Většinou je proklamovaným cílem lokalizovat skupiny
nakažených a pokud možno přerušit řetězec nákazy. To se například obráží ve
„strategických cílech“ Světové zdravotnické organizace (WHO, viz Strategic
Objections zde)
a v národních pandemických plánech mnoha zemí, jako například Německa.
Zdravotní agentury většiny zemí přijaly podobné cíle, i když postupně došly
k závěru, že zcela zastavit šíření nebude možné a daly si za cíl alespoň
„regulovat“ rychlost tohoto šíření, jako například v Japonsku.
Kdyby se jednalo o smrtelnou nemoc, jakou je
ebola (letalita 90%), byl by cíl najít a izolovat všechny nakažené logický, a
kdyby nebyly prostředky k jeho dosažení, bylo by třeba zastavit všechny
kontakty mezi lidmi na dobu rovnou období nakažlivosti (u většiny nemocí asi
týden). V případě korony (letalita pod 0,2%) se vyhledávání všech
nemocných v zemi podobá odvšivování slona pomocí pinzety. Ale hlavně,
nakažené vůbec dnešními prostředky najít nelze, a to ze dvou důvodů. Zaprvé,
testů není dost, takže i malý Island, který ze všech států provedl nejvíce
testů per capita (1 test na 3 obyvatele), má problém pro nedostatek testů ve
svém plánu pokračovat; Česko nebo Izrael (1 test na 100 lidí) by dnešním tempem
musely pokračovat v testování ještě mnoho měsíců a to i při mnohonásobně
zvýšeném přísunu testů, aby otestovaly všechny lidi. Zadruhé, citlivost testů
je jen 70%, takže i při otestování všech zůstane asi třetina nakažených
neodhalena.
Nesmyslnost cíle lokalizovat všechny nakažené
dále roste s rostoucím počtem nakažených. Splnitelnějším cílem je omezit
počet zemřelých, kteří jsou koronou nakaženi. Nákaza koronou není u většiny
zemřelých příčinou smrti – většinou jde o zemřelé s koronou a ne zemřelé
na koronu. Vzhledem k věku a paralelním zdravotním problémům zemřelých ani
není jasné, zda korona podstatně ovlivní roční mortalitu; ve většině států určitě
ne, a ani v Itálii nepřekročí počet zemřelých s koronou jednu
desetinu roční mortality. Ale i kdybychom měli prodloužit život starých a
postižených jen o několik týdnů nebo měsíců, není důvodu se tomu vyhýbat,
zvláště když nás to nebude téměř nic stát. Proto se nemusíme bát říci, že naše
hodnoty nám brání hodit slabé přes palubu a otřepat se, a naštěstí k tomu
nejsme v dané situaci nuceni. Není třeba přijmout „sebevražedné zastavení
ekonomik ve snaze zastavit virus“, jehož hlavním důsledkem je, jak napsal Luboš
Motl, že jisté množství velmi starých nebo nemocných lidí odejde o fous dříve,
než by odešli jinak. Stačí staré a nemocné chránit před nákazou, což je dosažitelné,
a počet úmrtí s koronou či na koronu bude nulový, jak jsem poznamenal již před
třemi týdny (zde).
Zvýšený počet testů zlepšuje šance zranitelné
lidi ochránit. Ukazuje to následující graf, na němž jsem pro 14 zemí vynesl
letalitu (podíl počtu zemřelých s koronou z počtu pozitivních případů v zemi
v procentech) proti relativnímu počtu testů (počet provedených testů
vydělen počtem pozitivních případů v zemi). Data jsou k dispozici
hlavně zde
a zde.
Bez ohledu na testování jsou však při ochraně
zranitelných hlavní zbraní dočasná isolace, a též ochranné pomůcky pro lidi
v jejich okolí. Isolaci a ochranu nelze protahovat donekonečna. Dobu
potřebnou pro výjimečná opatření lze odhadnout pomocí rozumné aplikace testů. Je
třeba zjistit podíl pozitivně reagujících občanů v náhodném vzorku, čili nakaženost
nebo populárně „promořenost“. K tomu by stačil vzorek několika tisíc
občanů. Z údaje o procentu nakaženosti a z rychlosti šíření viru lze
odhadnout, za jak dlouho nákazu koronou absolvuje dostatečné množství občanů, například
60 nebo 80%.
