Noví historikové bojují za zničení Izraele starými zbraněmi – pomluvami

Sousloví “Nová historie” zní trochu jako oxymoron, ale hlavně okamžitě připomíná průběžné předělávání historie popsané Georgem Orwellem v knize Tisíc devět set osmdesát čtyři. Zadáte-li ve Wikipedii slova „noví historikové“, objeví se vysvětlení, že jde o skupinu izraelských historiků zpochybňující tradiční verzi izraelských dějin. Izrael se tak může pochlubit další jedinečností, protože žádný jiný národ ve Wikipedii nemá historiky zpochybňující svou historii.

Ilan Pappé, který před pár dny přijel do Prahy u příležitosti vydání českého překladu své knihy Deset mýtů o Izraeli, patří do oné vzácné skupiny několika izraelských „nových historiků“. Prosazuje ve světě bojkot země, ve které se narodil a kde se stal historikem. Tvrdí, že Židé po příchodu do Palestiny, kam podle něho vůbec nepatří, zemi etnicky čistili a dodnes čistí od Arabů, a dále hlásá že v Izraeli zuří nejtvrdší apartheid. 

Nejvíc nového historika Ilana ale mrzí, že ani Arabové si neuvědomují, jak jsou diskriminováni, a proto nedostatečně proti Židům bojují. Pappé kritizuje palestinské vedení, že chce v Palestině dva státy pro dva národy a že netrvá na jednom společném státě, a Egypt zase kritizuje, že se nechal Izraelem svést k mírové dohodě. Takže na jedné straně jsou Židé zloduši ubíjející Araby, a na druhé straně jsou Arabové hlupáci, kteří se nechali izraelskými mírovými lžemi oklamat. Není divu, že tohoto historika vyhodili z pozice přednášejícího na univerzitě, a to dokonce nejlevicovější univerzitě v Izraeli, která je v Haifě.

V Izraeli není žádný levičák dost extrémní na to, aby se nemohl veřejně vyjádřit a dostat se i do nejvyšších funkcí. Jako příklad může posloužit Jair Golan, člen parlamentu za extrémně levicovou stranu Merec, zástupce ministra průmyslu a bývalý zástupce náčelníka generálního štábu. Jair Golan je v Izraeli znám mimo jiné svým srovnáváním Izraele s nacistickým Německem. Mezi úspěšnými politiky a umělci převažují v Izraeli levičáci, a mezi historiky na univerzitách převažují extrémní levičáci. Sám Pappé se chlubí, že byl z univerzity vyhozen. Každému v Izraeli je jasné, že důvodem nemohly být jeho levicové názory, ale jen absolutní odborná a pracovní neschopnost.

Nové místo našel Pappé v tradičně antisemitské Anglii, na Exeterské univerzitě, která mezi svými významnými absolventy má víc než třetinu muslimů. Exhibicionista Pappé se tak může i nadále naparovat jako historik. Svými spisy by chtěl i české veřejnosti ukázat, jak je dezinformovaná a jak je její obliba Izraele mimo mísu. Právě popularita Izraele asi paradoxně vedla českého nakladatele vydat tento překlad, i když zřejmě nejde o historii, ale pouze o „novou historii“. Všimnou-li si skuteční příznivci Izraele tohoto podvodu a knihu nekoupí, stále ještě mohou vydavatelé knížku udat u té menší části tradičních českých antisemitů, kteří se z každého plivnutí proti Židům zaradují.

Hitlerův Mein Kampf lze dnes již vydat beze strachu, že naivní čtenář nepochopí historické souvislosti. Tradiční falzifikát Protokoly siónských mudrců byl však oprávněně v Česku vydán s odborným historickým komentářem, který nesmyslná tvrzení uvádí na pravou míru. Stejně tak měli vydavatelé opatřit vysvětlivkami i překlad pomlouvačné „nové historie“ od Ilana Pappého; vždyť i recenzenti si uvědomují, že Pappé bývá obviňován z toho, že manipuluje s fakty a vytváří nové mýty.

Jedním z Ilanových nových mýtů je tvrzení, že Izrael provádí etnické čistky, přestože nelze dát jediný příklad organizovaného zabíjení Arabů v Izraeli. Kdyby byly takové čistky během 74 let izraelské historie prováděny, sotva by v zemi vzrostl počet Arabů z 10 % na 25 %. Další z nových mýtů, opakovaný levičáky po celém světě, je tvrzení o přísném apartheidu. Kdo zde žije ví, že panuje pozitivní diskriminace nutící přijímat všude více Arabů, než odpovídá jejich schopnostem, takže například v nemocnicích jsme často ošetřováni arabskými lékaři. V Negevu Arabové smí zabírat volnou státní půdu zcela beztrestně, což Židům dovoleno není, a zároveň se Arabové svobodně stěhují do židovských čtvrtí.

