16. 8. 2022

Zabíjení vlastních dětí v Gaze není problém – západní humanisté dychtivě čekají na izraelské přehmaty, ale k arabským zločinům jsou slepí

Gaza je pruh pobřeží zhruba 40 km x 10 km v břiše izraelského státu mezi Aškelonem a Sinajem, který Izrael jednostranně opustil v roce 2005 v iluzi že stažení sil z oblasti osídlené Araby sníží napětí, ale přesně jak realisté předvídali, začalo tím období útoků z tohoto území pomocí komand, tunelů, zápalných balonů a raket. Rakety jsou stříleny téměř nepřetržitě. Dopadají zvlášť v  okolí  Gazy, ale zasáhnout  mohou  polovinu izraelského státu.  Vedoucí silou je v Gaze organizace Hamás, ale existují
tam i další teroristické frakce, z nichž největší je Palestinský islámský džihád (PID) ovládaný Iránem. Jako pomstu za protiíránské akce připravoval PID rozsáhlé aktivity proti Izraeli z Gazy i ze Západního břehu.

Po odhalení těchto příprav zahájila 5. srpna izraelská armáda akci zvanou „Před úsvitem“, podle hebrejského rčení: „Nejtemněji je před úsvitem“. Izraelské obyvatelstvo bylo vyzváno, aby se zdržovalo blízko krytů. Byla provedena částečná mobilizace armády a policie, aby se eventuální pogromy izraelských Arabů proti židovským spoluobčanům mohly zvládnout úspěšněji než při minulém konfliktu před rokem, kdy Arabové zlynčovali mnoho svých židovských sousedů. Letecké akce začaly přesným zabitím velitele severního okruhu PID, Tajsira Al-džabriho. Následovaly chirurgické útoky s cílem ničit sklady zbraní a raketových stanovišť uprostřed hustě zalidněných oblastí, aniž by došlo k obětem mezi civilními obyvateli.

Ničeny byly jen objekty patřící PID, protože Izrael si účast Hamásu nepřál, a ani Hamás se zúčastnit nechtěl. PID vystřelil na Izrael 1100 raket, většinu na blízká města, část směrem na Tel Aviv, a několik směrem na Beer Ševu a dokonce Jeruzalém. Z nich 200 spadlo na samotnou Gazu, velká část byla sestřelena protiraketovou obranou, a jen několik raket poškodilo domy a auta v izraelských městech, aniž by způsobily oběti na životech, dva vojáci byli lehce zraněni. Rakety teroristů zabily 15 vlastních lidí v Gaze včetně nejméně 7 dětí. Izrael zabil 25 teroristů.

Nejdůležitější v tomto příběhu je však způsob, jakým Izrael zabíjel teroristy a ničil jejich prostředky. Díky vynikajícím informacím i technologiím byli teroristé v bytech uprostřed vysokých domů zabíjeni tak, aby lidé v ostatních bytech zůstali nezraněni. Při likvidaci výškových budov byly domy ničeny v souladu s vyhláškou armády zvanou „Sláma na střeše“, která vyžaduje včas zatelefonovat všem ohroženým, aby se vzdálili, poté pro jistotu ještě shodit na střechu malou nálož jako varování nevěřícím nájemníkům, a teprve po delší době zničit dům od základů. Zničeny byly luxusní byty zkorumpovaných velitelů na mořském pobřeží i velitelská stanoviště.

V izraelské televizi ukázali rozhovor leteckého dispečinku s arabským spolupracovníkem v Gaze, kdy se vojáci spolupracovníka ptají arabsky, zda se všichni evakuovali, a ten to potvrzuje, a vojáci ho vyzývají k opětovnému překontrolování terénu, a teprve při opětovném ujištění je dán povel k útoku. Je paradoxní, že spolupracovníka, co zachrání mnohé arabské životy, by asi Arabové utloukli jako kolaboranta, kdyby ho odhalili. Stejně paradoxní je jak se Arabové, navzdory nacisticky laděné protižidovské propagandě od mateřské školy, spoléhají na izraelskou lidskost a i přesnost, neboť desítky obyvatel Gazy stály u domů určených k likvidaci a útok si zblízka fotili; nebáli se, že by je izraelská nepřesnost nebo dokonce zákeřnost mohla ohrozit. Jen Abdallah Kadum, jeden z velitelů PID, se přepočítal, když si sebou do úkrytu vzal jako štít svou pětiletou dceru, aby ho ochránila, ale ani Izraelci nejsou vševědoucí.

