Vědci jsou ohledně změny klimatu ze 3% skeptičtí a z 97% se bojí jít proti koncensu

V rámci cyklu Pátečníci přednesl 25. 10. 2019 na PřF UK Petr Pokorný z Centra pro teoretická studia přednášku na téma: „Současná klimatická změna v perspektivě posledních staletí a tisíciletí“. Přednáška Pokorného je zajímavá a celkem dobrá – i když není příliš jasná a zvlášť přínosná.

Přednášející potvrzuje, že dnešní zvýšení teplot je zcela nevýjimečné na pozadí změn posledních tisíců let, a dále zdůrazňuje, že klimatické modely jsou zcela arbitrární a nespolehlivé. Jasně odsuzuje dogmatismus Grety a s ní spojených bojovníků. V diskusi po přednášce dostal otázku, co je špatného na snahách o omezení uhlíku, které by mohlo vést k čisté atmosféře, i kdyby teorie oteplování nebyla správná; Pokorný jednoznačně proti-uhlíkový byznys odsoudil a dal za příklad zničení původního lesa v Jihoafrické republice, který navštívil, v důsledku různých environmentalistických dotací a aktivit.

Na druhé straně Pokorný zdůrazňuje, že se nechce nijak stavět na žádnou stranu v současné vyhraněné diskusi o oteplování. Zmiňuje se o zdánlivě rozporných jevech, jako třeba o nárůstu antarktického i grónského ledu, zdůrazňuje netriviálnost přesného datování a určování přesných teplot u různých metod. Přednášející též naznačuje možnost, že i velmi malý lidský vliv může být důležitý; zmiňuje se o paradoxních jevech, kdy určité oteplení může nárůstem srážek vést k růstu ledovce a k jeho šíření, což nakonec v důsledku zvýšené odrazivosti (albeda) může způsobit ochlazení a další zalednění (v souladu s chaotickými teoriemi efektu motýlích křídel). Sotva lze však tvrdit, že nějaký efekt křídel by měl být důvodem k předběžné opatrnosti nebo že by nepatrná lidská produkce CO2 mohla mít neočekávané důsledky, protože totéž by se dalo říci o nepatrně zvýšené sopečné produkci CO2.

Vlažnost a neurčitost autora přednášky se zdají být v souladu s tím, že přichází jako biolog z prostředka hierarchické řady vědních disciplín seřazených podle klesající přesnosti od maximální exaktnosti k maximální fantasknosti (jen část disciplín je ukázáno):

/matematika/fyzika/chemie/biologie/historie/lingvistika/orientalistika/antropologie/

To, že Pokorný není daleko od exaktního kraje, ho vedlo k tomu, že Bělohradského označil za levičáka, že Konvičku cituje pozitivně, že před modely IPCC varuje, a hlavně že navrhuje investovat peníze do výzkumu klimatu raději než do stavby větrníků. Ale to, že Pokorný není úplně daleko od fantaskního kraje této řady, ho na druhé straně vedlo k tomu, že Bělohradského vůbec cituje, že má ke Konvičkovi výhrady, a hlavně že chválí IPCC jako instituci, která upřímně usiluje o nalezení pravdy.

Důvod, proč není přednáška jasná a přínosná, tkví v autorově neochotě zaujmout jakýkoli postoj. Uznává dobrou korelaci mezi pozemskými teplotami a sluneční činností, ale teorii o vlivu CO2 se bojí opustit. Autor se bojí nepokárat Konvičku (který je politicky nekorektní), a také se bojí pokárat všeobecně uznávanou IPCC (i přes její korupčnost). Může jít o určitý oportunismus, a u posluchače se mohou vybavit obavy o ztrátu místa, o nichž se zmiňuje Nir Shaviv, i když u Pokorného může jít z velké části o životní postoj (Pokorný nechce být agresivní – omen nomen). Pokorný nechce komentovat Klause, jehož portrét prezentuje, cituje Bělohradského nesmysly o tom, že je poptávka na obou stranách (nacisté nemají rádi židy, ale i židi jsou přehnaně kritičtí k nacistům), a nakonec bez jasného smyslu prezentuje nápis HATE FREE ZONE, jakoby chce ukázat, že i když jednoznačně nevěří klimatické katastrofě, tak se nedistancuje od politicky korektních bojovníků za lepší svět.

Vyjádření přednášejícího o tom, že „jsme s humanistickými vědci na jedné lodi“ ukazuje, že si relativismus zvolil za svůj životní postoj. Má rád zvířata, takže pálení pralesů a zabíjení orangutanů v Indonésii kvůli přidávání oleje do nafty odsuzuje, ale zároveň říká, že nemáme lepší zdroj o výzkumu klimatu než je IPCC. Pokorný opakuje, že a vůbec dnešní člověk není schopen popsat klima. Jeho skromnost a sebekritika jsou možná namístě, ale to neznamená, že žádný dnešní člověk není schopen vysvětlit pozorovaný nárůst teploty v posledních sto letech; např. fyzik Nir Shaviv změny teplot jasně vysvětlil jako důsledek změn sluneční magnetické činnosti. Pokorný sice ukázal graf korelace teplot a sluneční činnosti a řekl, že to hezky sedí, ale nezmínil se o tom, že pro vliv CO2 v těchto změnách není místo.

Škoda, že diskutující nakonec nepoložili Pokornému otázku: „97% vědců se údajně hlásí k antropogenní hypotéze globálního oteplování. Počítáte se mezi oněch 97% nebo mezi ta 3% skeptiků“. Bylo by směšné, kdyby řekl, že on patří mezi 0% váhajících. Pokorný se zmiňuje o potřebě náboženství u bojovníků kolem klimatu. On sice není zastáncem náboženského zanícení alarmistů a presentuje argumenty proti jejich víře, ale propadl ve vztahu k nim strachu a pověrčivosti: bojí se jít proti onomu údajnému koncensu 97% a z pověrčivosti a předběžné opatrnosti se též bojí, že by alarmisté mohli mít třeba v malé míře v něčem pravdu. Jde o další ukázku toho, že vědci jsou ohledně změny klimatu ze 3% skeptičtí a z 97% se bojí jít proti koncensu.