Severní Korea je asi nenehumánnější stát v historii, a stát
s nejvíce totalitní kontrolou obyvatel. Na nočním družicovém snímku je
Jižní Korea zemí světla a Severní Korea zemí tmy. Sever má 30 krát nižší
národní produkt na hlavu než Jih, a i to málo co má investuje na vývoj
chemických a jaderných zbraní. Provokativní střelba raket nad Japonsko z nedávných
dnů by v méně smířlivých dobách znamenala důvod k válce.
Severokorejský režim zabil od svého vzniku v roce 1945 alespoň milión obyvatel
označených za nepřátele, nepočítaje v to milióny obětí korejské války
v letech 1950-1953. Ještě více lidí bylo zabito hladomorem a podvýživou
v několika prvních letech vlády Kim Čong-ila (říkejme mu Kim Druhý), který
nastoupil v roce 1994 – odhady se pohybují mezi jedním a čtyřmi milióny z asi
22 miliónů obyvatel. Z hladomoru byl obviněn ministr zemědělství, který byl
popraven jako údajný americký špion. Přestože všichni obyvatelé se narodili a
byli vychováni v komunistické Koreji, stát považuje za nutné statisíce
občanů včetně žen a dětí „převychovávat“ v koncentračních táborech, kde
jich podle organizace International Coalition to Stop Crimes Against
Humanity in North Korea ročně 10 000 převýchovu nepřežije. Kim Jong-un, vládce
od roku 2011 (říkejme mu Kim Třetí), většinu času tráví sledováním laciných
západních filmů a pitím drahého západního alkoholu, občas si nechá chytnout
žákyni pro pobavení. Již jeho dědeček Kim Ir-sen (Kim První) unášel
jihokorejské a japonské občany, hlavně herečky a tlumočnice, šlo o stovky
případů; desítky případů byly severní Koreou přiznány a někteří unešení byli
dokonce repatriováni. Vládnoucí Kimové jsou kombinací Caliguly, Nera a Stalina.
Na fotografiích vidíme davy vyzáblých vyděšenců, jak se klaní svému tlustému
vůdci nebo jeho nadživotní soše ze zlata. Vidíme kostlivce na kolech, prázdné
ulice bez aut, otvírání lyžařského centra vůdcem – v zemi bez lyžařů,
protože se bláznivému vůdci zalíbilo lyžařské centrum v nějakém filmu. Celkem
náhodně vybraní občané byli pro výstrahu stříleni na stadionu před publikem z kanónů,
jeden Kimův bratr byl nedávno zavražděn na veřejnosti v Kuala Lumpur nervovým
plynem, jiní příbuzní byl sežehnuti plamenometem či rozsápáni psy. Dvaadvacetiletý
americký student Otto Warmbier, který jel jako turista Severní Koreu podpořit,
byl za sebrání plakátu v hotelu zatčen a 17 měsíců mučen; v červnu 2017
byl v bezvědomí vrácen do Států, kde za dva dny zemřel. Jak se mohlo stát, že
svět dovolil Kimovi Třetímu, aby získal atomové zbraně?
Léta jsem schovával dva autentické korejské dokumenty, které se mi náhodně
dostaly do ruky v sedmdesátých letech, kdy severokorejské velvyslanectví v Československu
usilovalo o šíření myšlenek jejich vůdce. Prvním dokumentem jsou anglicky psané
noviny The Pyongyang Times z 31. prosince 1977. První strana upoutá tím, že
titulek každého článku obsahuje velkými písmeny jméno vůdce The Great Leader
Comrade Kim Il Sung; jeho jméno se mnohokrát opakuje a z osmnácti článků
chybí jen ve třech pojednávajících o zrádcovství Jižní Koreje. Druhým dokumentem
je 24 stránková elegantní brožurka psaná česky na křídovém papíře, s portrétem
vůdce chráněným průhlednou fólií, nadepsaná „Všechny síly pro dosažení mety
osmi miliónů tun obilí, projev Kim Ir-sena na sjezdu zemědělců“. Jde o projev
vůdce z 15. ledna 1975; cituji z něj pár vět: „…Výroba obilovin
vzrostla o více než 30% a v některých provinciích na dvojnásobek až trojnásobek…tak
vysoké tempo růstu zemědělské výroby dosud nebylo zaznamenáno v dějinách
světa… toho mohou dosáhnout jen pracující vyzbrojeni myšlenkou ču-čche…důležitým
úspěchem je, že se rolníci zbavili starého empirismu a přikročili
k provádění prací založené na myšlence ču-čche…ústřední výbor strany vydal
v posední době heslo ,i ve výrobě, ve studiu a v životě jednat po
způsobu protijaponských partyzánů‘…loni strana žádala, aby se vysazovalo po 18
sazenicích kukuřice na plochu jednoho pchjongu, někteří řídící pracovníci však
tuto instrukci nechtěli akceptovat…byli v zajetí konzervativismu…letos
budou vysazovat po 20 sazenicích na jeden pchjong.…bude třeba energicky
rozvíjet boj za odvrácení vlivů studených front…je třeba rozvinout hnutí za
zadržování veškeré vody z potůčků…nakonec se stručně zmíním o nutnosti
dobře konat přípravy na válku…šetření pohonnými hmotami umožňující vytváření
dostatečných rezerv je v rámci příprav na válku velmi důležité…“. Jde o text
z doby před 40 lety a to pro nekorejského čtenáře; text z dnešní doby
a určený pro Korejce by jistě byl ještě šílenější. Pro doplnění, onu metu osmi
milionů tun obilí Sever nedosáhl a výroba naopak klesla až k nule, a pak
přišel hladomor, čemuž se čtenář výše zmíněných textů nediví.
