Upalování miminek – krize ne humanitární ale morální – západní média a politikové se dojímají nad muslimskou humanitární krizí, ale existenční hrozba pro Izrael je nezajímá

Děti se svázanýma rukama zemřely upálením poté co byly svědky umučení svých rodičů. Během útoku palestinských džihádistů na kibucy v okolí Gazy zemřelo během jednoho dne 1400 Izraelců zastřelením, upálením, rozsekáním. Ženy byly znásilněny, miminkům byly useknuty hlavy. Videa, která si palestinští bojovníci sami natočili ukazují, jak si po zabití části rodiny vyberou v lednici jídlo a v klidu jedí, a pak dobijí zbytek svázané rodiny. O humanitární krizi však nejde, jelikož si svět na podobné situace

u Židů zvykl. Slyšel jsem záznam z mobilu jednoho teroristy ze 7. října 2023, v němž nadšeně líčí, jak se účastní džihádu při osvobozování Palestiny a jak vlastnoručně zabil deset Židů. Líčí to tátovi a své rodině – té rodině, která pro svět hraje nezúčastněné civilisty trpící humanitární krizí.

Každý chápe, že Arabům nelze věřit jediné slovo. Sami Arabové mají pro své lži a podvody technické názvy z Koránu odvolávající se na lži a podvody, kterých chytře použil Mohamed při bohulibém boji proti nepřátelům. Nejen Arabové ale i celý svět Izraelcům věří, i když se všichni tváří, že věří Arabům a že zloduchem je Izrael. Všichni již viděli videa, na nichž aranžéři malují rozesmátým dětem v Gaze na obličeji krev a na těle různá zranění, a jak s nimi potom natáčejí dojemné obrázky. Proč tedy téměř všechna západní média a téměř všichni západní politikové litují obyvatele Gazy a odsuzují Izrael? Proč všechna média ukazují mrtvé arabské děti z míst, kde izraelská armáda vůbec nepůsobila, proč ukazují ženská stvoření v černých pytlích, jak lomí rukama? Vždyť Izrael ničil domy pouze po předchozím varování.

Proč se celý svět přetvařuje? Najít odpověď není snadné, jako není pro normálního člověka snadné vysvětlit, proč arabské bojovníky baví vypichovat malým dětem oči. Ke kritice Izraele přispívá po generace pěstovaná nenávist k Židům. Ale jak lze vysvětlit smířlivost k islámu a lhostejnost k jejich zločinům i vůči nežidovským civilistům například ve Francii a Švédsku? U veřejně činných lidí, novinářů a politiků, jde často o obyčejný strach, prostě nechtějí si pohněvat ony strašidelné bojovníky. U soukromých osob jde částečně o strach a částečně o neschopnost orientovat se v informacích (tzn. o hloupost). Masové protiizraelské a protižidovské demonstrace muslimů v západních zemích zastraší mnohé.

Dalším důvodem je „humanismus“, nebo lépe řečeno co se samo za humanismus vydává, i když nejde o lásku k lidem, ale o strach a hloupost u lidí, kteří se chtějí za každou cenu angažovat, a tak se angažují tam, kde je to pro ně nejvýhodnější a nejméně nebezpečné. To mně potvrdili moji přátelé a příbuzní v Česku, kteří pracují v humanistických organizacích Člověk v tísni a Doktoři bez hranic. Vysvětlili mně, že organizace Člověk v tísní pracuje například v Sýrii, takže nemůže vyjádřit podporu Izraeli; všichni prý musí lhát, jelikož by jim jinak vraždili zaměstnance. Stejně tak lékaři bez hranic v Gaze prý musí tvrdit, že nemocnici v Gaze zničenou Islámským džihádem odstřelili Židi, jinak by je tam nenechali působit. Takže „humanisté“ lžou proto, aby mohli i nadále pomáhat v Sýrii a v Gaze teroristům.

