Před 50 lety vyšla
kniha Biologická časovaná bomba amerického biologa Paula Ehrlicha. Stala
se bestselerem, ale světoví vůdci si nebezpečí spojená s přemnožením
lidstva nijak k srdci nevzali. Pro politiky a jejich snahu udržet se ve
funkcích bylo vždy důležitější to, co se děje teď a tady, než to co by se mohlo
stát v budoucnu, a politiky v tomto zájmu o přítomnost samozřejmě
podporovali novináři, umělci a humanitní myslitelé, a všichni ti kteří vytvářejí
„názor veřejnosti“.
S nástupem
levicového relativismu a povrchního humanismu na Západě v druhé polovině
dvacátého století zvítězily názory o rovnosti všech kultur a proti „diktování
západních hodnot rozvojovým zemím“, jak se eufemisticky nazývá odpor západních lidí
proti kanibalismu. Správa nad zaostalými obyvateli Afriky byla ponechána
v rukou diktátorů, jako byli Idi Amin Dada, Jean-Bédel Bokassa, Francisco
Macías Nguema, a desítky dalších strašidelných postav; pamatujeme, jak v ledničkách
některých vůdců byla po jejich svržení nalezena naporcovaná těla dětí. Ohledně
kontroly porodnosti byla nová levice paradoxně zajedno s katolickou církví:
lidem na Západě je dovoleno naplánovat si jedno dítě, ale o kontrole porodnosti
v zaostalých zemích se mluvit nesmí. Západ je morálně povinen živit
jakékoli množství navzájem se masakrujících lidí, a nevměšovat se do vládnutí
místním Caligulům. Již desítky let obsahuje stranická linie nové levice tvrzení,
že lidstvo je schopno vyprodukovat dost jídla pro všechny, a že problém není v
nedostatku jídla, ale v nespravedlivém rozdělení bohatství. Středoškolská
matematika a obecná logika vedou k oprávněným obavám z budoucnosti,
ale humanistické elity, které se zabývají svými fantasiemi více než matematikou
a logikou, zesměšňují obavy z nekontrolovaného růstu obyvatel v zaostalých
zemích.
Malthus možná
nebyl schopen předvídat vývoj nových druhů obilí, ale v principu měl
pravdu a sarkasmus jeho odpůrců není na místě. Expandující obyvatelé zaostalých
zemí nejen mučí sebe navzájem, ale postupně vytlačují a likvidují ostatní
biologické druhy. Existující ekologické katastrofy však humanitní elity děsí
méně než různá vymyšlená módní nebezpečí, jakým například byla nemoc šílených
krav nebo jakým je nyní antropogenní oteplování. Desetina savčích druhů je před
vyhynutím a stav ryb v oceánech se za posledních 50 let snížil na
polovinu. Třetina tropických lesů v Indonésii byla vypálena v důsledku
obřích objednávek palmového oleje přidávaného do dieselové nafty na pokyn
evropských komisařů; Evropa sice začíná od bionafty ustupovat, ale spáleným
tygrům a orangutanům to již nepomůže, a zelení snílci si určitě najdou
alternativní metody, jak zbytek přírody zlikvidovat, včetně nahrazení jaderné
energie větrnými mlýny. Ekologické škody jsou tak způsobovány nejen přemnožením
obyvatel v zaostalých zemích, ale i přemnožením kulturních elit
v rozvinutých zemích.
Přemnožené
kulturní elity destruují jak přírodu, tak západní civilizaci. Jejich princip,
že všechny kultury jsou si rovné, a že je výhodné je smíchat do
multikulturalismu, jsou obzvlášť ničivé. Nekulturní člověk by se mohl ptát, jak
si mohou být dvě kultury rovny, když jedna vede k bohatství a altruismu, a
druhá k bídě a kanibalismu. V logice humanitních myslitelů však mohou
být opačná tvrzení současně pravdivá. Všechny kultury jsou si rovné, ale ta západní
je kvůli své historické vině trochu méněcenná, a proto má za povinnost udržovat
při životě ty zdánlivě méně životaschopné jižní kultury. Zatímco vůči jihu cítí
humanitáři vinu, vůči východním kulturám trpí humanitní myslitelé romantickou
náklonností, ať jde o indické filosofické systémy vedoucí k apatii, nebo o
maoistické přerozdělování vedoucí k násilí.
