VĚDA VERSUS ROZUM: Kosmetika – vědou se často ohání i předražené kosmetické výrobky nabízející zdraví, krásu a mládí

V několika článcích jsem připomněl případy, kdy se komerční kampaně nebo tvůrci senzací oháněli vědou, aby prosadily své cíle. Touha lidí po zdraví a kráse vždy byla pro obchodníky dobrým zdrojem výdělků a „vědecké argumenty“ jim pomáhají v reklamě. O úloze farmaceutického průmyslu při hledání elixíru života jsem psal (zde). Lidé sice hledají léky na utišení bolesti, ale  také  jsou  ochotni trpět  pro  to,  aby se  líbili,  jak  krásně  ukázal  Christian  Andersen  v  pohádce o  malé  mořské víle. Do

tragického extrému se vyhrotil „komplex mořské víly“ v moderním hnutí za změnu pohlaví, kdy se dokonce dětem nejen umožňuje ale někde již i doporučuje změnit si pohlaví. Změnit svůj povrch, barvou či tetováním nebo dokonce operací, je snazší než změnit něco ve své mysli. Snaha krášlit se je společná všem příslušníkům druhu Homo sapiens, jak dokazují fotografie pomalovaných domorodců z pralesa nebo z Hollywoodu.

Reklamy hezky ukazují „vědecké“ záběry barevných molekul, jak ze zázračných krémů vstupují do hlouby naší pokožky, „vyživují“ ji, zlepšují její pevnost a mladost a odstraňují vrásky; pro mnoho mladých jsou tyto reklamy jediným zdrojem informací o molekulách. Průmysl starající se o naši krásu prodá celosvětově produkty za 600 miliard dolarů ročně. Je to sice několikrát méně než u léčiv, ale stále to stačí na tři hrubé národní produkty České republiky. Z toho jen desetina připadá na výrobky, u nichž se i většina mužů shodne, že se občas mohou hodit, jako jsou mýdlo a zubní pasta. Více než desetina z prodeje kosmetických produktů připadá na parfémy; moderní chemie je schopna dodat jakékoli kouzelné vůně za téměř nulovou cenu, avšak nabídka na trhu poskytuje dost omezený výběr banálních vůní od slavných výrobců za zcela astronomické ceny.

Většina kosmetického prodeje připadá na líčidla, různá omlazovadla, pleťová mléka a mastě. Čím nesmyslnější je slíbený efekt a čím slavnější je značka, tím větší je předražení. Například „mléko na čistění pleti“ obsahuje materiály, které lze ve velkém sehnat za jednu korunu; prodejní cena 10 korun by výrobci bohatě zajistila zisk, ale na trhu mléko naleznete za 100 korun, a pod slavnou značkou i za 1000 korun. Poučné je například podívat se na cenu jedné z hlavních složek kosmetických krémů, vazelíny. U velkoprodejce Alibaby lze koupit 1 kg vazelíny za 6 korun (zde). V obyčejném krému odpovídá cena vazelíny 600 až 6000 korunám za kilo (např. 100 ml za 100 korun). V drahém „revitalizačním“, „multiprotektivním a antioxidačním“ pleťovém krému „s přídavkem vyživovacích složek a vrásky zahlazujících příměsí“ lze 1 kg vazelíny dostat i za více než 60 000 korun (např. 3000 korun za 50 ml). U ostatních složek kosmetických přípravků je to podobné.

Dělá-li někomu radost mazat se luxusním mazadlem, je to jeho právo, ale nějací odborníci nebo stát by měli někde zdůraznit, že proklamované účinky jsou neprokázané, stejně jako u mnoha „výživných“ a „léčebných“ přípravků, o nichž jsem již psal (zde, zde). Na všech cigaretách straší obří nápis: „Způsobuje rakovinu“; proč by na kosmetickém krému nemohlo být alespoň drobné varování: „Nezpůsobuje omládnutí“. U snahy prodat co největší množství materiálu je velice škodlivým aspektem plýtvání. Například mýdlo v tekuté formě se spotřebuje daleko rychleji než klasická kostka. Nejen, že většina materiálu rovnou přechází do odpadních vod, kde působí problémy při čištění nebo recyklaci vody, ale lidé jsou navíc od mládí vystaveni většímu množství alergenů, nemluvě o zhruba šestkrát vyšší ceně na kilo suché látky.

Před 40 lety byl studentům ekonomie všeobecně znám „chytrý“ příklad zvýšení prodeje zubní pasty tím, že výrobce rozšířil díru v tubě, takže spotřebitel nechtěně vytlačil víc pasty. Pasty na zuby důležitých producentů skutečně před několika desítkami let zvýšily velikost otvorů a v důsledku toho prodej – jde o klasický příklad škodlivého a nemorálního jednání, které bylo zprvu obdivováno, a nakonec se stalo normou; v době zeleného šílenství však byly vzpomínky na tento „chytrý“ trik vymazány. Drahé pasty se ohánějí „vědeckými“ poznatky o svých ochranných účincích; na místě by bylo alespoň malé poučení na tubě: „Nejlepší ochranou je odstranění zbytků ze zubů před spaním, všechny pasty mají shodné účinky, ekonomicky i ekologicky nejvýhodnější jsou pasty nejlevnější s nejmenším otvorem“.

Hygiena a péče o vzhled jsou součástí lidské kultury, a kosmetické produkty patří k základním potřebám (nechceme-li se ztotožnit s Rudými Chméry). Jen je třeba ignorovat reklamy o „vědeckých poznatcích“ a pokud to zmonopolizovaná globalizace dovolí, vybírat si výrobky co nejméně slavné a drahé. Povrch je důležitou součástí celku, ale utrácet za něj nadměrně je povrchností.