1. 8. 2025

Rozpad Západu – kopnout do Žida je ve světě stále populární

V polovině července prolétla celým světem zpráva, že židovští extrémisté založili požár ve starobylém kostele svatého Jiřího v arabské vesnici Tajbe (zde). I nejvěrnější přátelé Izraele, včetně republikána Lindsey Grahama (zde) a amerického velvyslance v Izraeli Mika Huckabeeho (zde), žádali přísné potrestání extrémních Židů. Za několik dnů se však ukázalo, že požár nebyl založen v kostele ale na trávě vedle kostela, že nešlo o kostel ale o trosky kostela zničeného před mnoha lety muslimy (zde), a že Židé  požár nezaložili ale hasili (připomíná to rádio Jerevan,
zde a zde). Takže Židi kostel nevypálili (alespoň pro tentokrát), to ale ani podle nejvášnivějších milovníků Izraele neznamená, že by se v odhalování židovských extrémistů mělo polevit (zde).

Jedním z politiků, kteří zmíněnou kachnu o požáru vytvořili, je kardinál Pierbattista Pizzaballa (kandidát na papeže v nedávných volbách), který vysvětluje klesající počet křesťanů v městečku Tajbe židovským terorem (zde). Samozřejmě si je vědom lživosti takového tvrzení, protože ví, že křesťané jsou všude na světě muslimskou společností buď zotročováni nebo terorem vytlačováni. Církev si proti tomu netroufá ani ceknout; v tom se ale neliší od většiny západních politiků a novinářů. Proti muslimskému násilí, ať v Africe, Sýrii, nebo v anglických městech, si málokdo troufne protestovat, protože si pamatuje na exploze v redakcích novin (Charlie Hebdo), na případy fatwy (Rushdie), na novináře s uříznutou hlavou (Pearl), na rozkrájeného novináře (Khashoggi), a na další nesčetné bestiální tresty proti kritikům. Žida se ovšem nikdo bát nemusí.

Každý slyší o tom, jak Židé varují civilisty před bombardováním vojenských cílů, ví se o izraelské demokracii, každý slyšel o (někdy až komických) rabínských diskusích o morálce před každým důležitým krokem v životě. Každý zná židovské úsloví o tom, že kdo zachrání jeden život tak zachrání celý svět, a navíc každý zná dobromyslné židovské vtipy – prostě kdopak by se Židů bál? A proto lze beztrestně vymýšlet legendy o krvi křesťanských panen v macesech, o šíření moru, o trávení studní, o celosvětovém spiknutí, a v poslední době i o hladomoru v Gaze a o masovém střílení dětí s prázdnými ešusy v ručičkách. Ve vztahu k Židům není žádný výmysl dost absurdní, aby jej novinářská veřejnost bez výhrad nepřijala, a žádná hloupost není dost velká, aby byla k publikaci odmítnuta. Viz například zprávu o používání Arabů jako štítů izraelskou armádou (zde), o podceňování civilních obětí ze strany Hamásu (zde), o tom že počet podvyživených dětí vzrostl z 2,4 % na 8,8 % (zde), o tom že z některých dětí již zůstaly jen kosti (zde).  

Česká televize položila nedávno ústy své moderátorky (sociální vědkyně Barbory Kroužkové) čtyřem diskutujícím naléhavou otázku (zde), zda by se Česko nemělo konečně připojit k odsouzení Izraele poté, co byl Izrael odsouzen 25 hlavními západními státy (zde) a stovkou humanitárních neziskovek. Jako první argument Kroužková citovala předsedu českého parlamentu, který soudí, že „obrana Izraele už přesáhla přiměřenou únosnost“, a jako druhý argument citovala kritiku českého prezidenta vůči vládě, jejímuž „proizraelskému postoji on vůbec nerozumí“. Věta předsedy parlamentu o „přiměřené únosnosti“ není příliš srozumitelná. Prezidentovi však lze rozumět dokonale – on musel téměř všechny svoje životní postoje z mládí obrátit o 180°, ale v jednom mohl zůstat konsistentní – v kritice Izraele (zjednodušeně řečeno: plivnout na Izrael nebo na Žida je stále populární). Tři ze čtyř diskutujících televizní moderátorce oponovali a snažili se poukázat na neobjektivnost médií ohledně informací z Gazy, pouze jeden (vedoucí neziskovky Člověk v tísni) jakoukoli neobjektivnost sám překonal, když tvrdil, že Izrael zastřelil tisíce civilistů.