Západní kultura
vedla k mohutnému technologickému rozvoji, a také k relativnímu potlačení
chaosu (Afrika a jižní Amerika), lhostejnosti k bližnímu (Indie) a násilného
kolektivismu (Čína). Trpícím lidem v jiných zemích sotva pomůže, když
zlomku z nich bude umožněno usadit se na Západě. Ti z chaotických
zemí tam jedou brát sociální dávky a postupně se namnoží tak, že hostitelský řád
naruší. Ti z totalitních zemí se budou množit v klidu, ale část
z nich bude využita jejich násilnou vlastí proti hostitelské zemi. I
ohledně oblíbené vietnamské menšiny lze připomenout pár nepříjemných fakt; jde
o uzavřenou společnost spojenou s organizovaným zločinem, přičemž část byla
poslána vietnamskou vládou, aby donášela na ostatní a eventuálně dodávala
užitečné informace, ale Vietnam alespoň není světová velmoc. O Číně víme, že
hubí vybrané skupiny obyvatel, jako jsou Fa-lun-kung, a přesto nás soucit může
vést k ignorování možnosti, že Čína plánovitě posílá lidi do všech států,
aby zvýšila svůj vliv. Přesně to se děje v USA. Počet Číňanů v USA
rostl v posledních letech exponenciálně. Samozřejmě, že většina
přistěhovalců jsou loajální občané, ale čínská vláda je potřebuje
k vytvoření prostředí, v němž se lidé pracující pro Čínu ztratí. Byla
odhalena již řada špionážních afér. Mnozí se v USA usazují, a mnozí zde
pouze studují. Čínská vláda si může dovolit zaplatit své elitě nejlepší
vzdělání. Například na universitě v Berkeley,
kde je mezi studenty již méně než čtvrtina bělochů, představují Číňané
s 19 procenty největší etnickou skupinu. Obecně, z milionu
cizích studentů je dnes v USA více než třetina čínských. Ve všech
demokratických státech je opatrnost zcela namístě. Do Číny se převádí veškerá
výroba světa, a Čína kupuje podniky ve všech zemích světa; nejde o
demokratickou ani o přátelskou zemi.
V Číně je
prý 30 miliónů křesťanů; otázka je, proč 100 z nich chce žít v Česku,
které je známo jako druhá nejateističtější země na světě po Severní Koreji? Proč
ne v Americe? Jak přijetí 100 Číňanů pomůže stovkám miliónům utlačených?
Co když o vstup do Česka požádá 100 členů Fa-lun-kung nebo 100 Tibeťanů? A co
když 5 miliónů Číňanů? Jiná otázka je, proč se o čínské křesťany nezajímají
žádné křesťanské země a ani Vatikán? Otázek je bezpočtu. Proč se křesťanské
země a Vatikán nezajímají o 10 miliónů bezprávných křesťanů v Egyptě,
potomků stavitelů pyramid? Atd.
Organizovanost
vyžaduje hranici, která ji odděluje od chaosu. Komplexní biochemické děje jsou
chráněny buněčnou membránou. Chránit svoji kulturu nejde, když není kontrolovaná
hranice. Přesně to se snaží prosazovat president Trump, když chce ochránit
Ameriku před nekontrolovaným přílivem lidí, kteří by ireverzibilně změnili
severoamerickou civilizaci. I
organizovaná čínská společnost byla dříve proti nájezdu barbarů chráněna zdí. Zbourat
berlínskou zeď bylo jistě správné, ale rozpustit buněčnou membránu nelze
doporučit. Svět není zralý na nekontrolované promíchání kultur, a kontrolní
vstupní mechanismy jsou nutné pro ochranu před jižním chaosem i před východní
totalitou.