Koncept „území za mír“ je izraelská forma appeasementu

Židé vymysleli spoustu nápadů, jako třeba desatero, monoteismus, panteismus, socialismus, komunismus, lingvistiku, relativitu, dadaismus, psychoanalýzu, Feinmanův diagram a mnoho dalších exotických vynálezů, z nichž minimálně jedenáct jsou užitečné (desatero a Feinmanův diagram). Většina z nich je když ne škodlivá tak absurdní, včetně dadaismu a výměny území za mír. Britové a  Francouzi daly za mír území třetí strany (Mnichov), izraelští idealisté území vlastního státu (Camp David). 

Britové vymysleli literární postavu Žida Šajloka co uřezával maso z dlužníkova těla, izraelští idealisté uřezávají maso z vlastního těla (nebo těla svých spoluobčanů) výměnou za vytouženou přízeň zavilého nepřítele. Výměnou však sklidili jen větší agresivitu arabských nepřátel, a ještě větší nenávist celého světa, který je žralokem cítícím že se rozdává maso. Ne náhodou v zemi těchto idealistů vznikly aforismy „miluj svého nepřítele“ a „nastav druhou tvář“.

Kdyby zmínění idealisté nedarovali, po vítězství nad spojenými arabskými armádami v roce 1967, islámským extrémistům sdruženým v islamistické náboženské radě Wakf území na Chrámové hoře v Jeruzalémě, neorganizovali by tam muslimští extrémisté téměř každý týden výtržnosti vedoucí k mnoha raněným a zabitým, a nevznikly by ve východním Jeruzalémě teroristické buňky dodnes udržované arabskými státy a Tureckem.

Kdyby po napadení své země Egyptem a po obklíčení a zničení jeho armád v roce 1973 idealisté nepřesvědčili nepřátele, že vlastně Izrael prohrál, a kdyby se jim nepodařilo přemluvit Egypt, aby si Izraelem již třikrát dobytá území vzal v roce 1982 zpět, Egyptští extrémisté by nepropadly přesvědčení, že úplné zničení Izraele je na dosah, a nevyzbrojili by Hamás k ničivému útoku proti Izraeli.

Kdyby, po rozprášení teroristické bandy Jásira Arafata a jeho vyhnání do Tuniska po libanonské válce v roce 1982, zmínění idealisté nedarovali v roce 1993 usvědčenému zločinci a sadistovi Arafatovi a jeho bandě část izraelského území jako základ jeho budoucího palestinského státu, nezavraždili by Arafatovi teroristé tisíce izraelských občanů v následujících „intifádách“ a „odbojových akcích“.

Kdyby po vyhrané válce proti Libanonu v roce 1982 a ovládnutí jižního Libanonu proizraelskými křesťany neprosadili zmínění idealisté úplné stažení z Libanonu v roce 2000, nemohl by Hizballáh zesílit a nakonec zaútočit na Izrael v roce 2023 spolu s Hamásem, a nedošlo by k ničení severoizraelských měst a jejich částečnému vylidnění trvajícímu dodnes.

Kdyby zmínění „idealisté“ neprosadili vyhnání židovských občanů z Gazy a předání celé Gazy do rukou nepřátel v roce 2005, nemohl by Hamás 18 let pořádat vražedné výpady do Izraele a systematicky ho ostřelovat raketami, a hlavně by nemohl 7. října 2023 provést od doby holokaustu nejhorší masakr Židů, v němž byly znásilněny a zavražděny stovky izraelských občanů.

Výměna území za mír je produkt, jehož prodej veřejnosti extrémní levice doprovázela reklamními slogany typu „mír má větší cenu než zbytečně ovládnutá území“, „mír neuzavíráme s přáteli ale s nepřáteli“, „přátelství sousedů je nejlepší bezpečnostní zárukou“, „území nemá v době balistických raket žádnou cenu“. Izrael se vzdal 59 % svého území ve prospěch Egypta (z 68 000 km2 se zcvrknul na 28 000 km2), a téměř by se již vzdal i dalších území, kdyby Arabové neodmítli další dohody.

Pod vlivem mírových hesel, a také mnoha podvodů extrémní levice při prosazování této politiky (například podplácení opozičních členů parlamentu, zde), byly prosazovány sebedestruktivní rozhodnutí vedoucí k posílení smrtelných nepřátel izraelského státu. Dokonce ani uznávané námořní hranice Izraele nezůstaly ušetřeny destruktivního idealismu, když levičáci využili své krátké vlády a v roce 2022 darovali Libanonu (ovládanému Hizballáhem) téměř 1000 km2 izraelských teritoriálních vod, v nichž se předpokládala přítomnost zemního plynu (zde). Byla to velká cena za mír, ale Libanon (Hizballáh) napadl Izrael již rok na to, 8. října 2023 – jen o den později než Hamás.

Jde o paradox non plus ultra: „Oslabím se, abych smrtelným nepřátelům dokázal dobré úmysly“. Uříznu si kus těla, abych žraloka zapudil. Toto v evoluci sotva přežije. Ale kde to tedy přežije? V džungli mezinárodních vztahů? V prostředí africko-muslimské bestiality? Nemyslím si, že úplně všichni idealisté mají špatné úmysly. Avšak lidem octnuvším se nevlastní vinou v pekle nijak nepomohou dobré úmysly těch, kteří je tam dostali. „Výměna území za mír“ je paradox hodný analýzy logiků i lingvistů. Co by na něj říkal třeba jeden z nejuznávanějších lingvistů, Roman Jakobson, kamarád Voskovce a Wericha, znalec češtiny a autor „teorie srandy“?

Koncept „Výměna území za mír“ však není legrace. Vedl k tomu, že plody vítězné války byly předány agresorovi a tím ho utvrdili v jeho šancích při dalších agresích. Vedl k podlomení přirozené rovnováhy mezi silnějším a slabším. Znemožnil dlouhodobé řešení konfliktů. Vedl nakonec k eskalaci. Zabránil izraelskému státu v přirozeném růstu a jeho dlouhodobé stabilizaci. Podle levicových plánů by se měl Izrael vzdát Západního břehu (zcvrknout se na 20 000 km2), podle některých extrémistů by se měl zmenšit na plochu předpokládanou podle plánu OSN z roku 1947 (15 000 km2). Oproti tomu, Arabové ovládají na Středním východě 10 000 000 km2 a expandují již do Evropy. Kolik míru si ještě u nich může Izrael koupit za těch pár kilometrů čtverečních co mu zbylo?

Nikdo nepochybuje, že Texas je částí USA, i když býval Mexikem. Nikdo nepochybuje, že Turecko je Turků, přestože to bývalo Řecko a Řekové odtamtud byli vyhnáni. Stejně tak Krym patří Rusku a Tibet Číně. Málokdo se vzdává toho, co získal. Avšak na rozdíl od uvedených příkladů patřil Západní břeh izraelskému národu již před 3000 lety. Zmenšovat se, uřezávat si kusy těla, podporovat nepřátele, nevím… Ať mají idealisté jakékoli úmysly, anorexie vede ke smrti. Pouze trestání agresorů ztrátou území vede k růstu stability a dosažení rovnováhy. Je třeba doufat, že Izraelci vynález „výměna území za mír“ opustí stejně jako již opustili jiné vynálezy, třeba psychoanalýzu nebo komunismus.