Z příšeří minulosti vystoupil Adolfův stín – Vladimír Vladimírovič

Na scéně se objevují duchové z minulých 120 let Evropy, kde tón udávali němečtí a ruští nacionalisté, pro něž k dosažení jejich posvátného cíle, to jest k povznesení vlastního národa, byly dovoleny všechny prostředky, včetně lží, úskoků a násilí. Putinovo Rusko sice popíralo chystanou invazi, ale když k ní teď došlo, přepínají na novou verzi své smyšlené reality: prý jde o to „chránit lidi vystavené šikaně a genocidě ze strany kyjevského režimu“.

Putin řekl, že ve vojenských cílech Moskvy není okupace ukrajinských území, ale to říkal i Brežněv když přišel do Prahy. Ruský prezident prohlásil, že Rusko nemůže dovolit Kyjevu získat jaderné zbraně; těch se ale, jak je nám známo, Ukrajina vzdala výměnou za svou nezávislost na Rusku. Prý je nepřijatelné rozšiřování NATO na východ, ale sám Putin o vstup do NATO dříve usiloval. Prý je dnešní útok „sebeobranou proti vzniklým hrozbám a proti ještě větší katastrofě”. Putin vyzval ukrajinské občany k pochopení: „Bez ohledu na to, jak je to těžké, vás žádám, abyste to pochopili“. My, kteří jsme byli v Praze v srpnu 1968 v tom slyšíme nám známé tóny.

Za účelem ochrany nevinných lidí bude podle Putina Rusko usilovat o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny, a také „postaví před soud ty, kteří spáchali četné krvavé zločiny”. Z jeho paranoicko-psychopatických výlevů prosvítá Hitlerův duch, třeba když řekl: „Nikdo by neměl pochybovat o tom, že přímý útok na Rusko povede k porážce a strašlivým následkům pro potenciálního agresora“.

Západ měl vždy problém s tím se včas vzpamatovat, když se octl proti bezskrupulózním grázlům. Připomíná to ochrnutí Západu, když se octl ve 13. století proti bezprecedentní krutosti mongolských dobyvatelů, nebo ve 20. století proti Hitlerově teatrální demagogii. Je pochopitelné, že Západ roztříštěný na mnoho konkurenčních oblastí a do mnoha volebních období nemá politiku tak jednotnou a jasnou jako Rusko pod vedením jednoho diktátora po dobu 22 let.

Sotva se Evropa může postavit proti státu, na jehož surovinách závisí. Minulé chyby zahrnují nejen nesmyslné zdržování při integraci Ukrajiny do Evropského prostoru, ale i podlehnutí sebedestruktivním zeleným opatřením, jako bylo zavření německých jaderných elektráren. Ne náhodou byla tato opatření prosazena s pomocí německé kancléřky, jejíž otec byl agent Stasi a která s Putinem přátelsky rozmlouvala v jeho vlastní řeči.

Putin ve svém dlouhém projevu z 21. února litoval minulých chyb ruských politiků (jako například Leninovo uznání ukrajinské autonomie), které se ale rozhodl nyní napravit. Stejně by měla reagovat i Evropa: nemá cenu plakat nad minulými chybami a ani nad směšností dnešních západních vůdců. Západ musí s co nejmenším zpožděním začít s odvetnými akcemi a co nejvíce omezit vzniklé škody – i s tím, co je dnes k dispozici. A k dispozici má Západ obrovskou finanční, technologickou a morální převahu, a dnes také podivuhodnou jednotu. Akce by měly být zahájeny dřív, než Putin zmobilizuje na Západě své obdivovatele a podporovatele.

Sympatizantů s Ruskem, Lenin je nazýval užitečnými idioty, se vždy našlo bezpočtu i v západním mainstreamu, a navíc mnoho zastánců appeasementu i dnes tvrdí, že Západ měl vyhovět Putinovi v jeho „legitimních” požadavcích na ponechání Ukrajiny v jeho zájmové zóně. Ale po tolika historických zkušenostech nikdo vážně nemůže věřit, že násilník se spokojí s tím, co získal vyhrožováním bez boje. Opět jsme se ocitli v nepříjemné situaci: teroristé nám vyhrožují a slibují, že se nám nic nestane, když splníme jejich požadavky. Musíme si vybrat: spolehnout se na teroristy anebo se bránit.