebujeme v rámci možností co nejpřesněji zjistit, jak velký podíl obyvatel se s nemocí potkal v základních věkových kategoriích. Na základě tohoto údaje budeme schopni vybrat třeba dvě varianty, kterým už můžeme věřit. Když se podívám na tři až čtyři měsíce dopředu, modely jsou částečně věštěním z křišťálové koule. Přijde mi až nefér to prezentovat... Teď se jen potřebujeme v časoprostoru podívat a říct, v jakém bodě jsme, abychom dali na stůl třeba dva tři relevantní scénáře a mohla se podle toho řídit ekonomika nebo i vláda. Na to budeme zcela jistě potřebovat ještě dva nebo tři týdny“.

Již uplynulo více než „dva tři týdny“ a již jsou známy výsledky plošné studie, které měly Duškovi a dalším řešitelům koronové krize pomoci se zorientovat v jejich záhadných, nespecifikovaných variantách. Výsledky byly prezentovány Duškem neméně zmateně, než byly předvídány (zde a zde), ale stále nebyl představen žádný plán. Situace se pomalu „rozvolňuje“ v Česku, stejně jako všude po světě. Politikové a poradci, které si vybrali, si nikde netroufají vyvodit nějaké závěry z dosavadního průběhu epidemie a nastínit plány do budoucna. Nepoužívám mantru „nechci být generálem po bitvě“, jelikož bitva ještě neskončila, ale jen bych se zdvořile zeptal generálů (rétoricky) pár otázek a dovolil si několik poznámek.

Už dva měsíce mi není jasné, proč se koronoví generálové všude po světě vyhýbali státem organizovanému testování náhodných vzorků, a to oběma metodami zároveň (RT-PCR test detekuje virovou RNA v dýchacích cestách a serologický test zjišťuje protilátky proti virovým proteinům v krvi), což by poskytlo nejvíc informací o průběhu nemoci a imunizaci obyvatel. Nechápu, proč nejsou tyto studie opakovány například po dvou nebo čtyřech týdnech. Ohledně české studie, když už zmobilizovali skupinu 27 000 účastníků na odběr krve, není mi jasné, proč oněm osobám rovnou nevzali vzorek na obvyklý RT-PCR test, a dále proč nezahrnuli do skupiny účastníků též nějaké lidi, kteří nákazou již údajně prošli, aby lépe porovnali oba typy testů. Kolem použitého sérologického testu je též několik nejasností; například, v popisu studie se tvrdí, že citlivost i specifičnost jsou kolem 95% (tzn., 5% nakažených vyjde negativně a 5% nenakažených vyjde pozitivně), ale zároveň se mluví o 100% přesnosti.

Ne příliš logické reakce charakterizují protikoronové generály i plukovníky téměř všude po světě. Nikdo nečeká, že se právníci, baviči, obchodníci a byrokrati na politických funkcích zorientují v problémech virologie a statistiky, ale ukazuje se, že tito lidé většinou ani nejsou schopni přizvat vhodné odborníky k řešení tak vážné krize. Laická lehkomyslnost spolu s diletantskou předběžnou opatrností byly hlavními hybateli světa v posledním půlroce. V různých zemích se zavedly všemožné exotické kroky, včetně zákazu styku s prarodiči, definování maximálního vzdálení se z domova, definování minimální vzdálenosti stolů v hospodách, nošení roušky během osamělého toulání po lese, rozdělení dětí ve třídách na skupiny učící se v sudé nebo liché dny, stříkání různých dezinfekcí do vzduchu, atpod.

Jediné opatření, které má smysl, nošení roušek během blízkého kontaktu, bylo Světovou zdravotní organizací (WHO) zamítnuto (zde). WHO, v jejímž čele je bývalý vůdce etiopské teroristické organizace People's Revolutionary Democratic Front, Tedros Adhanom, ještě začátkem dubna tvrdila (zde), že maska nemůže zabránit nákaze zdravého člověka (o nemocném se nezmiňovala). Podle WHO a Číně oddaného Tedrose Adhanoma je nejdůležitější zastavit život celé (západní) společnosti a co nejrychleji nalézt všechny nakažené a odizolovat je (viz zde, strana 1). Většina států sice svou strategii jasně nedefinovala, ale zpočátku přibližně sledovala Adhanomovu radu a více méně zmrazila život, testovala a izolovala nakažené. Navzdory stanovisku WHO však většina států naštěstí zavedla nošení roušek.

