Syn Heider
(1934), dcera Silke (1939) a malá Marte (1942) narozená až po smrti svého otce,
prožili se svou matkou šťastné tři roky na zámku v Panenských Břežanech u
Prahy. Lina Heydrichová (1911), Manželka Reinharda, vzpomínala na léta
v Česku jako na nejkrásnější dobu svého života, do které by se hned vrátila,
kdyby mohla (zde), a to i přes smrt manžela a syna Klause (1933),
který v roce 1943 najel s kolem do náklaďáku. Lina si užívala toho,
že je „zámeckou paní“. Nechala si přivést stovku židovských vězňů z Terezína, které
používala na své projekty v rozlehlé zámecké zahradě.
Po válce se Lině Heydrichové
povedlo po počátečních nesnázích získat v Německu právo na dobrou penzi po
manželovi, který byl uznán jako „policejní generál zabitý v akci“ a pak až do
své smrti v roce 1985 vedla penzion a restauraci na ostrově Fehmarn, kde
se narodila. V roce 1976 napsala paměti, ve kterých obhajuje manžela. V roce
1979 se v německé televizi promítal americký seriál s tematikou
holokaustu, což vedlo k veřejné diskusi o tématu, který byl do té doby v Německé
spolkové republice skoro tabu, a při té příležitosti přišli novináři za paní
Heydrichovou do jejího penzionu.
Novináři si hned
všimli posmrtné masky jejího manžela na stěně. V rozhovoru Lina prohlásila,
že její manžel „byl obětním beránkem, a ne antisemitou nebo dokonce monstrem,
jak ho film popisoval“. Konečné řešení prý s ním nijak nesouviselo, a
kromě toho Lina ani neuznávala existenci vyhlazovacích táborů, protože prý byli
Židé odvezeni někam k Uralu. Čeští vrazi podle ní ani tak nechtěli zabít jejího
manžela jako uškodit říši, což prý vedlo k touze po pomstě, na což doplatily
Lidice. Říkala novinářům: „Reinhard byl člověk jako každý jiný, jako vy nebo
já“ (zde).
Heydrich ale
nebyl člověk jako každý. Nejlépe jej charakterizuje „lichotka“ Hitlera: „muž se
železným srdcem“. Byl organizátorem Křišťálové noci a předsedal tajné
konferenci ve Wannsee u Berlína, kde se 20. ledna 1942 rozhodlo o provedení
konečného řešení. Podle Liny nebyl Reinhard antisemita, ale ona sama odmítla
pohřbít syna Klause do hrobu, který v zámecké zahradě vykopali židovští
vězni a nařídila vojákům vykopat nový árijský hrob (zde). Zvláštní, že hrob vykopaný Židy jí vadil, ale
bydlet v zámku co před tím postavili a obývali Židé jí nevadilo.
Sestřenice mé
mámy Hana Bořkovcová mi vyprávěla, jak byla v roce 1943 její 16letá
kamarádka poslána z Terezína pracovat do Břežan, a jak když česala ovoce,
pod ní Heydrichová zlomyslně podtrhla žebřík. Takže k mladým židovským
pracovníkům Lina příliš laskavá nebyla. Fakt je, že vstoupila do nacistické
strany již v roce 1929, dokonce dva roky před svým manželem. V Česku
byla po válce v nepřítomnosti odsouzena na doživotí, ale v Německu
byla očištěna.
Když syn Klaus
vjel pod náklaďák, Lina žádala popravit řidiče náklaďáku Karla Kašpara. Ten
však nehodě nemohl zabránit, a německý soud ho zprostil jakékoli viny. Přesto
Heydrichová neúnavně usilovala o řidičovo potrestání i nadále. Svým zasahováním
do pravomoci úřadů a svými finančními a politickými ambicemi vzbudila nelibost K.H.
Franka, Heinricha Himmlera (zde) a dokonce samotného Hitlera (zde). Karel Kašpar byl zabit několik dnů před koncem války za nejasných
okolností, a o souvislosti s pomstychtivostí paní Heydrichové se dnes lze
jen domýšlet (zde).
Dnes je zvykem
hájit děti, že za své rodiče nemohou. Ale je jasné, že děti jsou vychovávány v principech
svých rodičů, a proto dost logicky říká Bible (Exodus 34:7), že trest za hříchy
otců má jít do třetího a čtvrtého pokolení. I když nejsme starozákonně
nesmiřitelní, divíme se, jak dobře se žilo dětem některých nacistů po válce,
včetně dětí SS-Obergruppenführera Heydricha, které v době holokaustu byly dokonce
vyobrazeny na říšských bankovkách. Když byl jejich otec zabit, stal se jejich
poručníkem SS-Obergruppenführer Richard Hildebrandt, šéf Hlavního úřadu SS pro
rasové a osidlovací záležitosti, kterého Heydrichovy děti nazývaly strýčkem, a
který byl po válce popraven jako válečný zločinec. Děti Marte, Silke a Heider
se tento rok dožívají v blahobytu věku 80, 83 a 88 let.
Například úspěšný
podnikatel Heider Heydrich pomohl své mámě při vydání jejích vzpomínek hájící
Reinharda a nacismus tím, že k nim napsal předmluvu. Když v roce 2011
navštívil Panenské Břežany, navrhoval zašlý zámeček zrenovovat, neboť na něj měl
krásné vzpomínky. Možná, že mi to uniklo, ale přesto, že jsem informace o okupaci
a holokaustu vždy dost pečlivě sledoval, nečetl jsem, že by se Marte, Silke a
Heider od svých rodičů distancovali, že by je ostře odsoudili a vyjádřili
lítost nad jejich strašnými zločiny nejen proti židovskému a českému národu,
ale proti celému lidstvu. Nečetl jsem, že by si Heider Heydrich změnil své
příjmení. Na ilustračním fotu lze Heidera Heydricha vidět s nejvyššími
představiteli nacistické říše, včetně Himmlera, Göringa a Hitlera.
Lina a Reinhard Heydrichovy mohou, na rozdíl od svých četných obětí, pokračovat ve svých dětech Marte, Silke a Heiderovi, které již také mají děti a dokonce vnuky. Takže zde máme to třetí a čtvrté pokolení zmíněné v Bibli, ale naše moderní spravedlnost uznává, že za své předky nenesou děti zodpovědnost. Útěchou mi je, že Heydrichovi svých cílů nedosáhli a že židovská otázka vyřešena nebyla, jak denně pozoruji ve svém okolí v malém izraelském městečku, například když v zahradě klábosíme s mým sousedem nad izraelským pivem o problémech našeho židovském státu, které pokračují již 74 let, a kolem nás pobíhají vnuci.
Jen pro doplnění. Nikdy jsem neslyšel, že by Panenské Břežany měly se vrátit původním majitelům, tj. Bloch-Bauerovým. V této souvislosti mi přijdou vzpomínky a nápady Heydricha jr. jako obzvláště chucpe.
OdpovědětVymazat