Irán je země s nejvyšším počtem poprav na
hlavu. Popravuje se i za nesouhlas s režimem. V nedávných
demonstracích proti rostoucí bídě byly zabity stovky a zraněny tisíce lidí.
Část byla zabita ostřelovači z Islámské revoluční gardy, což je obdoba nacistických
jednotek SA. Právě za vlády nacistů v Německu se rozhodla tehdejší Persie v roce
1935 změnit svůj název na Irán, aby zdůraznila svůj árijský původ. Ani změna
názvu a ani moře nafty nezlepšily život obyvatel a nepomohly vykompenzovat
prokletí islámského náboženství. Ženy v Persii nemají žádná práva a lze je
provdat od věku 13 let, přičemž Chomejní rozhodl, že lze provdávat i dívky nad sedm
let, když to schválí doktor, v souladu se zákonem Šaría. Zakladatel
islámské republiky též rozhodl, že sex s dětmi je dovolen, ale že za
homosexuální sex s dospělými má být trest smrti.
V roce 1989 začíná v Iránu historie
islámské republiky. Tato historie je koncentrátem násilí. Desetitisíce
politických odpůrců byly popraveny. Kromě žen a dětí se objektem násilí stali
též příslušníci mnoha náboženských menšin. Hrozná byla válku s Irákem
v roce 1980, kterou sice vyprovokoval Saddám, ale která se vinou Chomejního
protáhla na osm let a stála Irán 600 000 vojáků a 100 000 civilistů; iránské
děti byly posílány na minová pole s tím, že jdou přímo do ráje, což
symbolizoval plastikový klíček kolem krku každého dítěte.
Násilnost iránských islamistů se obracela od
počátku i proti občanům jiných států. Hned v prvním roce své vlády zajali
islamisté zaměstnance amerického vyslanectví a 52 z nich drželi
v zajetí 444 dnů; jedním z organizátorů byl pozdější prezident Mahmúd
Ahmadínežád. Ve stejném roce vyhlásil vůdce Iránu Chomejní fatwu, rovnající se
výzvě k zabití, nad britským spisovatelem Salmanem Rushdiem. Z mnoha
násilností v zahraničí lze připomenout útok proti židovskému kulturnímu
středisku v Buenos Aires v roce 1994, při kterém bylo zabito 85 a
zraněno 300 lidí, z jehož naplánování obvinili argentinští vyšetřovatelé
nejvyšší iránské představitele, včetně prezidenta Hášemí Rafsandžáního. Též
byla prokázána Iránská účast na bombových útocích proti americkým vyslanectvím
v Kenji a Tanzánii v roce 1998. Dokonce se ukázalo, že část útočníků
proti New Yorku v září 2001 dostala podporu Iránu.
Zahraniční akce Iránu organizuje speciální
jednotka Islámských revolučních gard, tzv. Jednotka Quds, čili Svatá jednotka.
Jednotka Quds řídí mimo jiné teroristickou organizaci Hizbuláh v Libanonu,
teroristickou organizaci Hamas v Gaze, teroristickou organizaci
Palestinský islámský džihád v palestinské autonomii, povstaleckou
organizaci Hútiů v Jemenu, a šíitské teroristy v Iráku, Sýrii, a
Afganistánu. Tato jednotka je zodpovědná za smrt mnoha západních lidí a je na
seznamu teroristických organizací jak v Evropě, tak ve Spojených státech. Velitelem
Svaté jednotky byl až do 3. ledna iránský generál Kásim Sulejmání.
Nijak nepřekvapuje, že zabití teroristy
Sulejmáního se setkalo s nepochopením u levicového tisku, na rozdíl od zabití
teroristy Bin Ládena, neboť Ládena nechal zabít populární Obama, zatímco
Sulejmáního nepopulární Trump. Své rozpaky a neochotu přiznat Trumpovi cokoli
pozitivního vysvětlují někteří publicisté tím, že terorista Sulejmání byl
generálem suverénního státu anebo že byl zabit na území jiného suverénního
státu. Ale Heydrich byl také generálem suverénního státu a Bin Láden byl také
zabit na území suverénního státu.
Přirozené též je, že zabití Sulejmáního
nejrychleji odsoudili Talibán, Hamás, Hizbuláh, Rusko a generální tajemník OSN.
Více překvapí, že se k nim přidal i český politik Karel Schwarzenberg.
