Autoři se často rekrutují z řad starých komunistů nebo mladých absolventů humanitních fakult, jejichž naturelu nejlépe odpovídá takovéto zhodnocení situace: „Izrael jásá, protože počet obětí mezi íránskými školačkami překonal očekávání, přesáhl 148 »osvobozených« holčiček“ (zde). Nepřekvapuje, že někteří vyjadřují obdiv k islamistické velmoci; prý jde o vyspělý stát, který „není žádnou banánovou republikou, kde lze za odpoledne zvenčí vyměnit vládnoucí kliku s představou, že všichni obyvatelé hned nadšeně začnou pít kolu, jíst hamburgery a chodit ke svobodným volbám“ (zde). Je též odsuzováno (například politologem, bývalým komunistou a agentem StB, zde), že se proti Iránu zasáhlo bez jednání v Radě bezpečnosti OSN.
Náhodou nebo úmyslně se do pozadí zatlačují nevyvratitelná fakta o úmyslech iránské islámské republiky. Bez ohledu na bídu obyvatel stamilionové země s velkým přírodním bohatstvím vyrobila extrémistická teheránská vláda nejméně 450 kg uranu obohaceného na 60 % U235. Vyvinula a vyrobila tisíce balistických raket. Vytvořila a vyzbrojila spojenecké teroristické armády v Libanonu, Iráku, Jemenu a Gaze. Od svého vzniku před 47 lety pravidelně iránská vláda laje Spojeným státům jako velkému satanovi a slibuje vymazáním z mapy izraelskému státu jako malému satanovi. Aniž bych si troufnul se kteréhokoli magnáta dotknout, každý si může majitele českých médií snadno vygooglovat a vidět, že mediální oligarchové jsou často provázáni s čínským byznysem (možná to nic neznamená).
Irán má přátele. Například s Čínou podepsal před pár lety dohodu o vojenské a bezpečnostní spolupráci v rozsahu stovek miliard dolarů (zde). Navíc se mu dostává rozsáhlé podpory z Ruska. Ohledně jaderných ambicí proti Izraeli se může opřít i o Severní Koreu a Pákistán. Přes nenávist mezi Sunity s Šíity se Irán vždy bude moct spolehnout na ještě větší nenávist vůči Izraeli téměř u všech muslimských států, včetně Egypta, Jordánska, Libanonu, Sýrie, Iráku, Saudské Arábie a Turecka. Jak opakovaně píšu, Izrael se nalézá na pokraji propasti (zde). Nepřátelé vyskakují jako v elektronické hře, a jejich porážka v jedné válce jen nebezpečí oddálí. Iránu v této válce pouze stačí uchovat si vládu ajatolláhů, aby se mohl cítit vítězem. Existenciální nebezpečí jaderných zbraní v jejich rukou totiž pro Izrael nezmizí, zůstane-li u moci dnešní vláda.
Irán zorganizoval během 47 let stovky vražedných akcí po celé zeměkouli. Jejich 47letá snaha o vymazání Izraele a všech židů (s malým ž) ze světa se zdá podle nulové reakce světa zcela legitimní. V posledních dnech Irán útočí i na své islámské spojence a přiměl je tlačit Západ na zastavení války, což se daří – viz zbabělá prohlášení Británie, Francie a Španělska. Irán zasypal Izrael stovkami kazetových bomb (díky dobré obraně byly zatím zraněny jen desítky lidí). Představme si, jak by se všechna média světa dojímala, kdyby Izrael použil kazetovou munici. Vzpomeňme desítek a stovek protiizraelských rezolucí v OSN a všech akcí po všech čertech a soudech. Irán ale není odsuzován, ani Libanon. Naopak, podle všeobecného názoru, třeba agentury Reuters, útoky na Írán nejsou v souladu s mezinárodním právem a ohrožují turisty v Dubaji a dalších městech (zde).
Nevyhlášená válka proti Izraeli z Gazy nepominula, a hlavně ne ze sousedního Libanonu. Izraelská města na severu Izraele, zpola evakuovaná, jsou ve dne v noci bombardována z Libanonu a z Iránu. Ale i většina izraelského obyvatelstva od Tel Avivu a Jeruzaléma až po jižní Ejlat žije pod neustávající palbou balistických raket z Iránu, z nichž polovina jsou kazetové bomby. Denně slyšíme sirény a výbuchy. Již několik let nemohou děti chodit pravidelně do školy a rodiče do práce. Hysterii turistů v Dubaji z přerušené dovolené by zde nikdo nechápal; tady nelze již dva a půl roku nic plánovat, a navíc jsou lidem bourány domy, přibývá raněných a mrtvých. Protiizraelským demonstracím a protižidovským teroristickým útokům po celém světě se zde nikdo nediví, jsou normální součástí dnešní reality. Uvádění těchto skutečností není reptání nebo prošení o soucit, je to varování.
Strach z muslimů a appeasement přebíjejí 47 let hrozeb proti západním demokraciím. Poučení pro svět ze současné situace by nemělo být, že je potřeba „zabránit eskalaci“ nebo „dosáhnout mírové dohody“. Mělo by být jasné, že islám se nedá usmířit žádnou dohodou. Nemá cenu doufat v nevraživost mezi různými muslimskými skupinami nebo taktizovat „vzájemně výhodným obchodem“. Pokud oni budou jednat podle Koránu, budou pokračovat ve snaze Západ zotročit, třebas zpočátku zdánlivě mírumilovnou migrací. Snaha Španělska vsadit dnes na muslimskou kartu je stejně nesmyslná jako byla snaha Španělska vsadit na komunistickou kartu v roce 1936. Oportunismus Británie a Francie je stejně destruktivní dnes jako byl v roce 1938. Dnes stejně jako ve třicátých letech minulého století by si svět měl uvědomit, že se nebije za Židy nebo kvůli židům, ale že jde o zachování západní civilizace.
Žádné komentáře:
Okomentovat