Často lze slyšet názor, že Severní Koreu je třeba neprovokovat, je třeba
dát jí šanci a že bojkot Severu nakonec uškodí prostým lidem. Takový názor
vyjadřují buď novináři, kteří iracionálně hájí vše, co zavání socialismem anebo
lidé profitující z obchodu s Čínou, například obchodníci využívající levné
pracovní síly čínských žen a dětí; korejští občané jsou ještě levnější a Čína
toho využívá. U Jitky Mikyskové, která se o Severní Koreji na Neviditelném psu
před pár dny se sympatiemi vyjádřila, jde spíše o první alternativu. Podle ní
je napětí mezi USA a Severní Koreou vyostřováno agresivní rétorikou amerického
prezidenta Trumpa a neochotou USA poskytnout Severní Koreji základní
bezpečnostní záruky. Na druhé straně Čína si údajně přeje v regionu stabilitu a
je proti zhroucení Kimova režimu z obavy před velkým množstvím severokorejských
uprchlíků. Autorka převzala z levicového tisku myšlenku, že hlavním
problémem Koreje, stejně jako celého světa, je americký president. Podle Mikyskové
by po zrušení korejských koncentračních táborů obyvatelstvo uprchlo do čínských
táborů, aby se vyhnulo jihokorejské demokracii. Přátelé socialismu obecně namítají,
že většina informací o Koreji je nepotvrzena, ale to se říkalo o všech
genocidách, a skutečnost se nakonec ukázala daleko horší než nejhorší fámy.
Fakt, je, že Sever se kromě vývoje prostředků na zabíjení lidí věnuje také
dezinformaci, stejně jako jejich ruští a čínští učitelé. To, že světová média
prezentují Trumpa a Kima jako dva rovnocenné blázny a Spojené státy dávají
téměř na roveň Severní Koreji, pokud jde o zodpovědnost za současnou krizi, se
těžce polyká i zkušenému znalci levicových médií.
Nabízí se srovnávání Koreje s nacistickým Německem. Německo také
provokovalo a mírotvorci mu zpočátku také nabízeli záruky. Dnešní komentátoři by
určitě pozdější Churchillovy projevy označili za zbytečně agresivní, ale
souhlasili by s postojem tehdejších elit, které zprávy o zabíjení civilistů
v Německu potlačovaly; po skončení druhé světové války se ukázalo, že 1/3
židovského národa byla vyvražděna. Zprávy o desítkách miliónů mrtvých v Sovětském
Svazu byly elitami zesměšňovány daleko delší dobu, a trvalo desítky let, než
byla strašná fakta o zmizení zhruba 1/3 obyvatel v letech 1917-1953 v důsledku
válek, poprav, hladu a nemocí všeobecně uznána. Zprávy o vyvraždění 1/3 obyvatel
v Kambodži komunistickou elitou v letech 1975-1979 byly též levicovým
tiskem potlačovány, stejně jako zprávy o vyvraždění 1/3 Tutsijů za asistence
OSN v roce 1994.
V Severní Koreji žije přes dvacet miliónů otroků nebo
brainwashingovaných robotů; mnozí lidé si tam uchovali lidskou podobu a
doufají, že to zlo, v jehož spárech se nalézají, jednou pomine. Jejich
šílení vládci vyhrožují sousedním státům a ohrožují celý svět tím, že předávají
jadernou technologii extrémním režimům. „A to bys chtěl kvůli těm otrokům riskovat
válku?“, zeptali by se hodní socialisté, ve skutečnosti sympatizujíce se
severními vládci a jejich údajnou mohutnou vojenskou silou. Sice 5-30% obyvatel
je na Severu s armádou spjato, ale Sever je zbídačelý, a jeho vedení je úplně
odtrženo od reality, obyvatelstvo je zesláblé podvýživou a terorem, a část jeho
odstrašující síly je vytvářena ve Photoshopu. Bez čínské podpory by se Sever
zhroutil ještě rychleji než v září a říjnu v roce 1950. Příznivci
socialismu vždy podávali korejskou válku jako národněosvobozenecký konflikt s
americký imperialismem, nebo přinejlepším jako přirozený výsledek studené války.
