Neschopnost Evropy bránit se islámskému nebezpečí je jen pokračováním její neschopnosti bránit se levičáckému nebezpečí. Například kancléřka Angela Merkel, která pozvala do Evropy miliony ilegálních migrantů, byla dcerou člověka, co utekl ze Západního Německa do Východního (sic, pravděpodobně agent Stasi), sama bývala nadšenou komsomolkou a se svým přítelem Putinem (býval agentem KGB ve Východním Německu) rozmlouvala jak německy, tak rusky. Jejími předchůdci v kancléřské funkci byli například Willy Brandt (zcela obklopen agenty Stasi a KGB) a Gerhard Schröder (Rusy placený prosazovatel jejich zájmů). Pohled do jiných zemí a na jiné důležité představitele Západu není o mnoho optimističtější; v panoptiku se objevují například francouzský socialistický prezident Mitterrand, v době nacismu pracující pro vichistický režim, nebo dlouholetý šéf NATO komunista Stoltenberg.
Odpor proti zkorumpovanému establishmentu a politicky korektní mašinérii se zdá skoro beznadějný, a hlavně je sebevražedný, když jde o kritiku islámu. Tommy Robinson patří k těm „dobrodruhům“, kteří se v Anglii vydali burcovat na poplach. Proti hrdinům jako je Robinson jde nejen vypočítavost politiků a strach lidí z islámské zákeřnosti a surovosti, ale hlavně hloupost davu a jeho neochota dozvědět se pravdu. U novinářů se tato hloupost často maskuje jako „snaha o objektivní pohled“, který se „nebojí odhalovat zločiny“ té druhé strany, to znamená křesťanů a židů – křesťanů většinou v „koloniální minulosti“ a židů v „koloniální přítomnosti“. Robinson (nar. 1982) začal veřejně poukazovat na zločiny islámských migrantů a na umlčování ze strany úřadů od svých 18 let, dnes je nejznámějším představitelem lidového odporu proti ovládnutí Anglie islámem.
Jeho názory nebyly formovány na prestižních školách, ale v ulicích města Luton, kde vyrůstal a viděl politiku z úhlu obyčejných Angličanů, kteří mají rádi svoje děti, svoje město, svoji zemi, své tradice a svůj fotbal, kteří si váží žen a taky svého pořádku. Robinson zažil pouliční rvačky, ztratil zuby, prošel vězením, a byl svědkem toho, jak počet Angličanů v jeho městě postupně klesnul na jednu třetinu. Nejvýznamnější etnickou skupinou se stali Pákistánci, a jejich nevýraznějším projevem se stalo znásilňování nezletilých dívek z chudších rodin, které gangy lákaly na drobné dárky, aby je nakonec hromadně znásilňovaly (sexual grooming). Obětí se stala i Tommyho sestřenice. Tommy organizoval demonstrace a psal letáky. V roce 2009 založil organizaci English Defense League, a po vzoru Wilderse se snažil nepustit do své organizace okrajové nebo kriminální živly, snadno označitelné jako fašistické. V důsledku jeho aktivit vzrostl počet usvědčených muslimských zločinců. Napadán byl nejen muslimy a jejich spojenci (v roce 2016 musel být nemocničně ošetřen), ale terčem se stal i pro appeasementské úřady, které ho zadržovaly, zakazovaly mu mluvit o určitých tématech, odsuzovaly ho k pokutám a veřejným pracím za porušování mlčení a za pohrdání soudem a za cokoli se jim hodilo – třeba za porušování covidových omezení; jemu i jeho příbuzným dělaly domovní prohlídky; jednou byl například zadržen pro podezření ze způsobení škody 30 liber, což se ukázalo jako „omyl“, ale překazily mu tím jeho veřejnou přednášku. Jeho jméno zařadil ISIS na seznam cílů k zabití.
V roce 2018 byl odsouzen za pohrdání soudem, který tvrdil že zveřejnění faktů o pákistánských znásilňovatelích může negativně ovlivnit procesy s nimi. Byl neoprávněně uvězněn a soud dokonce zakazoval zveřejňování faktů o jeho uvěznění. Dostal 13 měsíců a byl umístěn do vězení kde bylo 30 % muslimů. Měl problém přijímat své právníky. Půl milionu lidí podepsalo petici za jeho propuštění. Byl propuštěn na kauci, když se ukázalo, že rozsudek byl chybný. V roce 2019 byl opět zavřen a po devíti týdnech propuštěn. Začal natáčet film o případu údajného šikanování syrského chlapce anglickým v britské škole, který v roce 2018 prolétl světovými médii jako příklad „anglického rasismu“; rodina nespravedlivě obviněného anglického chlapce musela před teroristy uprchnout a chlapec se pokusil o sebevraždu. Tommy natočil svědectví účastníků včetně učitelů, kteří před kamerou přiznali, že dostali zaplaceno, aby lhali nebo mlčeli; Robinson ukázal, že do tohoto mlčení byly investovány stovky tisíc liber. Policie a soudy udělaly maximum, aby Tommyho umlčely. V říjnu 2024 byl odsouzen k 18 měsícům vězení a vysoké pokutě. Ukázalo se, že spoluvězni ho plánovali zavraždit. Strávil sedm měsíců na samotce. Soudce si ho předvolal a nabídl mu předčasné propuštění, když se zveřejnění filmu vzdá. Tommy neustoupil. Elon Musk umožnil zveřejnění filmu na X, měl 167 milionů shlédnutí. Robinson byl propuštěn v květnu 2025 a v září zorganizoval v Londýně demonstraci za záchranu Británie za účasti 150 000 lidí.
