Vladimír Wagner odhaduje že počet úmrtí
s COVID-19 může v Česku dosáhnout „mezi 48 až 160 tisíc
s nejpravděpodobnější hodnotou okolo 90 tisíc“, a to „pokud se nezačneme
opravdu snažit dostat u nás epidemii pod kontrolu“ (zde).
Jaroslav Flégr tvrdí, že poslední vládní opatření by mohla nejhoršímu zabránit,
ale výjimky ze zákazu vycházení prý činí ze všech opatření jen cár papíru
(zde);
takže zákaz vycházení mezi 21:00 a 04:59 by ochránil desetitisíce před smrtí,
ale venčení psa ochranu zcela ruší. Za Flégra se staví i Václav Hořejší, který
odhaduje, že počet zemřelých bude 100 000, když se nemoci nechá volný průběh (zde).
Všichni tři viní z nepříznivého vývoje neukázněné občany a i vědce, kteří
buď opatření nedodržují nebo nemoc bagatelizují.
Všem jmenovaným je společná kritika
obyvatelstva, aniž by jasně nadefinovali strategické cíle pro zvládnutí
epidemie, a aniž by navrhli taktická opatření k dosažení oněch cílů.
V tom se bohužel neliší od vlád a odpovědných činitelů ve většině států
světa. Všude se většinou mlhavě mluví o přerušení řetězců nákazy a o nutné
kázni. Málokde je jasné, zda je cílem vychytat všechny nakažené nebo jen
zpomalit šíření a čekat na neurčito, protože i hloupí politikové by se styděli
takové cíle vyhlásit, jelikož cíl vychytat všechny nakažené nezní reálně a cíl
čekat co bude dál nezní přitažlivě. Jmenovaným vědcům je též společná víra
v neodvratitelnost exponenciálního růstu nemocných a mrtvých, a také víra
v magické schopnosti států jako jsou Jižní Korea, Japonsko a Tchaj-wan onu
exponenciálu překonat.
Pan Flégr chtěl ohromit novináře známou
historkou o mudrcovi, který si od krále za odměnu přál jen zrnka obilí
v takovém počtu, aby na prvním políčku šachovnice bylo jedno zrnko a na
každé dalším dvojnásobek; tak jak roste počet zrnek na následujících políčkách,
tak prý roste počet nemocných a mrtvých s covidem (zde).
Pan Flégr zapomněl, že v lidské populaci počet nemocných takto roste jen
v čase nula, protože čím více lidí se nakazí, tím menší pole působnosti
viru zbývá. Nechá-li se nemoci volný průběh, poroste denní přírůstek nemocných
jen do okamžiku, kdy se nakazila polovina lidí na nemoc citlivých (v případě covidu
skoro všichni), a pak rychlost šíření již klesá, podle rovnice známé již od
roku 1840 (zde). Počet
nemocných a ani mrtvých nemůže překonat počet obyvatel.
Jmenovaní vědci se nechali oslnit údajnými
úspěchy asijských zemí, a nikde nevysvětlili, proč a jak ony země nad
exponenciálou zvítězily. Jedním z faktorů ovlivňujících nízkou nákazu je
možná izolovanost obdivovaných zemí, buď jde o ostrovy nebo o oddělený
poloostrov; jistě tam i mají disciplinovanější obyvatelstvo. Kdo se ale podívá
do databáze Worldometers (zde), uvidí další
relevantní důvody, například to, že Korea, Japonsko a Tchaj-wan jsou až na
126., 152., respektive na 183. místě v počtu provedených testů na milion obyvatel
na světě. Tchaj-wan například provedl do konce října jen asi 4000 testů na
milion obyvatel, zatímco Česko asi 200 000 a Izrael asi půl miliónu na milion. Nízké
testování jistě přispělo k tomu, že obdivované země mají neproporcionálně málo
nakažených (tj. kladně testovaných) a mrtvých.
Avšak podle výše zmíněných vědců, vládní
opatření a pozitivní reakce občanů jsou hlavní příčinou asijského úspěchu.
Prozkoumání vládních opatření ve zmíněných zemích však ukazuje, že byla
mírnější než opatření v ostatních státech světa: Jižní Korea vůbec
nezavřela obchody a podniky, v Japonsku zůstaly otevřeny podniky a dokonce
i školky, a na Tchaj-wanu pokračoval celý život relativně nerušeně (zde),
kromě roušek, které jsou ve všech asijských zemích používány tradičně. Navíc,
obdivované země nakonec absolvovaly druhou vlnu, a to jejich obdivovatelé zcela
ignorují (viz Worldometers).
