Mezi diagnostickými syndromy je autismus v Hollywoodu populárnější než například zácpa – zdraví lidé ztrácí svobodu

Hrdina trpící Aspergerovým syndromem či jinou formou autismu má v Hollywoodu daleko lepší šance na úspěch než hrdina trpící průjmem nebo zácpou. Diagnostické příznaky mají v Hollywoodské kultuře i v dnešním veřejném životě svou hierarchii stejně jako barvy v kartách: demence většinou stojí nad normálností, autismus nad demencí a transsexuál bere vše.

Hierarchie platí i pro vědní obory, psycholog samozřejmě stojí nad matematikem. O klimatu a budoucnosti světa se novináři neradí s fyzikem nebo chemikem, ale s politologem či právníkem. V kartách je vše jasné, ale ve společenském životě lze některé složitější hierarchické problémy vyřešit jen obtížně. V konfliktu chemik proti dementovi je jasné, že vítězí dement, ale některé krajní případy, například antropolog proti pedofilovi, mohou být velmi složité a lze je rozhodnout jen důkladnou scholastickou diskusí nebo experimentem. Takový experiment nastal v nedávném konfliktu psychiatra s autistkou.

Šéf českých dětských psychiatrů Jaroslav Matýs poskytl rozhovor o švédské ekologické aktivistce Gretě Thunbergové, která trpí Aspergerovým syndromem. Řekl, že svou diagnózu sama zveřejnila, a proto se k ní lze vyjadřovat; Gretu označil za „nezralé dítě s autistickými problémy bez sebemenšího sociálního cítění“. Jde o značně mírné hodnocení školačky, která v OSN ve svém hysterickém projevu připomínajícím Hitlera plivala celému světu do obličeje; přesto musel oblíbený psychiatr, který pomohl mnoha mladým lidem, odejít ze všech svých funkcí. Autisté a jejich rodiče napsali otevřený dopis ministrovi zdravotnictví a ten zbaběle ustoupil postiženým a vyhodil doktora, který dal správnou diagnózu.

Psychiatr oprávněně kritizoval politiky, kteří uctivě naslouchají duševně nemocnému nevzdělanci, a správně upozornil na to, že autismus může být cestou k penězům a výhodám, což je při pohledu na Gretu nabíledni; prý jsme jí ukradli dětství, ale ona se na náš úkor stává milionářkou. V daném experimentu prohrál psychiatr s autistkou hlavně proto, že za ní stála klimatická lobby. Jestliže proti alternativním vědcům neuspěje psychiatr, o to menší šance má fyzik, stojící v hierarchii oborů někde u podlahy. O tom se zmiňuje Nir Shaviv, izraelský fyzik, jehož objevy by si zasloužily Nobelovu cenu, kterou ale nemůže dostat, jelikož jeho objevy dokazují nesprávnost klimatických teorií OSN.

Shaviv si stěžuje, že mnoho jeho kolegů na Západě bylo vyhozeno z práce anebo se vyhození bojí, protože jejich výzkum odporuje klimatickému alarmismu. Není divu, že málo vědců si troufne odporovat. Když je Shavivovi předhazováno, že většina vědců s klimatickými alarmisty souhlasí, odpovídá, že ve vědě se nehlasuje. Připomíná to Einsteina, kterému v roce 1932 ukázali knihu „Sto vědců proti Einsteinovi“ jež vyšla v Německu a on se otázal: „Proč sto, nestačil by jeden?“ Objevitel dvojité šroubovice DNA James Watson byl v roce 2007 zbaven své mnohaleté funkce ředitele prestižního institutu Cold Spring Harbor Laboratory, protože opakovaně tvrdil, že inteligence je geneticky podmíněná. Dementi i autisti mají jiný názor než vědci a vítězí.

Obyčejní západní lidé, kteří nepatří do žádné skupiny chráněné pozitivní diskriminací, kteří nejsou (podle abecedy): autisté, bojovníci za mír, Indiáni, islamisté, lidé trpící odporem k užitečné práci, transgendeři, či zelení aktivisté, ztrácejí svobodu slova a zdá se, že postupně ztratí všechna občanská práva. Tito negativně diskriminovaní lidé drží svou prací nad vodou nejen ony menšiny ve svých vlastních zemích, ale i všechny obyvatele rozvojových zemí.

Poctiví občané často věří, že stačí poctivě pracovat a rozumně volit, a věci se nějak vyvinou; a jestliže svobody začne ubývat, v nejhorším případě padne za oběť nějaký ten (podle abecedy): astronom, čarodějník, křesťan, kulak, náhodný chodec, rolník, soused, vědec, žid, živnostník, atpod., a vše se přežene. Každý se však nakonec snadno stane obětí nastupující totality – lépe je začít bojovat dokud to není zas až tak nebezpečné a dokud to ještě alespoň trochu jde.

Lidé by měli demonstrovat za navrácení všech funkcí doktoru Matýsovi a za odstoupení ministra zdravotnictví – zpěváka a právníka Adama Vojtěcha. Měli by trvat na svobodné diskuzi, na pluralitě názorů, na větším vlivu skutečných vědců ve veřejném životě a na omezení vlivu umělců a společenských vědců. Lidé by si měli udržet humor a tradice, měli by prosazovat vědu a selský rozum. Lepší je bláznům ukrást jejich dětství, než čekat až oni ukradnou nám naši dospělost.

Herci patří na plátno a ne do politických diskuzí. Skutečným hrdinou na plátně by měl zůstat kovboj vjíždějící sám do města a bojující proti zlu, a ne pacient trpící všelijakými syndromy. Naše doba není jiná, než byly všechny předchozí. Záchrana slušné společnosti vždy záležela na počtu lidí, kteří jsou ochotni se stát kovbojem v boji proti zlu, anebo alespoň donkichotem v boji za pravdu.