V roce 2018 byl Robinson vyhoštěn z Twitteru, v roce 2019 z YouTube, Snapchatu, Facebooku a Instagramu a v roce 2020 z TikToku, přičemž Facebook ho dal na seznam nebezpečných individuí. V roce 2023 ho Musk vrátil na X. Tommy dostal od svých příznivců finanční podporu, ale nepřátelé se ho pomocí soudů snaží finančně zruinovat. Na otázku, zda není příliš nesmiřitelný nebo extrémní, odpovídá řadou čísel (zde). Říká, že v některých místech je 3 % muslimů zodpovědných za 90 % znásilnění, a 30 % z usvědčených se jmenují Mohamed; v Británii vzrostl počet znásilnění z 8800 na 88 000 v letech 2003-2023; ve Švédsku počet sexuálních útoků vzrostl z 350 na 32 000 v letech 1975-2025; v Německu je 4 % muslimů zodpovědných za 52 % znásilnění, ve Švédsku 10 % za 63 %, v Rakousku 3 % za 50 %; počet násilných činů v Německu v roce 2023 připadajících na 25 000 alžírských přistěhovalců byl 1700 zatímco na 40 000 japonských přistěhovalců jen 4. Tommy líčí tzv. oxfordský případ, kdy muslimský gang vypálil žhavým železem 12leté dívce na zadek písmeno „M“ jako Mohamed, na znamení že jim patří. V jiném případu přibili dívce hřebíkem jazyk ke stolu. Když gang šesti mužů znásilňoval 13letou dívku a do jejich domu se dobýval její otec aby ji vysvobodil, přijela policie ne aby mu pomohla, ale aby ho zatkla za rušení klidu.
V souladu s fakty dokumentovanými například ve zmíněné knize SDE, Tommy mluví o tisících obětí znásilnění, i o mrtvých a dokonce upálených dětech. Například ve městě Telford policie identifikovala 1000 znásilněných a 5 mrtvých dívek, přičemž usvědčeno bylo 200 muslimských mužů. Ve městě bylo prý 1,7 % muslimů, a tomu odpovídalo asi 1000 mužů, takže Tommy počítá, že se ve městě Telford podílelo na znásilněních a vraždách nezletilých dívek minimálně 20 % tam žijících muslimských mužů. Politikové, zvlášť levicoví, usilují o muslimské hlasy a politicky postupují díky tomu. že zločiny ignorují, příkladem jsa ministerský předseda Starmer. Robinson ukazuje, že nejde jen o zbabělost a hloupost části společnosti, ale i o aktivní podporu vnějších nepřátel, včetně Kataru, s pomocí mohutných PR kampaní. Proto se, podle Robinsona, bojí Británie a vlastně celá Evropa pomoct svému americkému spojenci v boji s Iránem. Vidíme, že se mění slovník. Pojem „ilegální migrant“ se změnil na „uprchlík“. Ke slovu „islám“ byl vymyšlen dvojník „radikální islám“, aby byl obyčejný islám očištěn od extrémismu. Ale v případě slova „antikomunismus“ byl naopak přidán neoddělitelný přívlastek „primitivní“, aby antikomunismus delegitimoval. Tommy se zmiňuje o strachu a i zbabělosti. Fakt je, že se lidi víc bojí nálepky „rasista“ než aby se styděli za svou zbabělost bránit se barbarům. Jde o kapitulaci Británie a celé Evropy.
Mnohokrát ho zmlátili, hrozí mu smrtí a jeho rodině včetně tří dětí terorem, ale na otázku, zda není lepší postoj zmírnit a v něčem ustoupit, odpovídá Tommy Robinson, že někdo musí před zničením naší kultury a celé společnosti varovat. Někdo musí odhalovat zkorumpovanost policie a soudů v „postdemokratické“ společnosti. Někdo prý musí tu práci dělat. Připomíná Britům, že se v historii nepřátelům nepodrobovali, třeba v boji s Hitlerem, že jsou národem bojovníků a že jejich symbolem je lev. On chce „probudit britského lva ze spánku“. Je nesporné, že jeho neohrožená aktivita umožnila o problému nekontrolované migrace a muslimské zločinnosti alespoň začít mluvit. Kdysi jsem uvažoval o „hrdinech“ nedávné minulosti jako o lidech, kteří projeví odvahu a vůli obětovat svoje pohodlí nebo dokonce sebe sama v zájmu celku či principu (zde). Jestli to v Česku byli třeba Mašínovi nebo Jan Palach, tak v dnešní Británii to je nesporně Tommy Robinson. Jeho odhodlání čiší z popisu jeho života i ve zcela nepřátelské Wikipedii (zde). Tommy se nebál poprat, nebyl líný se vzdělat a vyrůst, a nakonec se stal vůdcem v boji za skoro ztracenou věc – v boji za evropskou kulturu proti barbarům a jejich domácím pomahačům. Stateční lidé vymřeli z pohledu většiny médií, ale Robinson je důkazem opaku. I Tommy Robinson si však uvědomuje, že jestli vůbec půjde Evropu zachránit, tak jen s pomocí Spojených států (zde).
Žádné komentáře:
Okomentovat