Jde o zajímavý
případ, kdy realita je odmítána, protože nepasuje do teorie. Podobně byly
odmítány malé odchylky od kruhové dráhy Země kolem slunce, protože by to
narušilo krásu předpokládaných kruhových drah, až dokud Kepler neukázal, že
elipsy jsou blíže skutečnosti. Podobně se nechtělo Mendelovi přijmout výsledky některých
genetických pokusů, v nichž se vlastnosti rostlin dědily jinak, než
předpokládal, tj. jinak než „mendelovsky“. Mírné skřípání dosavadní teorie vždy
ukazuje na nové skryté skutečnosti. Telur se choval jinak než „mendělejevsky“
proto, že chemické vlastnosti prvků souvisí s počtem elektronů, kterých je
stejně jako protonů, ale atomová váha neroste s počtem protonů rovnoměrně,
to ale Mendělejev vědět nemohl.
Prvky
s atomovým číslem vyšším než uran (U, 92), nazývané transurany, byly po
Druhé světové válce připravovány především v kalifornském institutu zvaném
Lawrence Berkeley National Laboratory (LBNL), a později od něj odštěpeného
institutu Lawrence Livermore National Laboratory (LLNL), též
v Berkeley. O krásné poloze LBNL uprostřed přírody na svazích
s výhledem na San Francisco jsem na Neviditelném psu po své návštěvě městečka
Berkeley psal (zde). V tomto institutu se narodily ve
čtyřicátých až sedmdesátých letech minulého století transurany 93 až 106, a
navíc nový halogen astat (85). Štafetu po Američanech převzali Němci v
Darmstadtu, kteří v ústavu Gesellschaft für Schwerionenforschung (GSI) v osmdesátých
až devadesátých letech vytvořili prvky 107 až 112. K nim se přidali Rusové
ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů (SÚJV) v Dubně u Moskvy, kteří ve
spolupráci se západními vědci vytvořili v prvním desetiletí tohoto století
prvky 113 až 118, předtím se ovšem již podíleli na charakterizaci prvků 102 až
105.
Vědci, kteří se
podíleli na vývoji atomové bomby, pracovali v době studené války na přípravě
nových prvků na obou stranách barikády. Účastník projektu Manhattan a nositel
Nobelovy ceny Glenn Seaborg přispěl k objevení deseti prvků. Georgij
Flerov, nositel dvou Stalinových cen a vedoucí pracovník SÚJV, spolu s mladším
kolegou Jurijem Oganesjanem, přispěli k objevení šesti prvků. Flerov napsal
v roce 1942 Stalinovi a upozornil ho na publikační ticho o jaderném
štěpení, objeveném v roce 1939 Hahnem a Meitnerovou, což podle něho ukazovalo,
že se na Západě tajně pracuje na vývoji atomové zbraně, a Stalin vzal jeho
upozornění velice vážně.
Vedoucím
sovětského jaderného programu za Stalina se stal Flerův šéf Igor Kurčatov, kolegy
považován za zázračného genia, neboť na počkání řešil i nejkomplexnější teoretické
a technické problémy, s nimiž si v jeho kolektivu nevěděli rady ani slavní
vědci. Po otevření sovětských archivů o půl století později se ukázalo, že
Kurčatov ona zázračná řešení dostával od západních špionů přes NKVD, ale svůj zdroj
informací měl za úkol před kolegy tajit. Po jeho předčasné smrti navrhli Sověti
pojmenovat prvek číslo 104 jako kurchatovium, a v mnoha tabulkách
vyrobených ve východní Evropě lze tento prvek nalézt. Pro prvek 105 navrhli
Rusové jméno nielsbohrium, ale Američané již začali používali jméno hahnium.
Periodické tabulky z různých zemí se od sebe lišily. Různé neshody ohledně
jmen se měly vyřešit na setkání v Dubně u Moskvy v roce 1975, kterého
se zúčastnili Seaborg, Flerov a Oganesjan. Projednávané problémy se sice nevyřešily,
ale všichni zúčastnění se nakonec dostali do periodické tabulky, včetně měst
Dubny a Moskvy, pod názvy seaborgium, flerovium, oganesson, dubnium a
moscovium.
Po skončení
studené války se všechny strany dohodly. Jako k dětem se IUPAC obrátila na
Američany, ať Rusům v něčem ustoupí, jelikož již mají hodně názvů vázaných
na LBNL a LLNL, včetně jmen americium (95), berkelium (97), californium (98) a
lawrencium (103), a tak byly schváleny názvy související se SÚJV: dubnium (105),
flerovium (114), moscovium (115) a oganesson (118). Za to bylo vymazáno
kurchatovium a Rusové uznali rutherfordium (104), seaborgium (106) a tennessin
(117). Němcům byly schváleny prvky hassium (108) a darmstadtium (110) pro
jejich GSI v Hesensku. Na změny doplatil kromě Kurčatova také fyzik Hahn,
který pracoval na Hitlerově jaderném programu a kterému jeho prvek přejmenovali
na dubnium; místo něho se do tabulky dostala s meitneriem (109) jeho celoživotní
spolupracovnice a blízká přítelkyně Lise Meitnerová, která musela před Hitlerem
z Německa uprchnout (viz můj minulý článek o tabulce zde).