V kontrastu s Tchaj-wanem,
v Izraeli je již od března skoro úplný lockdown; škola byla sice párkrát
otevřena na několik dnů, ale pak byla hned zavřena, o to stejné platí o
restauracích a obchodech; roušky jsou povinné všude a pořád. Přesto je koncem
října v Izraeli 270 zemřelých na milion s korónou na rozdíl od 14
v Japonsku, 9 v Koreji a 0,3 na Tchaj-wanu. V Kalifornii byla
opatření alespoň stejně přísná jako v Izraeli (moje dcera tam pracuje a
vím, že vnuci jsou od března doma a téměř všichni lidé pracují z domova), ale
počet zemřelých s covidem na milion je tam 440. V mnoha zemích, kde
opatření byla přísnější než v Česku jsou počty úmrtí mezi 500 a 800 na
milion, tj. více než 238 v „neposlušném Česku“.
Lidé rádi porovnávají s jinými státy,
takže Izrael byl v počátku dáván v Česku za vzor, v létě se však
říkalo: „hlavně abychom nedopadli jako Izrael“, a dnes Flégr opět dává Izrael
za vzor řka „Izrael je za vodou“; jsem tady v Izraeli a vidím, že nejsme
za vodou, že se plácáme ve vodě stejně jako ve světě všichni – kromě Švédska.
Švédsko mělo téměř nulová opatření, dokonce ani roušky nedoporučovali, epidemie
tam v podstatě přešla a od léta mrtvých téměř nepřibývá. Se 600 zemřelými
s korónou na milion obyvatel je Švédsko na 17. místě ve světě a mnoho
států s k němu přibližuje. Švédsko je trnem v oku nejen našim
zmíněným vědcům, ale vůbec všem zodpovědným činitelům ve světě. Zpočátku se
upozorňovalo na vyšší počet zemřelých a dnes nezbývá než Švédsko ignorovat jako
výjimku, která odporuje všemu co se povídá, a když se zastánců tvrdých opatření
zeptáte, vyjadřují zlomyslnou naději, že ve Švédsku budou lidé brzy opět umírat.
Takže těžko vyvratitelným faktem je, že počty
zemřelých s covidem v různých státech příliš nezáleží na vládních
opatřeních. Dalším nevyvratitelným faktem je, že šíření se nedá zastavit, tak
jak bylo méně zpanikovaným lidem jasno od jara (zde),
a vidíme, že i v obdivovaných asijských státech nákaza mezi lidmi
pokračuje. Takže nakonec dojde k infekci většiny populace (např. 60-80%). Rozdíly
mezi státy v počtu zemřelých půjde vyhodnotit pouze až epidemie projde
celým obyvatelstvem a pomine. Lze předpokládat, že počet zemřelých je úměrný
procentu nakažené populace, i když určitý pokles lze očekávat s rostoucí
zkušeností v léčbě covidu. Bude-li testování u zemřelých ve dvou státech
probíhat podobně, bude-li věkové složení populací podobné a půjde-li
v obou státech o tentýž kmen viru, lze očekávat, že počty zemřelých na
milion budou podobné při stejné promořenosti.
Současnou promořenost lze bohužel jen zhruba
odhadovat, protože zodpovědní činitelé neprováděli z nepochopitelných
důvodů měření náhodných vzorků populace. Například v Česku a
v Izraeli je dosud asi 300 000 kladně testovaných; počet nakažených je
nejméně 10 krát vyšší (zde),
takže by promořenost byla tři z deseti miliónů, čili 30%. Skutečně, oba
státy mají stejný počet zemřelých na milion, zhruba 300 na milion. Máme-li
dojít k promořenosti 60%, dosáhl by počet zemřelých s covidem v
Česku i v Izraeli asi 600 na milion (stejně jako dnes ve Švédsku). Počet
zemřelých by tak nezáležel na délce epidemie, a Švédsko správně rozhodlo vše
urychlit. Epidemie začne mizet až se promořenost zvýší na oněch 60% nebo více,
takže bude třeba v Česku ještě nakazit jednou tolik lidí. Budou-li
podniknutá opatření zpomalovat šíření nákazy jako dosud, vezme to osm nebo více
měsíců.
Například severní Itálie je asi již z 60%
promořená, ale nákaza se může dále šířit na jihu. Švédsko se zdá alespoň ze 60%
promořené, takže doufám, že naděje alarmistů na další mrtvé se tam nenaplní.
