Souše na Zemi zabírají 150 000 000 km2, a na větší části z nich se odehrává peklo na zemi, silnější utlačuje slabšího, lidé se navzájem ubíjejí, mrzačí, znásilňují, zneužívají, prodávají do otroctví. Demokratické státy zaujímají jen menší část, z toho Izrael 25 000 km2. Přestože Izrael zaujímá jen 1/6000 suchého povrchu planety a má 1/1000 obyvatel, je mu médii a politiky přisuzována většina pozemských politických zločinů. Izrael je také jediným státem v moderní historii, který byl jinými státy označen jako cíl úplného zničení (po svém vzniku např. Egyptem, Sýrií, Irákem a Saudskou Arábií, a dnes Iránem).
Dopisovatel z Andromedy by dodal (a každý si to může zjistit pomocí AI), že jde o pokračování středověké nenávisti křesťanů a muslimů, kteří si uvědomovali, že si svá náboženství vytvořili z úlomků židovského učení; ne všichni dozráli k poznání Jana Pavla II., který označil židy za starší bratry. Komunisté bez problémů tuto nenávist převzali. Opuštěna byla doktrína, že židé zabili Pánaboha. Zmizela víra v krev panen v macesech. Ale mnohdy přetrvává víra ve snahu židů ovládnout svět, i když nikdo nevysvětlil, co s tím světem pak chtějí dělat. Snadno však lze navázat na ty staré tradice, například když je potřeba odvést pozornost nebo najít společného nepřítele.
Útočit proti židům jen tak se občas ještě považuje za mírně zdiskreditované kvůli nacistům. Výhodné pro muslimy a komunisty (a jiné levičáky) je navázat na staré emoce štvaním proti židovskému státu. Motivací někdy ani nemusí být opravdová nenávist k židům. Čína například podepsala s Iránem smlouvu o spolupráci na 25 let v hodnotě půl bilionu dolarů. U Číny a Ruska nejde o antisemitismus, prostě byznys s muslimy je důležitější než byznys s Izraelem (každý má v internetu mapu), ale Iránu to pomůže v prosazování jejich nejvyšších cílů.
A tady nastupují užiteční idioti: lidi co podle Leninových plánů věřili jeho heslům a jejichž naivity mohl pro sebe využít. V případě protižidovského boje nejde jen o sympatizanty s nacisty, ale především o hodné lidi, kteří hledají, kde aplikovat svou touhu po spravedlnosti a protestovat proti bezpráví (hlavně slovně, z velké většiny nebudou ochotni fyzicky ani finančně asistovat). Možná budou demonstrovat, menší část vyvěsí nějaký prapor, a výjimečně něco zapálí (továrnu na výrobu čehokoli, nebo svíčku na paměť neexistujícího mučedníka). Nejméně namáhavé je samozřejmě něco napsat třeba na Facebook, nastříkat na zeď, nebo nadávat v diskusi pod článkem (čím ostřeji, tím anonymněji).
Jaké bezpráví? To židovské bezpráví, o kterém píšou média. V médiích jsou hlavně dvě skupiny kritiků Izraele. V první jsou profesionální novináři, většinou absolventi sociálních fakult, kteří píší to za co jsou placeni nebo prostě plují v proudu (ve škole jim nešli počty a nemají mnoho vlastních názorů). Ve druhé skupině jsou hodní lidé, ti všemu opravdu věří. Z nich Izraeli škodí nejvíc ti, kteří mají Izrael rádi. Píše-li placený cynik nebo protiizraelský hodný idealista o neustávajících vraždách palestinských miminek, jde o střední proud a rutinu a nemá to velký dopad. Avšak, když napíše milovník Izraele: „Velice nerad teď musím čtenářům prozradit něco, co se mi jako milovníkovi Izraele říká velice těžko, bohužel Izrael povraždil před několika týdny odpoledne v čase 14.52 v jedné porodnici v Gaze 42 miminek, a podle některých spolehlivých zdrojů dokonce 44 kojenců“, tak to má váhu.
Ti milovníci Izraele možná nejsou zlí, ale pro Izrael by bylo lepší kdyby byli zlí, a kdyby Izrael nenáviděli, protože pak by jejich výmysly byly brány méně vážně. Každý ví, že Izrael bojuje o přežití od prvního okamžiku svého nepravděpodobného vzniku v roce 1948 až do tohoto týdne (na to netřeba být přítel, stačí mít internet). Nejen, že čtvrtina států již je muslimských, ale i téměř všechny ostatní státy světa hlasují v OSN proti Izraeli, potřebují arabskou naftu nebo se bojí arabského teroru. Mezinárodní soudy nesoudí sadisty a znásilňovatele, ale izraelské politiky. Ve všech zemích se demonstruje proti Izraeli.
Všechny státy sousedící s Izraelem usilují o jeho zničení, i přes formální mírové dohody. A většina Arabů uvnitř Izraele, užívajících si lepší životní i politické úrovně než všichni Arabové a muslimové světa, je kdykoli připravena se přidat k pogromům, když bude šance na zničení státu co je živí. Navíc v demokratickém Izraeli existuje skupina židovských „mírotvorců“, kteří výměnou za mírové sliby jsou ochotni ohrozit bezpečnost svého státu, a tito často spolupracují při vytváření pomluv (cílem je vytvořit dojem symetrie: proti arabskému teroru existuje také židovský teror), většina novinářů je na jejich straně.