Agresi Stalina a Mao Ce-tunga vydávali za nezištnou pomoc čínských
dobrovolníků, přičemž smrt miliónů byla údajně výsledkem americké rozpínavosti.
Ve skutečnosti neměli komunisté v Koreji co pohledávat, jako neměli co
pohledávat ve Vietnamu, Československu a dalším místech, kde zanechali spoušť.
Západ by mohl vyvinout na Čínu ekonomický tlak a donutit ji, aby nechala
Severní Koreu padnout a sjednotit s Jihem; od bývalých marxistů to však
nelze čekat (německá kancléřka, generální tajemník NATO, atd.). Pravděpodobně
zůstane Amerika na všechno sama – proti socialistům v Čině, Rusku a Evropě.
Nikdo nezatleskal, když 19. září prezident Trump v OSN prohlásil, že
Severní Korea bude muset být zcela zničena, jestli bude Západ donucen
k obraně.
Jak se mohlo stát, že svět nechal Caligulu, aby se vyzbrojil zbraněmi
hromadného ničení? Kde svět udělal chybu? Začalo to tím, že dovolil Číně, aby
se stala druhou nejmocnější ekonomií, aniž by se vzdala své komunistické
ideologie. Čína se mohla těšit z výhod obou systémů, užívala si ekonomických
svobod a zároveň vyvražďovala politickou opozici. Západ přesunul většinu své
výroby do Číny, vyměnil kvalitní výrobky za levnější, dobrovolně předal zaostalé
a surové zemi svou technologii a nestaral se o milióny otroků, kteří
v Číně produkovali jeho výrobky. Levicové elity se radovaly ze spojenectví
s komunistickou Čínou, protože legitimizovalo jejich pochybný světový
názor. Lidé kupovali laciné hračky a snadno přehlédli, že jsou trochu jedovaté.
Západ žije ochranou prostředí a změnou klimatu, ale v Číně není pro smog
vidět na krok. Z Číny šlo dovézt všechno, třeba i novou kůži pro popálené
– Číňané ji stahovali za živa z politických vězňů. Je jasné, že zbídačelá
Severní Korea nemůže vyvíjet a financovat stovky složitých inženýrských procesů
potřebných pro výrobu atomové bomby a balistických raket. Z hlediska technické
spolupráce a pomoci byly pro Koreu důležité Rusko, Pákistán a Irán, ale hlavní
a mnohaletá zodpovědnost padá na Čínu, která již od roku 1950 si pěstuje
Severní Koreu jako svého zlého trpaslíka. Peníze dostával zlý trpaslík občas i
od Spojených států, například pět miliard dolarů v roce 1994 od presidenta
Clintona výměnou za slib, že zastaví vývoj nukleárních zbraní.
Nechtělo se jít do války kvůli nějakému vzdálenému Československu
v roce 1938, ani kvůli nějakým Židům, ale nakonec se jít stejně muselo. Nechtělo
se jít kvůli nějakým Korejcům a Vietnamcům, ale nakonec Američané obětovali
sto tisíc vojáků v boji proti onomu zlu – světovému komunismu. Ani teď
se nechce riskovat konflikt „jen tak“, kvůli nějakým zotročeným severním
Korejcům nebo ohroženým Japoncům a jižním Korejcům. Jaderná technologie nakonec
prosákla přes Severní Koreu k sunitským muslimům v Pákistánu i
k šíitským muslimům v Iránu. Nechtělo se jít do války s Iránem a
Obama s ním podepsal kapitulantskou smlouvu. Nechceme jít do malých válek,
ale to neznamená, že druhá strana nám nevnutí velkou. Ale alespoň si nenechme vnutit
lži oněch „užitečných idiotů“. Nezapomínejme, že ti, kteří drží 20 miliónů
severních Korejců za ostnatými dráty a ohrožují svět, jsou socialisté stejně,
jako byli socialisté ti, kteří za ostnatými dráty drželi nás v Československu,
a jako byli socialisté ti, kteří drželi vězně v nacistických lágrech. Se
socialismem sympatizují mediální a politické elity, které chtějí jednat s východním
Caligulou a vinu hledají u západního prezidenta. Na druhé straně je to i dnes ta
stejná Amerika, jež přispěla svým odhodláním a svými obětmi k pádu nacismu
a komunismu, která jediná může tento svět zachránit před africkou anarchií a
asijskou totalitou.
V médiích se povídá, že ne vše je černé a bílé, a že v mnoha situacích
již nejsou lidé rozděleni na levici a na pravici. Ale v Koreji jasná čára
trvá – Sever je černý a Jih světlý. Kim Jong-un je symbolem totality a hrdinou levice
a slušní lidé by v tomto konfliktu měli podporovat zemi prezidenta Trumpa,
jako měli podporovat zemi prezidentů Roosevelta a Reagana.