Potvrzuje se, že počet reálně nakažených může
být více než 30 krát vyšší (možná 100 krát vyšší) než zjištěný počet
pozitivních případů, což by pro 10 000 zjištěných případů z 10 miliónů (= 0,1%
obyvatel) dělalo asi 3% nakažených v Česku, což není daleko od hodnoty 5% pro
počet pozitivních výsledků ze všech testů v Česku. V Německu by to bylo
podobně (asi 100 000 nakažených z asi 100 miliónů). Podle některých odhadů je skutečný
počet lidí, kteří byli nakaženi ještě větší (viz zde
v části „April 3“), což by dávalo „promořenost“ 10% nebo více.
V souladu s tím je zjištění, že 14% obyvatel německého městečka
Gangelt ukazuje pozitivní serologickou reakci (zde).
Rychlost šíření korony lze odhadnout
z mnoha dat získaných po celém světě (nárůst případů v několika
státech ve 14 denních intervalech jsem z materiálů WHO shrnul zde). Nejrychlejší
14 denní nárůsty v počtu zjištěných případů vykazovaly skoky o jeden až
dva řády, což odráželo nejen šíření viru, ale i počáteční počty nakažených a růsty
v počtu testů. Když byly testy již k dispozici a ochranná opatření ještě
byla slabá, představovaly nejrychlejší 14 denní nárůsty zhruba 10 násobek. To
je v dobrém souladu s předpokladem, že jeden nakažený nakazí během
týdne 3 lidi (dva týdny dají zhruba 3x3=10), samozřejmě za situace, kdy se viru
nekladou omezení. I kdyby byla dnešní promořenost jen 1%, vzrostla by po
zrušení všech omezení za 4 týdny na dostatečnou hodnotu (1x3x3x3x3 = 81%), i
kdyby se šíření ke konci zpomalilo.
Žádný stát neměl a nemá dlouhodobý plán, jak
čelit korona viru. Přičemž stačilo chránit slabé po dobu jednoho měsíce, a
korona by beze škod odešla, aniž by se rušila škola, výroba a normální provoz
podniků. Mohlo se tak učinit již před měsícem (ochrana slabých by vzala o pár týdnů
navíc). Jak jednoduché. A proč to milý Watsone nikdo neudělal a ani nedělá? V čase
globální ekonomie a globálních problémů jsou globální autority nejméně
spolehlivé. Světová zdravotnická organizace je po tři léta vedená zástupcem
Etiopie, která je v řebříčku kvality zdravotnictví na 180. místě ze 190 (zde),
a předtím byla 10 let vedena zástupcem Číny, která je v onom žebříčku na
144. místě. Organizaci WHO sice platí rozvinuté země (22% rozpočtu jde
z USA, 10% z Japonska), ale o její politice rozhodují země, které
svět zamořují. Vidět je to i na tom, že v seznamu států „Světové“
zdravotní organizace chybí jeden z nejrozvinutějších států světa, Taiwan,
ale nechybí tam „stát“ se jménem „occupied Palestinian territorries“ (zde).
A co se týče lokálních autorit, ty jsou všude na světě více pod vlivem zpěváků
a humanitních vědců než virologů a statistiků, i když se v krizovém štábu
občas objeví i legrační plukovník.
Mezi taktickými prvky se objevují „chytrá
karanténa“, „zvyšování počtu testů“, „racionální používání testů“, „splácnutí
píku“, a mnohé další. Placatíme se v mlze, ale ochrana zranitelných a
zrušení všech ostatních opatření na obzoru nejsou. Ohledně 100 denního tápání Západu
se vnucuje představa propasti, ale to by bylo příliš dramatické, spíše spadneme
do jámy nebo do žumpy. Náš pád nebude znamenat konec nebo velkou tragédii, ale
jen velké a zbytečné nepříjemnosti. Otázka je, jestli na nás v mlze kromě
jámy nečíhají také vlci, které nevidíme. Ještě jsme nedopadli na dno, a Čína
nám již prodává partiové ochranné pomůcky proti své epidemii.
Žádné komentáře:
Okomentovat