Nové mýty snadno navazují na ty nejstarší mýty o židovské proradnosti, takže podle Ilana ani Šestidenní válka nebyla obranná, a ani dohody z Osla nebyly myšleny upřímně. Vše, co Izrael kdy podnikl byl prý podvod a klam. Snadno lze však zjistit, že Arabové v roce 1967 zahájili blokádu Izraele a veřejně plánovali vyhlazení celé židovské populace. Snadno lze také zjistit, že v roce 1995 zajistily dohody z Osla autonomii Arabům v Izraeli; šlo ovšem o hrubou chybu izraelské levicové vlády, která umožnila Arabům získat kontrolu na části izraelského území, odkud teroristé dodnes vyráží vraždit, a celkem této dohodě již padlo za oběť asi 2000 Izraelců. Ilan Pappé dokonce hlásá, že v Izraeli není žádná demokracie.

Když se redaktor Českých novin (zde) ptal, zda ho berou jako historika vážně i přes jeho politický aktivismus, připouští Ilan, že ho mnozí vážně neberou a zároveň je napadá pro jejich „naivní víru v objektivní historii". Podle něho je samozřejmě objektivní historie passé a na její místo nastupuje „nová historie“. Ale i pro sebevětší nesmysl lze vždy najít nějakého důvěřivce, který mu uvěří. V případě nových mýtů jde například o redaktora Milana Rokose z novin Seznam Zprávy, který Ilanovi v rozhovoru lichotí (zde): „Patříte k tzv. novým izraelským historikům, kteří pomáhali odhalit etnické čistky spojené se založením izraelského státu.“ 

Byli jsme svědky etnického násilí, a dokonce čistek, na mnoha místech světa za minulých sto let, i když vynecháme vraždění Židů. Šlo například o „řešení národnostních problémů“ v bývalém SSSR, v Indočíně, v Africe, a v novější době v Iráku za vlády ISIS. K velkému etnickému čištění samozřejmě došlo i ve východní Evropě, odkud po Druhé světové válce muselo odejít přes 12 milionů Němců, z nichž při tom bohužel malá část zemřela, i když tato čistka je vnímána jako spravedlivá. Izraelské historii se věnuji již 60 let a v Izraeli žiji 35 let, ale nic ani vzdáleně podobného se tam podle mě nikdy neodehrálo.

Během války o nezávislost odešlo z Izraele 700 000 Arabů, protože byli svým vedením vyzváni, aby dočasně opustili své domovy a umožnili postupujícím arabským armádám zemi vyčistit od Židů, a částečně taky někteří uvěřili propagandě o židovském násilí. Na druhé straně muselo muslimské země opustit 900 000 Židů, z nichž 700 000 přišlo do Izraele. Zvěrstva na straně Arabů jsou dobře dokumentována, na straně Židů chybí.

Za všechny izraelské Araby se zde zmíním o Beduínech v Negevu, kde žiji 22 let. Několik tisíc Beduínů, kteří v Negevu pobývali v roce 1948 se namnožilo na dnešních 300 000, protože díky příznivým podmínkám v Izraeli a díky mnohoženství se jejich počet zdvojuje každých 12 let. Beztrestně zabírají půdu, beztrestně kradou auta, mnozí se živí výpalným. Vlastní obrovské množství automatických zbraní, z nichž neustále střílí při oslavách i vzájemném násilí, židovské domy jsou zasaženy většinou jen omylem. Rádi přepadají obchody a benzínové pumpy. Všichni jsem se s jejich násilím již osobně setkali. Mnoho lidí zahynulo v dopravních nehodách, které oni způsobili; občas má jejich násilí politickou motivaci.

S rostoucím bohatstvím izraelských Arabů roste jejich náboženské zanícení a zločinnost. Tolik propagovaný apartheid neexistuje. Například v nemocnicích je mezi pacienty často většina Arabů, neboť díky svým zvykům, jako jsou svatby mezi příbuznými, jsou daleko nemocnější. Dostávají nejlepší péči, ale když nejsou spokojeni, napadají nemocniční personál a demolují zařízení. Prostě Ilan Pappé je lhář jako všichni „noví historikové“. Myslím si, že ani není třeba být velkým znalcem Izraele nebo historie, aby bylo slušnému člověku jasné, že tito bojovníci za zničení Izraele jsou zločinci – bohužel i mezi Židy jsou tací.