Ředitel spolku Člověk v tísni, který založil spolu s Jaromírem Štětinou (spolupracovníkem StB s přezdívkou Plavec), sice opakovaně přiznává, že informace od Hamásu jsou lživé (zde), ale prý jde o „informace tak strašlivé, že nám nedovolují zůstat lhostejnými“. Na webu tohoto spolku se lze dočíst toto (zde): „Masakry v místech distribuce potravin jsou v Gaze téměř na denním pořádku. Podle OSN bylo k 13. červenci zabito nejméně 875 Palestinců, kteří se pokoušeli získat jídlo… Tisíce dalších byly zraněny… Záměrné vyhladovění obyvatelstva je válečný zločin…Přesně dva měsíce od zahájení činnosti organizace Gaza Humanitarian Foundation (GHF), která je kontrolována izraelskou vládou, více než 100 organizací bije na poplach“. Web lže: každý může rekapitulovat z tisku množství náklaďáků s potravinami, které do Gazy dojely, a každý je schopen (včetně ředitele této neziskovky, vždyť téměř vystudoval vysokou školu, zde) vydělit kilogramy za den počtem obyvatel. Izrael a USA distribuují potraviny prostřednictvím GHF (zde), ale Hamás podporuje pouze pomoc organizovanou svými podporovateli, a proto on (a ne Izrael) střílí civilisty beroucí pomoc od GHF (Izrael úmyslně střílí pouze bojovníky Hamásu); zkorumpovaná OSN pomáhá Hamásu v jejich propagandě i v jejich vraždění, vždyť pouze Hamás určuje v Gaze, kdo tam může být zaměstnán u OSN nebo u západních médií. Stovky tun potravin nechává OSN zkazit na hranici Gazy, protože Hamás a OSN sabotují transport materiálu od GHF.

Nacistická propaganda je zcela nevinná proti dnešním režírovaným nebo editovaným záběrům z Gazy. Jsou ty stovky moderátorů, novinářů, politiků a humanitárních aktivistů tak naivní, aby nepoznali lež, či jsou prostě zaslepeni nenávistí proti Izraeli? Cožpak se nechají opravdu přivést na stranu Hamásu (všeobecně uznaného za teroristickou organizaci) obrázkem dítěte před prázdným hrncem blízko louže krve, nebo obrázkem zrůdy vytvořené AI či křížením v rodině (viz např. zde a zde)? Od neziskovek nikdo morálku nečeká (například moralisté z Člověka v tísni si své lži a svou protiamerickou politiku nechávali donedávna ze 30 % financovat z peněz amerických daňových poplatníků; 1,75 miliard korun ročně zhruba pokrylo mzdy jejich 3000 zaměstnanců, zde a zde). Ale proč se ani moderátoři nezeptají, co lze učinit pro unešená izraelská rukojmí v Gaze? Kdyby politikové opravdu věřili v hladomor, tak by poradili Gazanům, aby propustili všechna rukojmí a v klidu se najedli. Kdyby všichni ti lháři a zločinci v kravatách věřili, že v Gaze se dosud měli Arabové hůř než v Sýrii, Jordánsku, Egyptě, atd., tak by jim poradili, aby se tam přestěhovali. Sotva se ti sociální vědci a humanitáři zeptají Gazy, proč již 18 let střílí rakety na Izraelská města, a hlavně proč nepřestali střílet ani nyní, kdy tam údajně řádí ten hladomor – ano, nikdo ve světě neví, že nejen Jemen ale i Gaza dodnes střílí rakety na Izrael (novináři to tají).

Humanitář je dnes člověk, co za peníze druhého člověka pomáhá třetímu člověku – a to většinou členovi teroristické organizace nebo občanovi teroristického či teror podporujícího státu. Koho by napadlo za války proti nacistům pomáhat Němcům v opravě zbouraných domů nebo pomáhat nějakým vesničanům na německém venkově kopat studnu. Koho by napadlo plakat nad ubohými německými dětmi – dětmi v Hitlerjugend (šlo o budoucí vojáky SS, stejně jako dnes v Gaze jde o budoucí znásilňovatele a vrahy). Není zcela jasné, proč je většina západního světa na straně Arabů. Pomineme-li nenávist k Židům a strach z teroristů, přispívá k tomu spojení dvou dalších faktorů: patologická bájivost Arabů (proč by to nemohla být pravda když je to výhodné) a přehnaná vstřícnost a ohleduplnost křesťansko-židovské kultury (nastav druhou tvář). Teroristům bychom neměli nastavovat druhou tvář, a když upekli miminko, neměli bychom jim podávat druhé. V záplavě lží bychom neměli nabízet lhářům další mikrofony. Určitě je nebezpečné jít na veřejnosti proti fatwě, ale proti islámskému teroru a progresivistické propagandě se lze postavit i skromnějšími akcemi. Například tlakem na své politiky, aby již konečně přesunuli české vyslanectví do hlavního města židovského státu, do Jeruzaléma.

Izraelští vojáci umírají denně i za Evropany v boji s čistým zlem. Bohaté arabské státy a Čína nejsou v tomto boji neutrální (zde). Hordy muslimských hrdlořezů se již k Evropě stahují. Podpora Izraele s výhradou že se přehnaně brání má podobný vliv jako kopnutí do Žida. Ani bezvýhradná podpora v soukromí (buďme pro ně, ale nemusí to nikdo vědět) neovlivní vůbec nic. Budoucnost své země (a tak i Evropy) lze zachránit pouze aktivní podporou politiků, kteří mají v programu ochranu země před islámem a podporu těch kdo proti teroru bojují.

Žádné komentáře:

Okomentovat