Molekula nukleové kyseliny je lineární polymer složený z desítek až miliard základních chemických jednotek zvaných nukleotidy, kterých jsou v podstatě 4 typy, a informace je tak tvořena textem složeným ze čtyř písmen (v DNA to jsou ATGC). Takže například text složený ze 150 nukleotidů může mít 4150 verzí, což je mnohem víc než atomů ve viditelném vesmíru. Chromozomy pozemských organismů však obsahují ne stovky ale miliardy nukleotidů (DNA lidského vajíčka má přes tři miliardy nukleotidů, poskytujíc 101000000000 možností), což umožňuje neomezenou rozmanitost života postaveného na DNA.
Na základě rentgenových snímků se v roce 1953 podařilo vydedukovat prostorovou strukturu DNA Jamesi Watsonovi a Francisi Crickovi (zde). Zjistili, že molekula DNA je tvořena dvěma opačně orientovanými vlákny stočenými kolem sebe ve dvojité šroubovici (double helix); vlákna jsou sledem kovalentně (pevně) vázaných nukleotidů; vlákna jsou komplementární, tzn. přítomnost A, T, G či C v jednom, podmiňuje T, A, C a G v druhém; nukleotidy z opačných vláken se mohou spolu vázat vodíkovými vazbami (slabě), A se váže s T, G se váže s C. Jeden závit šroubovice má asi 10 nukleotidových párů a přispívá vláknu DNA délkou 34 angstromů (angstrom je jedna desetimiliardtina metru); průměr šroubovice je asi 20 angstromů (zde, zde).
Když se šroubovice částečně rozvine (slabé vodíkové vazby se na čas přeruší), na každém z vláken se mohou seřadit komplementární nukleotidy a spojit se kovalentně v nové vlákno, čímž z jedné mateřské molekuly DNA vzniknou dvě dceřiné, jak se mateřské dvojvlákno postupně rozvinuje. Existence takových dvou komplementárních vláken v DNA umožnila vysvětlit replikaci (zmnožení) DNA při dělení buněk a objasnit mnohé z nejzákladnějších otázek dědičnosti a vůbec celé biologie. Tento objev Watsona a Cricka patří k nejdůležitějším v lidských dějinách a lze ho přiřadit k Euklidově geometrii, Kolumbově Americe, Keplerovým a Newtonovým zákonům, Einsteinově relativitě, nebo zbytkovému záření Penziase a Wilsona.
Watsonovi bylo v době objevu 25 let. Dostal za něj Nobelovu cenu spolu s Francisem Crickem a Mauricem Wilkinsem v roce 1962. Roku 1968 byl Watson jmenován ředitelem výzkumné laboratoře Cold Spring Harbor Laboratory (CSHL) blízko New Yorku, která se pod jeho vedením rozrostla na nejprestižnější institut lékařského výzkumu a molekulární biologie na světě; Watson v něm sloužil deset let jako prezident od roku 1994 a jako kancléř do roku 2007. Patřil k nejváženějším vědcům své doby. V roce 1990 byl jmenován vedoucím jednoho z nejambicióznějších projektů, Projektu lidského genomu (Human Genome Project), který si dal za cíl zjistit pořadí nukleotidů v celé lidské DNA obsažené ve 24 chromozomech (chromozomy X, Y a 22 nepohlavních; dvoušroubovice DNA z lidského vajíčka je dlouhá jeden metr a její sekvence z oněch čtyř písmen by popsala 1000 knih o 1000 stranách).
