Obama i Trump pronesli na začátku svého
prezidentování projev v arabské zemi, Obama v červnu 2009 v Káhiře a Trump
v květnu 2017 v Riadu. Obamův proslulý projev na káhirské univerzitě měl
podle levicových komentátorů tenkrát napravit vztahy s muslimským světem,
údajně poškozené za vlády presidenta Bushe. Obama nabízel muslimskému světu
nový začátek vztahů se Spojenými státy.
Co řekl Obama v Káhiře? Především pochválil spoluorganizátora akce, islámskou školu Al-Azhar, z níž vzešel zakladatel Muslimského bratrstva, a která vynesla mnoho rozsudků fatwa nad zastánci demokracie, z nichž mnozí byli následně zavražděni; Obama označil školu za maják učenosti. Vysvětlil, že mezi islámem a ostatním světem se vyvinulo napětí hlavně kvůli kolonialismu, a taky trochu kvůli studené válce, čehož zneužila malá menšina v muslimském světě. Útok proti Americe v září 2001 vedl bohužel některé lidi v Americe k víře, že islám je Americe nepřátelsky naladěn, ale Obama svým projevem nabídl nový začátek, protože Amerika a islám sdílí stejné principy, stejně jako toleranci a úctu ke všem lidským bytostem. Proto hájí americká vláda právo žen a dívek nosit hijab a měla by trestat ty, kteří by jim v tom bránili. Obamův projev byl často přerušován potleskem. Citoval z koránu, a jelikož z koránu se toho moc citovat nedá, jeho poradci mu absurdně namíchali mezi domnělé citáty z koránu i citát z židovského talmudu, a to zrovna nejméně vhodný pro arabskou duši: „Kdo zachrání jednoho člověka, jakoby zachránil celý svět“. Obama se též omluvně vyjádřil o americké válce v Iráku, a odsoudil americké vměšování v Iránu před 60 lety. Jako druhý hlavní zdroj napětí, hned po nehezkých aktech oné nepatrné muslimské násilné menšiny, označil Obama „situaci mezi Izraelci a Palestinci“. Sice holokaust byl prý bezprecedentní, ale na druhé straně se nedá popřít, že také palestinští muslimové a křesťané nezměrně trpí bolestí z vykořenění a též denním ponižováním – prostě situace Palestinců je v důsledku izraelské okupace nesnesitelná (samozřejmě potlesk). Amerika nepřijme legitimitu izraelských usedlostí. Když pak Obama řekl: „volby samy o sobě neznamenají opravdovou demokracii“, z extrémistického publika neuznávajícího zvolení Mubaraka egyptským prezidentem se ozývaly nadšené výkřiky „we love you“, a Obama skromně děkoval (ovšem když za pár let na to vyhrálo v Egyptě Muslimské bratrstvo, Obama volby bezvýhradně uznal). Islám se podle Obamy může pochlubit tradiční tolerancí, a za příklad dal Indonésii, kde sám jako muslim zamlada žil (my jsme bohužel před několika dny slyšeli o uvěznění křesťanského starosty Jakarty za údajnou urážku islámu). Obama jmenoval mnoho muslimských zemí, které se prý chlubí rovnými právy pro ženy, a pokáral Spojené státy, kde mají podle něj muslimové ještě problémy s možností plnit své náboženské povinnosti. Svůj projev ukončil Obama chybným tvrzením, že všechna náboženství mají společné to, že žádají, abychom činili jiným tak, jak chceme, aby oni činili nám.
Obamova vstřícnost a neznalost nepřinesla nic než zhoršení
vztahů se všemi americkými spojenci na Středním východě, včetně Saudské Arábie,
Egypta a Izraele. Občanské války a anarchie se rozšířily po celém středním
východě a Africe. Miliony lidí uprchlo ze svých domovů. V Libyi dav zlynčoval a
znásilnil nejen svého vládce ale i amerického velvyslance, v Egyptě se k moci
dostalo Muslimské bratrstvo, vznikl Islámský stát, jehož teroristické operace
se rozšířily do všech kontinentů, Sýrie se téměř rozpadla a v občanské válce
tam zahynulo půl milionu lidí. Extrémní islám byl posílen všude včetně Turecka.
Evropa byla zaplavena násilnými přistěhovalci a Rusko posílilo svůj vliv na
Středním východě. A na závěr své vlády Obama nešikovnou smlouvou s Iránem
umožnil jeho jaderné vyzbrojení v budoucnu.