Serologické zkoušky v různých oblastech USA naznačují, že jsou za
polovinou. Ale různé státy ve světě se od sebe liší natolik, že epidemie může ve
světě pobývat ještě dva roky, takže malé státy sázející na vychytání všech
případů se budou muset ještě dlouho hermeticky izolovat, a nakonec se jim to
asi nepovede.
Ohledně odhadů konečného počtu zemřelých
s covidem, jmenovaní vědci uvažují smrtnost mezi 1% až 4%, a pro hodnostu
1% docházejí při úplném promoření v Česku ke 100 000 obětí; všichni tři
zapomínají, že smrtnost není počet zemřelých z počtu kladně testovaných,
ale z počtu skutečně nakažených, a ten je alespoň 10 krát vyšší, jak
uznává v interview i pan Hořejší takže smrtnost není 1% ale ve skutečnosti
0,1% nebo méně. Po nakažení celé populace by tak počet úmrtí s korónou byl
méně než 10 000 (1000 na milion). Nejvyšší mortality zatím dosáhlo San Marino s
1240 zemřelých na milion, a hodnota se již měsíce nemění. Další státy, jako
Belgie, mají kolem 1000 na milion a hodnoty ještě rostou; i kdybychom
předpokládali, že jsou v polovině růstu, nebude nakonec nikde více než
2000 zemřelých s covidem na milion. To by pro stát s 10 miliónu
obyvatel dělalo v nejhorším případě 20 000. Kdyby Česko mělo dosáhnout
úmrtnosti jako Švédsko nebo San Marino, bylo by to mezi 6000 a 12 000, ale
sotva 100 000.
Nedá-li se šíření viru zastavit, nemá cenu
celý problém protahovat. Lze pochopit, že někteří lidé se snaží to nevyhnutelné
poznání oddálit, jako dítě, které se snaží zadržet ruku lékaře s injekcí.
Chápu obavy pana Hořejšího, který v citovaném interview řekl, že tu chce
být do sta let, a je správné, že proto odjel na chalupu, cítí-li se ohrožen (zde).
Ale obnovení provozu školek a škol, podniků a obchodů a též cestování ostatních
lidí by ho nijak na chalupě neohrozilo. Též lze pochopit obavy pana Vladimíra
Wagnera z virů; z jeho předchozích příspěvků je vidět, že se jako
fyzik nebojí radioaktivity a zprávy o mnoha obětech z Černobylu dokonce
považoval za přehnané, ale ohledně koronaviru je daleko opatrnější, asi proto,
že s viry nepracuje. To ovšem není důvodem označovat názory jiných za dezinformaci;
jsem ochoten přiznat, že se mýlím, ale neznamená to, že to co říkám je hoax a
že vědomě lžu.
Pan Hořejší na otázku moderátorky, proč se
nenakazila její rodina od nakaženého člena během společné domácí karantény, podal
složité vysvětlení o individuálních rozdílech mezi lidmi, ale na konci
rozhovoru na to zapomněl a zmínil se o lodi se 100 námořníky co na ní všichni
covid dostali; na otázku, zda si je svými tvrzeními jist, řekl, že o svých
názorech nikdy nezapochyboval. Vladimír Wagner a Jaroslav Flégr přímo vyzývají
k potlačování jiných názorů. Všichni tři si jsou sebou jisti a neuvědomují
si, že jejich tvrzení nejsou fakta, ale názory a dojmy, z nichž mnohé jsou
mylné a lze je snadno vyvrátit (viz například jejich omyl ohledně smrtnosti).
Všichni ti sebejistí vědci a politici, včetně
prezidenta lékařské komory Kubka a různých organizátorů boje proti koróně
včetně Prymuly a Duška, by se měli především oprostit od svého iracionálního
sebevědomí. Je mnoho, co ještě o koronaviru nevíme, ale dvě věci jsou jisté:
zaprvé, všichni ti odborníci co krizi řídí, kromě ve Švédsku, nevědí víc než
kdokoli z nás; zadruhé, všechny své stížnosti a obavy by měli alarmisté a
napomínači celého světa adresovat ne svým „neukázněným“ spoluobčanům ale Číně,
z jejichž laboratoří virus na 99,999% unikl (zde).
Vážený pane, píšete skvělé, zasvěcené články. Zasloužily by širší publicitu. Díky.
OdpovědětVymazatProf. MgA. Jiří Svoboda
Děkuji za podporu.
Vymazat