James Watson zemřel před pár dny, 6. listopadu ve věku 97 let. Kdo jeho život příliš nesledoval, byl určitě překvapen jednotně laděnými nekrology ve všech světových médiích, stručně popsatelnými větou z New York Times: „vědec proslulý ve dvacátém století a neslavně proslulý v jednadvacátém“. Watson byl vždy provokatér a nebál se mluvit. Nelibost vzbudil již svými úvahami o kvalitě populací; například řekl, že hloupost je nemoc a 10 % nejhloupějších by se mělo léčit. Na mysli měl zkvalitnění populace genetickým inženýrstvím, ale svého času hájil i myšlenky eugeniky (kvalitnější lidé by měli mít víc dětí). Sám jsem měl vzácnou příležitost vidět a slyšet ho asi před 25 lety na přednášce, kterou dával na toto téma na Jeruzalémské univerzitě. Nejvíc rozdráždil politicky korektní veřejnost, když v roce 2007 řekl v interview pro Sunday Times: „Jsem pesimistický ohledně budoucnosti Afriky, protože celá naše sociální politika je postavena na předpokladu, že jejich inteligence je stejná jako naše, přičemž všechny nálezy ukazují opak“.
Skutečně se každý může přesvědčit že, snad kromě Botswany, každý z 50 afrických států prochází od získání nezávislosti vlnami válek, hlavně občanských, v nichž se kanibalistický teror jejich vůdců střídá s masakry vlastních obyvatel a hladomory (viz Súdán). Ale podle progresivistů měl být Watson ohledně Afriky optimističtější. Hned v roce 2007 musel opustit CSHL. I nadále však hájil vědecký názor, že inteligence je geneticky podmíněná, a tak mu v roce 2019 CSHL odebralo všechny čestné tituly. Je absurdní, že dokonce i tvrzení o rozdílné inteligenci populací v důsledku geografické separace je považován za kontroverzní (zde), vždyť to byl Darwinův axiom a dnes jde o jasně prokázaný fakt. Nejen bulvární média (což jsou dnes skoro všechna) opakovala v nekrologu tvrzení o jeho rasismu a sexismu, ale i vědecké publikace včetně časopisu Nature, který v roce 1953 publikoval slavný objev dvoušroubovice. Watson v roce 2007 řekl: „Odvrátl jsem se od levice, protože nemají rádi genetiku, jelikož genetika naznačuje, že jsme neuspěli kvůli špatným genům a oni chtějí, aby všechny životní neúspěchy byly kvůli špatnému systému.“
Vliv genetiky na nemoci a stárnutí je většinou lidí uznáván; vlivu genetiky na IQ, chování, úspěšnost v životě, pocit štěstí a na sklony ke zločinnosti se mnoho lidí ještě vzpírá uvěřit. Výchova je samozřejmě důležitá, ale schopnost být ovlivněn prostředím a učit se je daná genetikou paměťových a jiných tělesných struktur. Četné studie přesvědčivě ukazují, že geny určují naše tělesné a duševní vlastnosti hlavně pomocí sledu písmen v textu DNA (genetika), méně způsobem, jak jsou DNA a proteiny ji obalující (histony) chemicky modifikovány (epigenetika, interakce genů s prostředím), a jen malá část našich vlastností se jeví na genech nezávislá. Levice však již od dob Stalina genetiku ráda nemá.
Zlepšit cokoli v lidské společnosti lze pouze, když dobře poznáme příčiny toho, co nám vadí. Proto se opravdoví vědci nebojí pravdy, ale geny sociálních vědců nejsou pravdě nakloněny. V tomto světě jsou to však spíš absolventi všemožných humanistických fakult, kdo rozhoduje o tom, co nám vadí, co je třeba změnit, a hlavně o tom co je pravda. Proto i v nejbližší budoucnosti budou lidé jako James Watson delegitimováni, a hrozí, že se k nim přidají i další klasikové. Kolumbus byl kolonialista, Kepler a Newton byli příliš zanícení křesťané, Einstein byl antifeminista, na každého lze něco najít (například Euklides nerespektoval netrpělivé žáky a Penzias s Wilsonem měli špinavou anténu). A proto budou média i nadále popírat nebezpečí migrace, budou ignorovat masakry v Africe a budou plakat nad genocidou v Gaze a nad změnami klimatu.
Žádné komentáře:
Okomentovat