Zdálo by se téměř nemožné přežít navzdory popsané mnohonásobné a mnohovrstevné přesile, ale vlastenečtí Izraelci se o to pokouší již 78 let. Mnohé z těch vlastenců (80-90% obyvatel) prezentuje levicová propaganda jako extrémisty. S pomocí světových mírových organizací a evropských neziskovek útočí Arabové na židovské vesnice a když se Židé brání, jsou filmováni a editováni jako židovští extrémisté. Typickým výsledkem je nedávný článek: „Při nejnovějším incidentu provedli v sobotu 21. března mladí Židé více než dvacet útoků na palestinské vesnice a města na Západním břehu. Podle dostupných zpráv bylo při rozsáhlých útocích zraněno nejméně jedenáct Palestinců a zapáleny byly desítky vozidel a budov (zde).“ Žiji v Izraeli 39 let a zprávy sleduji, o zmíněných dvaceti útocích jsem však neslyšel.
Hledal jsem o co by mohlo jít, a zjistil jsem, že jde o ozvuk nedávné vraždy, kdy Arabové zavraždili 18letého židovského mladíka a zranili jeho bratra (zde), a vyvolali střetnutí. Český pisatel (milovník Izraele) pak vyhledal zmínky o onom střetnutí v levicových novinách citujících arabské zdroje. Tentýž autor se jako největší příznivec Izraele cítí povolán, aby pravidelně vyhledával v levicovém tisku všechny zmínky o údajných židovských přečinech („Člověk může být celoživotním sympatizantem Izraele, ale to neznamená, že bude nekritický“, zde), jeho typickým příběhem byvši údajné plivnutí jakéhosi Žida v Jeruzalémě na jednoho křesťanského turistu. I kdyby opravdu jeden Žid plivnul na jednoho křesťana, vzal bych to jako důležitý příběh z Izraele bojujícího o přežití? Křesťané zmasakrovali v pogromech desetitisíce Židů. Na kolik křesťanů bylo plivnuto? A nebylo v roce, kdy k tomu údajnému plivnutí došlo, v Africe zavražděno muslimy 10 000 křesťanů a do džungle odvlečeno 1000 dívek?
Když někdo miluje Aničku, napíše o ní na Facebooku, že se mu zdá že má křivou hlavu a že nepoužívá vhodnou voňavku? Prostě když někdo napíše, že Anička je hnusná, tak ji nemiluje, a autor píšící čtyři ostrá odsouzení Izraele ročně není milovník Izraele. Tentýž autor podrobně popisuje údajné znásilnění arabského teroristy izraelskými vojáky, jakoby k němu opravdu došlo, v nesrozumitelném textu plném výpadů proti židovskému státu, aniž by jasně napsal, že šlo o fake, který byl dokonce odmítnut i levicovou prokuraturou (zde). Senzace o izraelských zločinech se ukázaly jako fake, včetně zabitých dětí, genocid, zničených nemocnic, spálených kostelů, znásilněných teroristů, bezdůvodných útoků extrémistů na nevinné muslimy, a mnoha dalších fantasmagorií.
Ani nevím, zda mám věřit onomu plivnutí. Ale i kdyby potomek přežilých z evropských pogromů plivnul na potomka pogromistů, bylo by to důvodem, aby svět stál na straně muslimů proti Izraeli? Když Spojené státy bojovaly s Japonskem, nebyly v takovém nebezpečí jako dnes Izrael, ale preventivně nahnaly v roce 1942 všechny Japonsky vypadající občany do sběrných táborů. Když NATO pomáhalo v roce 1999 muslimům proti Srbsku, nebylo v žádném nebezpečí, ale bombardovalo Bělehradské porodnice. Když svět kritizuje mrvu v oku Izraele, nevidí břevno v oku svém, a i ta mrva je zcela vymyšlená, aby zdůvodnila neznalost, lenost, zbabělost, appeasement. Možná že malé množství z těch ostrých kritiků třeba milují Aničku, totiž Izrael, a jednají jen z jakési patologické obsese kritizovat milovaného…
Stát bojující o přežití proti islámu a komunismu čelí nenávisti světa a ostré kritice nepřátel i přátel. Mnoho nepřátel i přátel zmizelo v průběhu dějin ze scény, včetně egyptského faraona jménem Merenptah, který se na stéle ze 13. století př.n.l. pochlubil definitivním vyhlazením kmenu Hebrejců (zde). Toto vyhlazení (další fake) asi odpovídá biblickému útěku židovských otroků z Egypta, na který se vzpomíná o svátku Pesach (začíná tuto středu večer). Tento rok bude svátek probíhat za zvuků sirén a neustálého běhání do krytů. Centrální myšlenkou tohoto svátku je možnost žít svobodně, třebas za zvuků výbuchů střel a protistřel nad hlavou. Izraelci jsou optimistický lid a budou se z macesů a vína těšit jakoby nebyla válka a jakoby všichni ti jejich nepřátelé i milovníci neexistovali, a své svobody si budou vážit o to víc, že vůbec není samozřejmá a že je tak těžké si ji udržet.
Žádné komentáře:
Okomentovat