Jak se od Obamova lišilo Trumpovo poselství, které též
v prvním roce své vlády nedávno přednesl v Riadu? Především se mu
dostalo daleko uctivějšího přijetí, v obecenstvu nebyli islámští
náboženští myslitelé, ale vysocí představitelé 40 islámských zemí. Jeho projev
byl brán vážně, i když během něj nikdo netleskal. Trump začal s tím, čemu všichni
rozumí. Tedy ne s láskou k lidským bytostem, ale s penězi, a
poděkoval Saudskému králi za investici 400 miliard dolarů v obou zemích a
zvláště za nákup amerických zbraní v hodnotě 110 miliard dolarů. Přátelské
svazky jmenoval v jedné větě se svazky obchodními. O teroru Trump nemluvil
jako o nedorozumění, ale jako o zlu. Připomenul barbarské útoky v New
Yorku, Bostonu, San Bernardinu a Orlandu, a nebál se mezi teroristickými
organizacemi jmenovat Hamas a Hizbulláh. Trump sice na začátku oznámil, že
nepřišel nikomu radit či přikazovat jak má žít a co má dělat, ale nakonec slib
nesplnil a hlasitě vyzval představitele 40 muslimských států (tj. radil jim), aby vyhnali
teroristy ze svých modliteben, ze svých společenstev a ze svých zemí. Řekl, že
muslimské státy musí (tj. přikazoval jim) na sebe vzít část břemene v tomto
boji proti zlu. Náboženští vůdci (bylo jasné, že muslimští) musí jasně učit, že
barbarství nepřinese slávu, a že hrdinové nevraždí bezbranné. Trump odsoudil
Irán jako hlavní příčinu nestability na Středním východě a jako hlavního
sponzora teroru ve světě. Velice rozumně zněly Trumpovy úvahy o realistické,
ale zásadové politice (principled realism), která se bude učit ze zkušenosti, a
ve vtahu k jiným nebude hledat dokonalost ale spíš partnery pro spolupráci
a bude se řídit společnými zájmy; tato politika dá přednost reformám před
intervencí a bude usilovat o mír. Diplomat samozřejmě musí lichotit a Trump dal
úlitbu mnoha muslimským činitelům. Vyjádřil obdiv k muslimským tradicím a
kultuře, pochválil boj Afgánců proti Talibánu a také pomoc Jordánska a Turecka
uprchlíkům. S Trumpovým úsilím o mír a s jeho komplimenty pro muslimy
by souhlasil i Obama, ale Trumpovy plány zněly celkově realističtěji.
Samozřejmě, že cynik si snadno najde body v Trumpově
projevu, kterým se vysměje. Trump se s posvátnou úctou zmínil o otci
dnešního krále, Abdulazizovi, který byl podle západních měřítek loupežník a
mnohonásobný vrah, a jehož posvátný odkaz dnešní král podle Trumpa rozvíjí.
Trump oznámil, že nyní spoluzaložil v Saudské Arábii jakési Globální
centrum pro boj s extrémní ideologií, čemuž se nelze nezasmát, když
s uvědomíme, že Bin Laden a většina teroristů, kteří napadli New York
v roce 2001, byli Saudové a to dokonce spjatí s rozvětvenou
královskou rodinou. Pojem „principled realism“, kromě toho, že nám může
připomínat pojem „reálný socialismus“, zavání upravováním principů podle reálné
(finanční) situace; kdo by zahodil 400 miliard jenom kvůli nějakým nejasným
principům. Trump vyjádřil naději, že jeho návštěva znamená začátek konce éry
teroru. Optimismus je diplomatovou povinností, i když se zdá dost pravděpodobné,
že v Afganistánu se znovu dostane k moce Talibán, a že geny a kultura
povedou Araby a muslimy jen k chaosu i v budoucnu, což je vidět již
dnes v Sýrii, kde všechny bojující strany jsou podle měřítek Západu
zloduši. Trump odsoudil ve svém projevu ISIS, ale zároveň se pochlubil
raketovým útokem na pozice prezidenta Assada, který proti ISIS bojuje. Trump
použil opět to staré klišé, že kdysi žili židé, křesťané a muslimové bok po
boku, aniž by připomněl, že křesťané a židé žili po boku muslimů jako otroci. Střední
východ označil za kolébku civilizace, aniž by se zmínil, že Arabové tu kolébku
zničili a její tvůrce vybili nebo zotročili (mezi nimi jsou dnešní křesťanští
Koptové a další). Egypt a Saudská Arábie prý mají inspirující minulost, ale
bohužel je to Egypt, který iniciuje v OSN a UNESCO resoluce o tom, že Židé
nemají historickou vazbu na Jeruzalém, a je to Saudská Arábie, kde základním
zákonem je, že Židé se tam nesmí usídlit (židovskou Ivanku ale na návštěvu s Trumpem
pustili). Trump také zapomněl, že 15 z 19 teroristů vedoucích útok na New
York v roce 2001 bylo ze Saudské Arábie, ostatní z Egypta. Na
troskách měst, která si Arabové sami zničili, prý vykvetou nová, a znepřátelená
srdce se prý zapálí pro mír. Otázka je, zda se zapálí i srdce těch, kteří
letošního 15. dubna na silnici u Aleppa vylákali z evakuačních autobusů
děti na bonbony k autu které odpálili, přičemž podle sdělené UNICEF zabili
60 dětí.
Pokrytectví a úmyslné zapomětlivosti v Trumpově projevu,
ve srovnání s Obamovým, neubylo, ale přibylo pragmatičnosti. Snad Trumpova
politika povede Střední východ k jinému období, než bylo to Obamovo
arabské jaro – věřme, že to nebude iránské jaro. Musíme doufat, že alespoň část
z Trumpových plánů a dobrých úmyslů se uskuteční, a že jeho realističtější
politika alespoň trochu připraví Západ na katastrofickou budoucnost, která se
nevyhnutelně a osudově blíží s rostoucím vlivem islámu a politické
korektnosti ve světě.