Sotva si dovedeme představit, že by za Druhé světové války sovětští či američtí lékaři pomáhali ošetřovat obyvatele Hamburgu, Drážďan nebo Tokia. Hloupého nepřítele humanismu jako jsem já napadá, proč všichni ti humanisté nepomáhají třeba zbytkům povražděných rodin v Izraeli, ale asi je to tady pro ně trochu nebezpečné (a možná některým brání po generace pěstovaná nedůvěra v Židy). Ale proč tedy nepomáhají nějakým chudákům v Česku; cožpak jejich touha po bezpečném dobrodružství někde mezi přátelskými Araby je tak silná, že nemohou obrátit své humanistické instinkty třeba k trpícím dětem v Česku? Proč nedělají nic proti prodávání českých dětí zahraničním pedofilům ve vyloučených ústeckých lokalitách? Nezlobím se na humanisty, protože je chápu. Ale oni nechápou mě, jsou na štíru s logikou a morálkou. Oni nechápou, že když se naoko zlobí na nás Izraelce, že bereme málo ohledů na trpící Araby, a když naoko věří jejich lžím, tak delegitimují můj stát a zároveň legitimizují všechna zvěrstva těchto novodobých nacistů.   

Podle mého názoru lze morálku definovat nejstručněji jako usilování o pravdu. Arabové sami věří všem svým výmyslům, což je i podle arabských psychologů a antropologů jedním z jejich národních rysů. Ale i zpravodajství západních médií ukazuje na úplný morální rozklad západní společnosti. Pozadu nejsou ani česká média. Například Mladá Fronta referovala o údajném zničení nemocnice v Gaze izraelskou bombou titulkem: ODPORNÝ VÁLEČNÝ MASAKR. Událostí prý byli pobouřeni i prezident palestinské autonomie Abbás, francouzský prezident Emmanuel Macron, generální tajemník OSN António Guterres, americký prezident Joe Biden, ruský exprezident Dmitrij Medveděv, a mnozí další dobří lidé (zde). V Egyptě i Turecku vyhlásili tři dny smutku; prezident Turecka, nejdůležitějšího člena NATO po USA, odsoudil nejen zločinnost Izraele ale i USA. Není mi útěchou, že někteří později uznali, že Izrael není vinen. Podle mého názoru má morální člověk v sobě kompas, který je relativně stabilní vůči zprávám levicových médií; kdo okamžitě odsuzuje Izrael při každém pokusu o jeho delegitimaci není morálním člověkem (ať si z toho nic nedělá, nalézá se ve většinovém davu).

I kdyby Izrael nemocnici zničil, šlo by o legitimní obranu, protože se pod ní nalézají velitelství Hamásu a skladiště zbraní, ale Izrael před bombardováním varuje civilisty. Nezúčastněný civilista nemá velkou šanci se v blízkosti velitelů Hamásu nalézat. Kdo vůbec je tím nevinným civilistou? Rodiče, co vychovali sadistického vraha? Oněch 80% lidí v Gaze co volili Hamás si sami zvolili svůj osud. Před kobercovým bombardováním nevaroval civilisty nikdo ani v Hamburgu v červenci 1943, ani v Drážďanech v únoru 1945 a ani v Tokiu v březnu 1945. Varování před bombardováním používá pouze Izrael, a i podvodní Arabové Židům věří a spoléhají se na izraelskou přesnost, takže před útokem na označený dům kolem stojí davy arabských fotografů. Ohledně údajného izraelského bombardování nemocnice v Gaze, všichni novináři viděli trajektorie raket letících z Gazy do Gazy, z nichž jedna trefila parkoviště u nemocnice, vlastně tedy ani ne nemocnici, a všem je jasné že nezahynulo 500 lidí ale asi 10. Všichni slyšeli záznam telefonního hovoru mezi dvěma členy Hamásu, kde potvrzují, že raketa byla vystřelena organizací Islámský džihád. Přesto všichni předstírají, že věří Arabům.

Navzdory mnohokrát odhalené mašinérii levičácké a muslimské propagandy jsou stále znovu prezentována sdělení teroristických organizací jako fakta, v lepším případě jako alternativa k izraelským „výmyslům“. Zabití teroristé jsou prezentováni jako nevinní civilisté. Na spálená židovská miminka ze 7. října 2023 se brzy zapomene. Přes všechen teror Arabů všude v západních zemích, a přes nesčetné ukázky muslimské bestiality ve všech afrických a asijských zemích kde vládnou, prezentují západní média sadistické chování Arabů buď jako výbuch spravedlivého hněvu utlačeného palestinského lidu nebo jako důsledek složité situace, kdy si dvě etnika vzájemně příliš nerozumí. V obou případech by podle médií a politiků šlo vše vyřešit vytvořením palestinského státu. Tito experti ignorují nejen fakt, že Palestinci jako národ byli vymyšleni v propagačních dílnách KGB, ale i fakt, že Arabové z území bývalé Palestiny již mají samostatné Jordánsko, samostatnou Gazu a autonomní Západní břeh, tzn. již tři státy. Všechny tyto tři státy jsou zdrojem neustálého teroru proti Izraeli.