Druhý den konfliktu byl přesným zásahem ve svém bytě zlikvidován i velitel jižního okruhu PID Chaled Mancur ve čtvrti Rafija. Ale útok na dlouho hledaného teroristu byl několikrát odložen. Armáda zveřejnila filmový záběr z dronu na dům, kde terorista sídlil, a k tomu rozhovor vojáků z dispečinku sledujících okolí domu. Na záběru z velké výšky jsou pohybující se tečky, které vojáci označují jako děti s míčem; teprve, když všechny dětské tečky odešly, byl dům i s teroristou zničen. Představitelé oněch 170 států OSN, kteří hlasují vždy proti Izraeli by se smáli takové hlouposti, vždyť z těch teček vyrostou zase teroristé, ale taková jsou pravidla údajně teroristického a apartheidového státu Izrael.

Večer 6. srpna bylo ve čtvrti Džebalija zabito 6 lidí včetně dětí, a Arabové nadšeně hlásili do světa o dalším zločinu sionistů. Sionistická armáda případ prozkoumala a zjistila, že tam v onu dobu nepůsobila, a také filmové záběry natočené obyvateli Gazy ukázaly, že raketa přilétla z Gazy. Společenské sítě v Gaze rychle vyzvaly obyvatele, aby o původu raket přestali mluvit. Ale Izrael zveřejnil jasné video nebe nad Gazou ukazující spršky raket a jejich dráhy, kde jedna z raketa je označena kroužkem a její dráha se láme, přičemž raketa padá dolů v oblasti Džebalija (viz zde).

Izraelská armáda pracuje s hodinářskou přesností kvůli ohledům na různá interní morální pravidla a na externí světové veřejné mínění, a izraelská diplomacie navíc bere v úvahu psychologii Arabů, a to jak svých protivníků v Gaze, tak spojenců v Egyptě. V arabské morálce je nejdůležitější věcí „mužská čest“, nazývaná u nich nejčastěji jako „rodinná čest“. Na popis jejich pravidel, připomínajících zákony mafie, zde není místo, ale nejdůležitější pravidlo je nepřiznat slabost nebo porážku. Takže když zcela zdevastovaný PID chtěl 7. srpna přestat bojovat, musel Izrael sdělit zprostředkujícímu Egyptu, že Izrael chce zastavení palby v 23.30.

Předem se ví, že dětinští teroristé ještě jednou vystřelí i po dohodnutém zastavení, aby ukázaly že jim se nic nebude nařizovat, což všichni v Izraeli ví předem, a televize jasně hlásila, že po zastavení palby se má ještě půl hodiny počkat na jejich poslední vzdorný výstřel očekávaný kolem 24.00. A pak byl mír, který PID vydává jako své vítězství, a Egypt jako svůj obrovský diplomatický úspěch. Izrael tak umožňuje zachraňovat „čest rodiny“ jak zdevastovaným teroristům, tak Egyptu, který vždy s Izraelem prohrál, ale dodnes každoročně slaví vítězství nad Izraelem v Jomkipurské válce v roce 1973. Samozřejmě by Izrael mohl zastavit palbu sám, ale izraelští diplomaté rádi Egyptu zalichotí, ten však v OSN odsuzoval Izrael za „bestiální vraždy dětí v Gaze“ ještě dlouho po skončení akce.

Vše je to surrealistické, ale nejzvláštnější byla reakce světových médií. Všechny televizní stanice, včetně britských, amerických, francouzských a německých, informovaly o izraelském útoku na Gazu a o mrtvých dětech, ale po zveřejnění videa ukazujícího, jak raketa Palestinského islámského džihádu padá na palestinské děti, přestaly o věc jevit zájem. Západní humanisté a ochránci lidských práv, vždy dychtivě čekající na izraelské přehmaty, jsou prostě k arabským zločinům zcela slepí.

6 komentářů:

  1. Velmi dobrý a věcný článek. Mělo by ho číst co nejvíce lidí v ČR. Díky, Daniel Mayer, Haifa.

    OdpovědětVymazat
  2. Jindrich Jan Kimler26. srpna 2022 11:27

    Děkuji za výborný článek - posílám dál.

    OdpovědětVymazat
  3. Gaza je malý pruh pobřeží, kam sionistické bojůvky vyhnaly v rámci etnické čistky od listopadu 1947 do května 1948 několik set tisíc muslimů z území dnešního Izraele a mysleli si asi, že se někde rozpustí nebo co. Ale oni se nejen nerozpustili, ale rozmnožili. To je nutné říct nejprve. Pak bude jasnější i to jednání Palestinců z Gazy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zhruba tak nějak. I když nešlo o etnickou čistku - ale o obranu před arabskými pogromy; nešlo o vyhnání muslimů - ale o úprk těch muslimů co nechápali že Židé se k poraženým chovají jinak než muslimové, jak je vidět na luxusním životě těch Arabů co v Izraeli zůstali; nikdo nečekal že se rozpustí, ale Egypt je zbídačil, a oni se pak namnožili pod izraelskou okupací a ve stínu Izraele který jim poskytuje vše včetně vody, energie, materiálů a potravin, výměnou za rakety a výbušné balóny.

      Vymazat