Od počátku se zdálo pravděpodobné, že nakažených je řádově více než pozitivně testovaných. Mělo být jasné, že vychytání všech případů je buď nemožné, anebo by vyžadovalo zmražení společnosti na nejasně dlouhou dobu. Avšak promořenost se dlouho neměřila a potřebnou dobu zmražení nikdo neodhadoval. Hrozba obrovských ekonomických ztrát nakonec vedla k rozmražování, které je ovšem zdůvodňováno tím, že epidemie polevuje. Fragmentární údaje o promořenosti v různých zemích však nyní ukazují, že se COVID-19 rozšířil od ledna do května po celém světě, přičemž promořenost vzrostla na 1% až 20%. Je jasné, že epidemie nepolevuje, a ani ji nelze zcela zastavit. Tam, kde všechny případy téměř vychytali (ostrovy jako jsou Japonsko či Nový Zéland), by se museli nyní navždy uzavřít před vnějším světem, kdyby si chtěli současný stav uchovat. Tam, kde sázeli na dosažení dostatečné stádní imunity (alespoň 60%), by museli čekat ještě nejméně rok, vzhledem k tomu, že ve Švédsku se s minimálními opatřeními dosáhlo promořenosti menší než 20% za půl roku. Aniž by se to jasně řeklo, budeme dál žít s koronou – s většími či menšími omezeními a s většími či menšími škodami. Od počátku bylo jedinou správnou strategií chránit oslabené, tj. staré a nemocné, aniž by se zastavil hospodářský život, přičemž asi nejlepší ochranou je použití roušky při styku s oslabenými. 

Věk je nejkritičtějším faktorem. V následující tabulce jsem z dostupných dat spočetl morbiditu a mortalitu v Česku v závislosti na věku. U letality (počet úmrtí ku počtu onemocnělých v dané věkové skupině, v procentech) jde spíše o zdánlivou hodnotu, neboť počet všech infikovaných může být desetkrát vyšší, než pozitivně testovaných, takže skutečná letalita by byla asi desetkrát nižší (zhruba 3% ve věku 85+). U starších roste letalita zhruba dvakrát na deset let věku. Ohledně morbidity a mortality (počet nemocných či zemřelých s koronou na milión obyvatel) je vidět, že počet nemocných (pozitivně diagnostikovaných) na koronu se s věkem kupodivu příliš nemění (menší hodnota pro děti je asi daná menším počtem zkoumaných dětí), s výjimkou nejstarších lidí (85+), u nichž je nemocnost na koronu poněkud vyšší. V ostrém kontrastu s nemocností, úmrtnost roste s věkem asi 3 krát na každých deset let věku (viz červené hodnoty).

Pro mladší než 30 let věku je úmrtnost v českém vzorku téměř neměřitelná (menší než jedna milióntina), a pro starší než 40 let roste s věkem zhruba exponenciálně (3 krát na deset let), ale ani pro stoleté by mortalita nebyla více než 2000 na milión, tzn. že 0,2% všech stoletých by zemřelo na koronu – což není příliš strašidelné. 

Nyní se ve všech zemích život postupně rozmrazí a lidé se nenápadně rozvolní. Zpočátku se povolují důležité i když ne nezbytné činnosti jako je návštěva kosmetičky a postupně dojde i na esenciální aktivity, jako je návštěva hospody. Přestanou se počítat devadesátníci umírající s koronou a budou se rozdávat medaile politikům, díky jejichž jasnozřivosti jsme mi mladší přežili. Nikdy a nikde však politikové nepřiznají, že od počátku bylo třeba chránit oslabené používáním roušek v jejich okolí, aniž by se zavíraly školy a podniky.