Volby – jsme všichni jen užiteční idioti? – neviditelné ruce politické korektnosti ženou naše stádo žádaným směrem

Představme si, že by před volbami v Německu v letech 1932 nebo 1933 někdo brojil proti Nacistické straně a kandidoval proti ní, považuje ji v té době za největší nebezpečí pro budoucnost, avšak většina médií by mu házela klacky pod nohy a napadala ho pro nevhodný způsob vyjadřování, kterého se údajně dopustil v roce 1917. Dnešní politická korektnost, včetně zelené hysterie, představuje nemenší nebezpečí  pro  budoucnost  západní  civilizace  než  nacistické  hnutí ve  své  době, avšak  člověka, který

odhodlaně vytáhl do boje proti zelené hysterii, většina médií napadá za nevhodné výroky, kterých se údajně dopustil před 15 lety, a žádá jeho politickou likvidaci.

Málokdo čekal, že politická strana onoho odhodlaného člověka projde volebním sítem, a když k tomu došlo, nastalo všeobecné zděšení a média začala psát o jeho starých příspěvcích na Facebooku, jejichž strašlivost údajně zcela vylučuje jeho přítomnost ve vládě. Je otázka, proč kdosi vytáhl ty staré věci až po volbách. Vyskytly se námitky, že je skoro vyloučené dostat se k archivu smazaných příspěvků na Facebooku, a že autentické texty byly asi namixovány s výmysly; navíc změnil Facebook v roce 2020 vzhled stránky, takže texty údajně ofocené z doby před 15 lety (screenshoty) by měly jiný vzhled.

Na nezbedného politika ovšem není těžké najít přebrepty a prohřešky. Prý zvedal ruku v takovém úhlu, že by to skoro mohl být nacistický pozdrav. Hledáme-li co tak hrozného vlastně řekl, vyskočí typicky toto: „Ve stále aktivních postech například zmiňuje sídlo nacistického vůdce nebo komentuje útok na muslimy na Novém Zélandu… také se vyjadřoval ke střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v prosinci 2023, přesdílel dezinformační příspěvek, který zlehčoval závažnost tragédie…“ (zde).

Mně osobně není jasné, proč se nesmí zmiňovat sídlo nacistického vůdce, nebo komentovat útok na muslimy či vyjadřovat se ke střelbě na fakultě. Nevíme ani, jak byla střelba na fakultě zlehčena; někdo by mohl namítnout, že ve stejné době došlo v Izraeli ke střelbě, která zabila stokrát víc lidí, ale zlehčovat nikdo nic nechce, a i kdyby zlehčoval, nebyla by to dezinformace, a i kdyby to byla dezinformace, tak ji nevymyslel náš politik – on ji pouze přeposlal, tak jako i my často našim bližním přeposíláme všemožné nesmysly. Ale budiž, tak buďme zděšeni, že by takový člověk mohl být ministrem.

Ale proč jsme nebyli zděšeni, když po pádu komunismu kandidoval a byl zvolen na prezidenta člověk, který před tím slíbil, že již kandidovat nebude a který navíc zprivatizoval majetek zabavený jeho rodině za kolaboraci s nacisty? Proč jsme pak nebyli zděšeni, když se předsedou vlády a později dvakrát prezidentem stal bývalý komunista? Proč jsme poté nebyli zděšeni, když se dvakrát stal předsedou vlády bývalý komunista a agent StB? Jsme zděšeni z toho, že by ministrem zahraničí byl člověk, který přeposlal nevhodné maily a jel nadměrnou rychlostí, ale vždyť on by sloužil pod prezidentem, který býval komunistou a agentem komunistické rozvědky (který navíc na své motorce také porušuje pravidla silničního provozu).

Ano, jsme zděšeni z přebreptů a přehmatů, a zděšeni jsou všichni ve všech médiích i ve všech politických stranách. Ano, i předseda hnutí ANO a vítěz voleb reagoval na kauzu a údajně „uvedl, že záležitost považuje za závažnou a navrhl, aby Motoristé – podobně jako SPD – na ministerské posty nominovali odborníky, podle zdrojů Deníku N však už Babiš s Filipem Turkem jako s kandidátem na ministra zahraničí nepočítá“ (zde).

Jak vysvětlit ten 90 %-ní koncensus ohledně nevhodnosti onoho politika na funkci ministra (stejný koncensus jako ohledně antropogenního oteplování)? Koncensus napříč všemi médii i politickými stranami lze vysvětlit tak, že ani tak nejde o toho nezbedného politika, jako spíš o jeho plán postavit se jako ministr zahraničí proti zeleným plánům Evropské levice. Onen koncensus čili tlak zafungoval, a dokonce i vítězný Babiš, předpokládaný spojenec našeho politika, již obrací a konvertuje (někdo by řekl poturčenec horší Turka). Prostě to asi dopadne jako vždycky, neviditelné ruce politické korektnosti ženou naše stádo žádaným směrem.

Věřilo se, že jeho strana neprojde. Pro případ projití však byly v rukávu kohosi alternativní karty. Všude na Západě vidíme podobný obraz: něco nás žene směrem k propasti, a obyčejný slušný a poslušný občan se bránit nedokáže, a kdykoli někdo neposlušný a neslušný začne varovat, objeví se „nečekaně“ odněkud zprávy o jeho přehmatech, přebreptech a prohřešcích (v Americe se dokonce i střílí). Občas bychom ty neslušné a neposlušné politiky za vzor svým dětem nedali, ale není-li kolem nikdo jiný kdo rozpozná nebezpečí, je třeba vzít je. Takže demokracie ano, ale ne když jde špatným směrem. Voliči chtěli našeho politika jako ministra zahraničí – uvidíme, kam ho neviditelné ruce korektnosti strčí. Někdy ani není jasné, k čemu vlastně jsou ty volby. 

Bylo by smutné, kdybychom byli jen figurky na šachovnici temných sil, užiteční idioti hrající si hru na volby, které nakonec vždy povedou k naší prohře. Je jasné, že v zájmu kohosi je, aby zelené plány pokračovaly, stejně jako všemožné jiné barevné a multikulturní akce. Ať je ten „kohosi“ kdokoli, Čína a islám z dnešní situace evidentně profitují (omšelá otázka cui bono). Je nepříjemné se stále opakovat, ale člověk se nesmí stydět, když jde o důležité věci. Říká se, že když nejde o život, tak jde o hovno. A tady jde o život, když vidíme, jak v Německu občané se zájmem sledují vyhození své nové jaderné elektrárny do vzduchu, podobně jako se zájmem sledovali před 85 lety mizení svých spoluobčanů.

Na svou otázku v nadpisu odpovídám: doufám, že ne.