Británie unikla z EU úplně na poslední chvíli - rychlý úbytek Britů v Británii by vítězství Brexitu v referendu již vbrzku zamezil

Kolik Britů podpořilo exit? Mnohem víc než si přála světová média a zastánci sjednocené socialistické Evropy. Zhruba 52% účastníků britského referenda bylo pro exit a zhruba 48% pro setrvání. Rozdíl zhruba čtyř procent mezi stoupenci a odpůrci britské samostatnosti byl po celém světě částečně vysvětlován neúměrným vlivem starých a konzervativních občanů, a částečně zbrklým hlasováním mladých lidí, kteří ovšem hned po sečtení hlasů údajně litovali své zbrklosti a nyní podepisují
rezoluce žádající opakování referenda. Lidové noviny to možná trochu přehnaly, když 24. června napsaly: „pro členství hlasovali hlavně mladí lidé - 75 procent do 14 let”; tak mladí lidé se hlasování samozřejmě nezúčastnili a pravděpodobně šlo o překlep, i když trochu freudovský (http://www.lidovky.cz/brexit-zive-hlasovani-skoncilo-pruzkum-favorizuje-setrvani-v-eu-priznava-to-i-farage-g4a-/zpravy-svet.aspx?c=A160623_231853_ln_zahranici_gib).   

Vedle sociologicko-psychologického vysvětlení nepohodlné skutečnosti se ovšem též vyskytly pokusy eliminovat palčivou realitu oněch čtyř procent zcela vědecky, s použití vysoké matematiky, a to též na stránkách Neviditelného psa (http://neviditelnypes.lidovky.cz/brexit-ignorovany-fakt-zvedl-brity-ze-zidli-fm0-/p_zahranici.aspx?c=A160626_105011_p_ zahranici_wag). Algoritmus je následující: (1) Když mluvíš o referendu, nemluv o rozdílu mezi stoupenci a odpůrci exitu, ale mluv o počtu voličů, jejichž hlas převážil misku vah, (2) ukaž, že počet voličů, jejichž hlas převážil misku vah, je poloviční než rozdíl mezi stoupenci a odpůrci, tzn. ne 4%, ale jen 2%, (3) vysvětli, že se referenda zúčastnilo jen 72% voličů, takže misku převažovalo jen 1,44%, což je zaokrouhleně 1%. Samozřejmě, že když se matematický přístup spojí se sociologickým, a od 1% se odečtou hlasy senilních lidí, kteří byli pro Brexit a nedospělců, kteří chtějí v příštím referendu hlasovat proti němu, lze obdržet zcela uspokojivé záporné číslo.

Liberální tisk fanaticky hájí zájmy exotických menšin; nikdo si nemůže dovolit pochybovat o právech 1% ilegálních muslimských přistěhovalců v Británii, či o právech transsexuálů, i když je jich méně než 0,1%. Je zajímavé, jak snadno tento tisk bagatelizuje rozhodnutí 52% obyvatel země, která ze všech zemí nejvíc přispěla k vytvoření Západní technologické a demokratické civilizace, přičemž většina potomků oněch tradičních Britů se nalézá právě mezi těmi 52%. Je třeba si uvědomit, že v Británii bylo v roce 2011 podle oficiálních statistik 87% bělochů, přičemž jejich počet stále klesá. Většina z 13% barevných se spíše ztotožní s novými manýry sjednocené Evropy než s tradičními britskými hodnotami. Britové narození africkým či asijským přistěhovalcům mají často větší sympatie k ISIS než k britskému džentlmenství. Spočetli-li bychom podíl stoupenců Brexitu mezi bílými, dostali bychom 60% (52:87), ale vzhledem k rostoucímu počtu nebílých Britů by ani taková převaha za pár let nestačila, takže Britové z Evropské Unie unikli zcela v posledním okamžiku.   

Uvažovat o vlivu etnického původu na rozhodování voličů může být politicky nekorektní (jestliže se neusiluje o politicky korektní závěry), ale jde o nutnost, neboť Západní technologická a humanistická civilizace je v nebezpečí života. Tato civilizace má dvě hlavní centra: západní Evropu a severní Ameriku. Ve Spojených Státech je 15% Hispánců, 13% Afroameričanů, 4,4% Asiatů, 1,6% míšenců, 1% Indiánů, a 65% bílých. Afroameričané volí Demokratickou stranu z 90% a ostatní menšiny ze 70%; mají-li při volbách dostat Republikáni a Demokraté stejný počet hlasů, musí 65% bělochů volit Republikány. Vzhledem k tomu, že jen asi 60% bělochů volí obvykle Republikány, a vzhledem k tomu, že mezi dětmi dnes narozenými v USA je již méně než 50% bělochů, listopadové volby v tomto roce budou poslední, v nichž má Republikánská strana nějakou naději vyhrát a zvrátit nepříznivý vývoj. Prohraje-li Trump v listopadových volbách, zdá se pravděpodobné, že vláda v USA zůstane navždy v rukou levice. Američané budou pomalu ředěni Hispánci a Evropané Muslimy – pod vedením bílých socialistů. Před více než sto lety napsal Rudyard Kipling báseň Břímě bílého muže, v níž popisuje těžkou roli bílého člověka vedoucího své barevné bratry k pokroku. Zdá se, že bílý muž své břímě neudržel. Hrozí, že se splní sen multikulturalistů, v němž Západní kultura se mísí s mexickými, islámskými a africkými prvky, a v němž racionalismus a humanismus se pomalu rozpouští v drogách, teroru, iracionalitě a nepředstavitelné surovosti.

Vyhraje-li zázrakem Republikánská strana listopadové volby v Americe, pak svitne naděje, že USA s post-exitovou Británií počtvrté pomůže při záchraně světa v posledních 100 letech: po dvou světových válkách a po studené válce, ve válce proti islámu podporovaném politicky korektními socialisty.