Izraelci kolem Gazy patřili paradoxně k levicovému okraji politického spektra a chlubili se, že berou z Gazy nemocné do izraelských nemocnic a zajišťují jim léčbu. Zrovna koncem října se měl konat každoroční festival míru, kdy obyvatelé v kibucech kolem Gazy vypouští draky s nápisy pro obyvatele Gazy: „Chceme mír“, „Máme vás rádi“, atpod. Již to nestihli. V Kibucech pracovali Arabové z Gazy, ukázalo se, že sbírali informace potřebné k útoku, někteří byli poznáni mezi útočníky. Mému kamarádu z práce zabili v přestřelce vnuka. Moje mladá kolegyně A.S. z práce, která bydlela v kibucu Kfar Aza, poslala v 9 ráno onoho 7. října SMS, že slyší arabské hlasy a schovává se ve skříni; od té doby jsme o ní neslyšeli; buď je mezi dosud neidentifikovanými spálenými těly v pytlích nebo v tunelech Gazy.

Mé kolegyni zničila raketa byt v Beer Ševě, přežila v krytu a musela se odstěhovat. V mnoha městech byli obyvatelé vyzýváni, aby se zamkli v krytech a nikomu neotvírali, protože na mnoha místech i daleko od hranic řádili teroristé. Desetitisíce Izraelských civilistů na hranici s Gazou a dokonce i s Libanonem museli v posledních dnech opustit své byty a odstěhovat se do středu země. Kvůli eminentnímu nebezpečí teroristických útoků byla evakuována velká města Sderot a Kiriat Šmona. Nejde ovšem o humanitární krizi, jelikož Izraelci nelomí rukama a ani by je při tom nikdo nenatáčel. Není škola, mnozí nemohou pracovat, mnozí byli mobilizováni, děti si povídají o střílení miminek. Hrozí útok ze všech okolních států i přes tolik propagované mírové dohody. Západní politikové přijíždí do Izraele vyjádřit podporu, ale podporu podmíněnou tím, že se bude Izrael bránit humánně a proporcionálně, jakoby Židé bez napomenutí ze strany Německa či Francie jednali sadisticky a nehumánně. Všem jde samozřejmě hlavně o nepřerušené dodávky plynu a nafty.

Dalo by se napsat 1000 drastických příběhů, třebas o dětech, které telefonovaly na pohotovost a ptaly se telefonistky co dělat, když jim zastřelili rodiče a ona jim poradila schovat se ve skříni a zavolat až se budou bát, ale jim se pak vybila baterie a už zavolat nemohly, nebo o tříletých dětech, které se probudily po zastřelení rodičů a instinktivně došly do nedaleké školky a tam je v postýlkách rozstříleli palestinští bojovníci. Ale pro koho by ty příběhy měly být určeny? Morální člověk je na straně Izraele, ať už je reprezentován spáleným dítětem nebo statečným vojákem, slaboduchý člověk (ať již nacista, „humanista“ nebo autista) bude na straně Gazy, ať již je reprezentována naaranžovanou mrtvolou nebo šaškovským bojovníkem za svobodu.

Jedinou vnější oporou Izraele je americká vojenská podpora. Jeho největším nepřítelem jsou levičáčtí mírotvorci uvnitř a západní humanisté vně. Co se týče Česka, to může po holokaustu a systematické podpoře arabských teroristů za komunismu pomoct Izraeli jen symbolicky, třeba přesunem vyslanectví do hlavního města Izraele (všech 200 států světa má právo mít vyslanectví ve svém hlavním městě). Bohužel ani to není možné, jelikož tomu prý brání jakýsi Jan Lipavský, takže Čechům co mají rádi Izrael nezbývá než se za Izrael jen modlit.