Kdyby Schwarzenberg odsoudil zabití teroristy ústně v jakémkoli ze šesti
jazyků, kterými huhlá, nikdo by si toho nevšiml, protože, by si nebyl jist, že
se nepřeslechl. Ale Schwarzenberg odsoudil zneškodnění mezinárodního teroristy
písemně jasnými slovy: „Činy prezidenta Trumpa podle mého názoru jsou, říkám
otevřeně, zločinné. Nikdo nesmí překračovat mezinárodní právo, ani prezident
Spojených států.“ Dále kníže zavzpomínal na dětství, které prodřímal na svých
zámcích: „Vyrostl jsem ještě v době, kdy se válka vyhlašovala. Teď se ale
začíná střílet, bombardovat a odpalovat rakety, aniž by nějaký takový formální
krok proběhl. Mě tento vývoj děsí. Překračujeme všechny meze mezinárodního
práva.“
Nevzpomínám si na rytířské vyhlašování válek, o
kterém kníže sní, ale naopak z každodenní zkušenosti vím, že z Gazy
směrem na můj dům u Beer Ševy, kde bydlím, střílí Arabové rakety pod vedením
jednotky Quds pravidelně bez vyhlášení války. Sulejmání byl zodpovědný za
zavraždění stovek Američanů, a mimo jiné též za útok proti naftovým polím v suverénní
Saudské Arábii v září minulého roku, stejně jako za nedávné napadení
amerického vyslanectví na území Iráku. „Mezinárodní právo“ samozřejmě chrání
Sulejmáního, Palestince a Kosovo. Toto právo odsuzuje Ameriku a Izrael a mlčí o
masovém vraždění civilistů ve všech muslimských zemích. „Mezinárodní právo“
nepomáhá ani Evropanům, kteří jsou ve svých vlastních „suverénních“ zemích stále
častěji masakrováni muslimskými přistěhovalci, a nepomůže ani Izraeli, až bude
napaden iránskými jadernými zbraněmi.
Není třeba studovat žádnou sociální vědu, aby
bylo jasné, že islám představuje chaos a bestialitu. Stačí si vybrat jakýkoli
úryvek z jejich svatých knih, nebo pozorovat jejich chování během
posvátných okamžiků na jejich posvátných místech: sunité se navzájem ušlapávají
po tisících během posvátné poutě do Mekky a šíité zase při pietních akcích
spojených s pohřbíváním svých svatých. Rozpatlané myšlení i mluvení samozvaných moralistů, soustředěných mezi
publicisty a politiky, jsou nejlepším spojencem islámu, jako byly dříve
spojencem komunistů nebo nacistů.
Myšlenkově rozbředlí humanisté jsou proti
zabíjení teroristů, jež není podle etikety. Ale ti stejní lidé zorganizovali
bombardování bělehradských nemocnic v roce 1999 na území suverénní
Jugoslávie během operace nazvané Noble Anvil (ušlechtilá kotva) – bez vyhlášení
války. Na území suverénní Jugoslávie bylo zabito 1000 vojáků a 500 civilistů.
Útok umožnil odtržení Kosova a vyhánění Srbů žijících tam po generace. Jako
ministr zahraničí prosazoval Karel Schwarzenberg nezávislost Kosova a tak
pomohl vzniku dalšího muslimského státu, a to na území Evropy – na území
odtrženém od suverénního evropského státu. Zda se to vše seběhlo podle
„mezinárodního práva“ nebo ne, již na této tragédii nic nezmění.
Blábolení lidí na Facebooku by šlo přejít
mávnutím ruky, ale označení amerického prezidenta za zločince známou veřejnou
osobností a bývalým ministrem zahraničí je něco jiného. Normální lidé, bez
ohledu na pravolevou orientaci, si uvědomují, že bez Spojených států by
demokracie v Evropě nemohla přežít 20. století, a že i dnes jsou Spojené
státy, přes všechny chyby jejich prezidentů, jedinou silou, která je schopna
demokracii na světě uchovat i skrze 21. století. Strana TOP 09, jejímž
je Karel Schwarzenberg čestným předsedou, by měla svého předsedu
vyzvat, aby se písemně omluvil, nebo aby se přestal písemně vyjadřovat úplně a
věnoval se nadále jen slovním projevům, které velké škody způsobit nemohou.
Žádné komentáře:
Okomentovat