Pravda není opak toho co říkají lháři – na názory z médií se spolehnout nelze, lidi jsou bohužel odkázáni na svůj (selský) rozum

Napadení Ukrajiny Ruskem se dělo v přímém přenosu před zraky celého světa ve dvou vlnách, v roce 2014 a v roce 2022, po tom, kdy výměnou za jejich jaderné zbraně dal Ukrajině Západ bezpečnostní záruky. I nejzavilejší obdivovatelé Ruska přestali o jeho agresivních záměrech pochybovat, když Putin nepokrytě mluvil o potřebě vyměnit v Kyjevě „nacistickou“ vládu. Označuje-li Okamura  a  jeho společníci,  včetně   Rajchla,  statečnou   obranu  Ukrajiny  proti  agresi  ze  strany  největšího  státu  světa  za

„nesmyslnou válku“, nebo dokonce za „imperialistickou koloniální válku s cílem chránit zlodějskou kyjevskou juntu“, tak úmyslně urážejí oběť agrese a, podle mého názoru, vědomě lžou. Někdo namítne, že oni svým naivním geopolitickým úvahám o ruském „pocitu ohrožení z rozšiřování NATO“ věří, takže nelžou a jen se mýlí.

Na druhé straně tito lidé zaujímají (bohužel) stejný postoj jako já (a asi nejsem sám) k problému covidu. Okamura již na začátku pandemie odmítal, na rozdíl od odborníků,  očkování nevyzkoušenou vakcínou (zde), a Rajchl nedávno na půdě sněmovny zorganizoval seminář „Tři roky od covidu – dopady očkování a mimořádných opatření“ (zde), na němž zazněla kritika pandemických opatření, použitých vakcín a pronásledování nezávislých vědců. Vyslechl jsem si většinu příspěvků. Někteří účastníci nepatří k mým oblíbencům, ale zúčastnilo se i vícero vynikajících odborníků, včetně epidemiologa a vakcinologa profesora Jiřího Berana nebo odborníka na matematické modelování v přírodních vědách Tomáše Fürsta. Fakta proti vakcíně i proti řízení pandemie jsou neoddiskutovatelná.

Média označila obsah semináře za vylhaný dřív, než mohla vyslechnout jediný příspěvek. Například filosofka Michaela Koubová popsala seminářové příspěvky jako „hrozny dezinformace“ dva týdny před jejich přednesením (zde). V tom zůstala média konzistentní po tři roky, neboť i vědecký seminář pořádaný na půdě sněmovny v roce 2023 byl ústy absolventky sociálních věd Anny Jadrné označen za dezinformační již dva týdny před jeho zahájením (zde). Po skončení semináře z ledna tohoto roku média svoje negativní předpovědi potvrdila. Psycholožka Barbora Kučerová a politolog Filip Harzer napsali, že „na semináři padaly zavádějící informace, které odborníci vyvracejí“ (zde). Student sociální fakulty Lukáš Cigánek a student filosofické fakulty Marek Pausz dokonce referují o šíření poplašné zprávy a trestním oznámení proti organizátorům zločinného semináře (zde). Ve stejném duchu lze ze všech médií citovat mnoho dalších komentářů o semináři z úst studentů všelijakých humanitních fakult.

Statistické údaje z mnoha zemí jednoznačně ukázaly, že očkování proti covidu nebránilo infekci, a ani se neprokázalo, že by vakcína bránila těžkému průběhu (zde). Naopak se zdá, že očkování způsobilo nadměrné úmrtí 17 milionu lidí (viz například zde, článek prošel recenzí, ale pod politickým tlakem byl odvolán, zde) – 17 milionů je skoro třikrát více než kolik lidí údajně zemřelo s covidem. Studie zahrnující miliony českých žen ukázala výrazný pokles plodnosti u žen očkovaných proti covidu (zde). Přesto je jakákoli kritika očkování proti covidu, nebo i jen váhání ohledně jeho užitečnosti, vnímána většinou médií a mnoha lidmi jako dezinformace, a kdokoli je ochoten se zamyslet nad takovou kritikou, třebas vyjádřenou předním vědcem, je označen slovem antivaxer. Antivaxerství je něco, s čím není radno se jakkoli spojovat, protože jde o nejnakažlivější chorobu – kdo jen zaváhá, sám se hned stává antivaxerem.  

Média nemají ráda zpochybňování oficiálních postojů ke covidu, včetně původu viru. Každý si může ověřit, že počet obětí covidu na milion obyvatel přiznaný komunistickou Čínou je 200krát nižší, než odpovídá světovému průměru (zde); přes do očí bijící prolhanost Číny je většinou médií odmítán jako konspirace prokázaný fakt, že se covid buď úmyslně nebo zločinnou nedbalostí z Číny rozšířil, a že byla jeho RNA editována (zde). Některé postoje médií jsou různými částmi veřejnosti přijímány a některé odmítány, v různých kombinacích, bez ohledu na míru jejich racionality či pravdivosti. Víra v užitečnost covidové vakcíny se často kryje s vírou v antropogenní změny klimatu a taky dost často s podporou Ukrajiny. Víru v Rusko považujeme za zločinnou nebo alespoň pomýlenou. Za co mám považovat víru ve vyvrácenou účinnost covidové vakcíny nebo v neprokázané antropogenní oteplování? Část společnosti je bohužel slepá k Ukrajině a část je spolu s většinou médií bohužel slepá ke covidu a klimatu. Musím se utěšovat tím, že pravda není o nic méně morální jen proto, že ji hájí lháři (například pravda o covidu v ústech lhářů o Ukrajině), a že lež není o nic nemorálnější jen proto, že ji hájí hodní lidé (například lež o covidu v ústech podporovatelů Ukrajiny).

Občan by se měl snažit důležitá fakta ověřovat; dnes nemusí složitě hledat po knihovnách, stačí otevřít počítač. Dost věcí se dá alespoň s nějakou pravděpodobností prokázat nebo vyvrátit, aniž by bylo třeba přijímat tvrzení absolventů sociálních fakult v médiích. Proč si neposlechnout seminář, třebas předem označený za dezinformační, a pak hledat další zdroje o probíraných tématech – zdroje jak „dezinformační“ tak „informační“. Diskuse by neměla být potlačována. Na názory z médií se nelze slepě spoléhat, ani když údajně pochází od odborníků. Fakta nelze odmítat, jen proto, že byla vyslovena lháři. Mnozí lidé jsou za svoje názory (pravdivé nebo lživé) placeni. Ne všichni odborníci musí mluvit pravdu. Ne všichni laici se mýlí. Všechny kombinace jsou možné. Lež není vždy to co říkají lháři. Pravda není automaticky to co se píše, ani opak toho co říkají lháři. Občan je (bohužel nebo bohudík) odkázán na svůj (selský) rozum, dnes stejně jako dříve, a to ohledně téměř všech témat; cenou za kritické hodnocení předkládaných informací může být nálepka antivaxera, antiklimatisty, dezinformátora nebo prostě popírače. Nezbývá než se bránit pomocí argumentů a doufat, že se lidem s naší nálepkou podaří časem přesvědčit i ostatní.