Po významných
lidech je pojmenováno 14 ze 118 prvků; potěší, že všichni byli fyzikové nebo
chemici a nikdo psycholog nebo politik. Curium (96), einsteinium (99), fermium
(100), mendelevium (101), nobelium (102), lawrencium (103), rutherfordium
(104), seaborgium (106), bohrium (107), meitnerium (109), roentgenium (111),
copernicium (112), flerovium (114), a oganesson (118) byly syntetizovány
v letech 1944, 1952, 1953, 1955, 1958, 1961, 1964, 1974, 1981, 1982, 1994,
1996, 1998 a 2002, v tomto pořadí. Jedině seaborgium a oganesson byly
pojmenovány po žijících lidech; Oganesjanovi je dnes 89. Po bozích,
nadpřirozených bytostech a nebeských tělesech se jmenuje 17 prvků. Své místo
mají i Slunce (2) a Měsíc (34), stejně jako i Uran (92), Neptun (93) a Pluto (94).
Je třeba si uvědomit, že názvy prvků jsou názvy chemikálií, a jako takové se
mají psát s malým písmenem, a to dokonce i v angličtině.
Zeměpisné názvy
připomíná 27 ze 118 prvků. Snadno lze uhodnout jaké země jsou spojeny
s prvky zvanými galium (31), germanium (32), ruthenium (44), polonium
(84), francium (87) a americium (95); megalomani jsou přítomni dvakrát. Nelatiníkům
jsou méně jasná jména měst jako holmium (67) pro Stockholm, lutecium (71) pro
Paříž a hafnium (72) pro Kodaň. Nejvíc prvků, 52 ze 118, bylo pojmenováno podle
zdrojů a vlastností prvku, a podle okolností jejich nálezu. Vodík (1), uhlík (6),
kyslík (8) a křemík (14) ukazují na původ ve vodě, uhlí, kyselině a křemeni;
jejich latinské názvy jsou analogicky překládány různými obrozenci do dalších
jazyků, včetně češtiny a hebrejštiny. Helium však bylo objeveno až po vymření
obrozenců, a proto se nejmenuje sluník. Prvky chlor (17), rubidium (37), rhodium
(45), indium (49), jod (53) a cesium (55) nesou v rodných listech stopy
svých barev nebo barev svých spektrálních čar v latině a řečtině: žlutou,
rudou, růžovou, indigo, fialovou a modrou. Neon (10) byl nový, argon (18) byl
netečný (řecky „argon“), krypton (36) byl skrytý a osmium (76) po oxidaci
páchlo (řecky „osme“).
Některé prvky
byly jako materiály známy odpradávna a jako chemikálie uznány za prvky od
počátku chemie v 18. století, příkladem jsouce železo (26), měď (29),
stříbro (47), cín (50), zlato (79), rtuť (80) a olovo (82). Populární zlato (aurum,
gold) odvozuje svůj název od slova žlutý v indoevropských jazycích („ausom“
etrusky, „gelb“ německy), ale i v hebrejštině („zahav“ je zlato a „cahov“
je žlutý). Latinský název ferrum asi souvisí se starým kořenem „FAR“ či „PAR“
pro oheň a s ním spojené jevy; slyšíme ho v anglickém „fire“, českém
„pára“ nebo hebrejském „afar“ (popel). Aramejsky je železo „par-zel“;
z toho zůstalo v hebrejštině „bar-zel“, v lotyštině „dzels“ a
v češtině „železo“.
Výše zmínění
vědci Seaborg nebo Oganesjan syntetizovali ve 20. století nové prvky s pomocí rozsáhlých
týmů a komplexní technologie. První chemici objevovali 200 let před nimi nové
prvky sami a téměř na koleně. Geniální Humphry Davy například objevil a
pojmenoval v letech 1807 až 1808 prvky sodík (11), hořčík (12), draslík (19),
vápník (20) a stroncium (38); Davy také rozpoznal jako nový prvek chlor (17) a
pojmenoval ho. Žádný prvek se však nejmenuje davyum. Žádný prvek není
pojmenován ani po Williamu Ramsayovi, který se podílel na přelomu 19. a 20.
století na objevu a izolaci inertních plynů helia (2), neonu (10), argonu (18),
kryptonu (36) a xenonu (54).
V roce 1835 předpověděl francouzský filozof Auguste Comte, všeobecně vážený jako zakladatel filozofie vědy a jako jeden ze zakladatelů sociologie, že člověk nebude moct nikdy určit chemické složení nebeských těles, neboť jsou pro nás fyzicky nedosažitelná. Avšak v tomtéž roce 1835 zveřejnil britský vědec Charles Wheatstone spektroskopickou metodu identifikace prvků ze spekter, což vedlo během několika let k určení chemického složení mimozemských těles, a k objevu například helia (2) na Slunci. Tento příklad ukazuje, že věda může zajistit neomezený rozvoj lidstva, ale nesprávná filozofie ho může zpomalit. Prostě přes překážky ke hvězdám (per aspera ad astra), avšak cestou musíme nejen rozvíjet nové vědecké metody, ale i bojovat s pavědeckými překážkami.
Vážený pane, předpokládám, že jste ve svém článku (velmi zajímavém) původně uvedl jméno ruského fyzika jako Oganesjan a nový prvek jako Oganesson. Bohužel všude v textu je přidané R, tedy Organesjan a Organesson, tedy evidentně chybně. Měl byste požádat redakci NP o opravu. Pokud je chyba už u vás, najděte si Oganesjana na Wikipedii, nebo v ročence Dubny.
OdpovědětVymazatChybně jsem přidal "r" ke jménu fyzika Oganesjana i k jeho prvku. Zde opravuji a na NP to již nemám pod kontrolou. Děkuji za upozornění a omlouvám se.
OdpovědětVymazat