Média – lépe rozumná než nezávislá či veřejnoprávní – nezávislost je vlastnost relativní a proměnlivá, rozumnost zůstává

Mluví se o potřebě veřejnoprávních médií. U tzv. veřejnoprávních médií má jít o nezávislost na politických stranách, tak aby tato média byla dalším „pilířem demokracie“ (zde). Z veřejnoprávních je nejznámější British Broadcasting Corporation (BBC), která začala vysílat v rádiu 1927 a v televizi 1929. Prošla mnoha peripetiemi, rozvětvila se do mnoha oddělení, podle témat i jazyků, rostla,  privatizovala  některé   části,   redukovala  jiné,  prošla  politickými  i  pedofilními  skandály, byla  obviněna  ze  zaujatosti,

například zcensurovala projevy Winstona Churchilla v roce 1938, avšak také vytvořila mnoho kvalitních programů a má za sebou nesporné úspěchy (zde). Nad činností BBC má dohlížet rada asi 13 lidí jmenovaných orgány složenými za zasloužilých politiků (BBC Board, zde, podobna Radě České TV). BBC má asi 21 000 zaměstnanců a její roční příjmy jsou asi 130 miliard korun; povinné poplatky jsou přes 5000 korun ročně za TV licenci na domácnost (neplatí, když je jeden člen starší než 75 let). ČT má asi 15krát menší příjem než BBC, ale jen 7krát méně zaměstnanců. Pro českou situaci je také zajímavé, že britská vláda začala v roce 2025 uvažovat o zrušení poplatků a jejich nahrazení reklamou a předplatným.

Možná je to truismus, ale je třeba si uvědomit, že média vyjadřují hlavně názory publicistů v nich pracujících a/nebo svých majitelů. Například rodina Sulzbergerů je levicová, a tak jsou New York Times levicové, zatímco rodina Roberta Murdocha je pravicová, a tak jsou Fox News pravicové. Jelikož tiskoví magnáti inklinují spíš doleva (je to lepší pro byznys), tak soukromá média inklinují tamtéž. Nesoukromá média ovšem jsou též častěji levicová (v nedemokratických státech jako Severní Korea nebo Čína je to samozřejmé), ale i v demokratických státech se zdá že veřejnoprávní média jsou liberálně levicová (spíš levicová než liberální), příkladem jsouce britská BBC nebo americká PBS. U nich sice nejde o byznys, ale jde o bezpečné plutí s politicko-korektním proudem. Takže ať soukromá nebo veřejnoprávní, média musí být spíš levicová a sotva mohou rovnoměrně zastupovat různé názory. Navíc k práci v médiích spíš inklinují humanitně vzdělaní lidé, takže určitý odklon od „průměrného názoru“ celé veřejnosti je nevyhnutelný.

Dalibor Matušínský konstatuje, že nezávislost a objektivita jsou dvě různé věci, ale nezávislost zaručuje, že médium může být (tj. teoreticky smí být) objektivní, i když objektivitu nezaručuje, stejně tak závislost neznamená nutně neobjektivitu (zde). Samozřejmě „není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem“, jak říkávala babička Boženy Němcové. Kritika nebo hájení nějakého názoru ještě není neobjektivita. Fakt je, že žádné médium nemůže být názoru prosté. Otázka je, zda chceme, aby názory byly co nejblíž „objektivní pravdě“ nebo aby vyjadřovaly rovnoměrně názory diváků. Nejlepší odpovědí na všechny možné námitky a nejlepším řešením by bylo na každý jasný politický nebo jinak společensky důležitý názor nechat zaznít názor oponentů v jeho nejlepší formě (bez ironie, bez diskriminačního výběru mluvčích); problémem pak se samozřejmě stává to, kolikrát se nechal ten který názor zaznít. To by měla vyhodnocovat ona nezávislá (kde ji vzít?) televizní rada nebo TV board.

Způsob financování nemusí být rozhodující. Izraelská veřejnoprávní televize (Kan 11) zrušila poplatky v roce 2015, ale levicová zůstala stejně jako byla předtím, přestože vláda zde je již celá desetiletí pravicová. České stanice Prima, Nova a ČT, mající všechny zhruba stejnou sledovanost, čelí všechny občasným stížnostem na nevyváženost; proti soukromé Nově a Primě jsou spíše vznášena obvinění z populismu, a to ze strany levicových subjektů; u veřejnoprávní ČT jde o stížnosti na levicové sklony, a to ze strany skoro až poloviny občanů (AI má v této otázce potíže s přesným číslem). Nemám velkou zkušenost s televizí v Česku (žiji v Izraeli), ale před pár dny jsem shlédl zcela náhodně publicistický pořad „Učitel dezinformátor“ na ČT o případu učitelky, která žákům během vyučování vykládala, jak Ukrajinci stahují z kůže Rusy (zde), a v pořadu probíhá diskuse se středoškoláky o tom, jak rozpoznat dezinformaci. Žáci jsou žádáni, aby dali příklady dezinformace „třeba“ z doby covidové epidemie, z čehož žáci pochopili, že námitky proti očkování patří mezi dezinformace. Jedna žákyně zmínila učitelku: „vnucovala nám názor, že proticovidová vakcína má v sobě sajrajt a že se nemáme očkovat“. Takže evidentní lež o stahování lidí z kůže a názor na škodlivost covidové vakcíny pro děti jsou zde stavěny jako dva rovnocenné příklady dezinformace (mimochodem, ukazuje se, že covidová vakcína zabila asi třikrát víc lidí než sám covid, zde).

Různé způsoby financování mohou zlepšit kvalitu některých pořadů, například snížením závislosti na reklamě. Objektivita, nezávislost, kulturnost, kvalita, korektnost, to vše jsou hezká slova. Avšak nejdůležitější zůstává pluralita názorů, názorů na cokoli, nejen v oblasti politiky, ale i vědy a kultury. Od konkurenčních médií žádnou objektivitu očekávat nelze; média by občas měla být veřejně hodnocena nezávislými subjekty, například složenými z odborníků a také z představitelů politické opozice i koalice. Je mi jedno, jestli je televize veřejnoprávní nebo nezávislá, určitě by ale měla být v rámci možností rozumná.