Grónsko musí zůstat v západních rukou – jeho získáním by nepřátelé Západu získali nebezpečně velkou strategickou výhodu

V románu George Orwella 1984 byl svět rozdělen do tří totalitních superstátů zvaných Oceánie, Eastasie a Eurasie, které spolu neustále válčily. Oceánii v románu odpovídala celá Amerika a anglicky mluvící svět včetně Británie, Austrálie a jižní Afriky. Eastasie zahrnovala Čínu s Japonskem a Eurásie Rusko s Evropou. O ostatní území, včetně většiny Afriky, Arábie, Indie, Grónska a Tibetu se bojovalo. Tak budoucnost světa popsal značně jasnozřivý Orwell po skončení Druhé světové války.

Rozdělení světa na tři Orwellovy bloky lze zásadně přijmout, ale po 80 letech je třeba ho korigovat. Tak například Tibet je již jednoznačně součástí čínského bloku a jižní Afrika byla pro západní blok ztracena. Doufejme, že západní blok, odpovídající Orwellově Oceánii, zůstane alespoň v nejbližší budoucnosti demokratický; ovšem není samozřejmé, že Británie, Austrálie a Kanada zůstanou jeho pevnou součástí. Čínský blok nebude obsahovat Japonsko, ale je dost pravděpodobné, že se časem rozšíří o asijskou část Ruska. Evropa a Rusko ztrácí svoje dřívější dominantní postavení, takže místo Orwellovy Eurasie se jako třetí blok spíš vynořuje Islámie, tj. blok muslimských států a jeho vazalů.

Jádro Islámie budou tvořit arabské státy a její součástí bude celá Afrika, západní a jižní Asie, a část Evropy. USA (jádro Oceánie) a Čína (jádro Eastasie) budou soutěžit o získání sporných zemí, včetně Jižní Ameriky, Přední i Zadní Indie, zbytku Ruska atd. Islámie bude pracovat na podrývání stability ve všech sporných územích, včetně západní Evropy. Země zmítané politickou korektností, neschopné bránit se nepřátelské migraci a klimatické propagandě, by sice potenciálně představovaly nejbohatší a největší blok, zahrnující Evropu, Austrálii a Kanadu, a potenciálně taky zbytek Ruska, ale zatím nemají nic, co by je mohlo sjednocovat a sotva budou mít morální sílu vytvořit čtvrtý blok.

Proti totalitnímu čínskému bloku (přes 20 milionů km2) a islámskému bloku (přes 30 milionů km2) bude potřebovat jádro Oceánie (asi 10 milionů km2) posílit svoje pozice, aby mohla ubránit západní hodnoty. Ideální by bylo, kdyby Kanada a/nebo Austrálie zůstaly součástí západního bloku a ignorovaly lákání politicko-korektních Sirén; s Kanadou by měly USA 20 milionů km2. Vývoj však nelze předvídat ani na měsíc dopředu, a myslitelné jsou ty nejčernější scénáře. Proto USA nemohou ponechat osud západního světa náhodě, a získání Grónska se zdá jako nutný krok pro záchranu světa, jak ho známe. Grónsko je ostrov (dva miliony km2), jehož poloha umožňuje strategickou kontrolu severní polokoule (viz mapu).

Podnebí tam stálému osídlení nepřálo. V letech zhruba mezi 1000 až 1400 se na jižním pobřeží usídlili přistěhovalci z Norska, kteří byli pak nahrazeni eskymáckými přistěhovalci z Kanady, ale počty usedlíků nepřekračovaly několik tisíc. Teprve v posledních letech vzrostlo obyvatelstvo na 50 000. V roce 1814 se Grónsko stalo součástí dánského království. V roce 1979 Dánsko umožnilo referendum, v němž se 12756 usedlíků ze 17459 vyslovilo pro autonomii. V referendu o samosprávě v roce 2008 se vyslovilo 21356 Gróňanů z 28018 pro širší autonomii.

Dánsko, kde tradičně vládne sociální demokracie a kde čtvrtina obyvatel již opustila tradiční křesťanství (počet muslimů překročil 4 %), je rozhodnuto nechat Grónsko jít svou cestou. Politická korektnost Dánů a Gróňanů je zárukou, že tento strategický ostrov skončí v rukou nepřátel Západu. Kdokoli může nabídnout pár tisícům Eskymáků v Grónsku „lepší budoucnost“ a zemi převzít. Vzpomeňme si na ostrov Grenadu, který získal samostatnost v roce 1974 a hned několik let na to tam přišla k moci marx-leninská vláda; Grónsko je samozřejmě důležitější než Grenada (340 km2). USA vícekrát nabídly Dánsku koupi ostrova, včetně dob, kdy tam téměř nikdo nežil, například v roce 1867 (zde). Na rozdíl od Rusů, kteří Americe v roce 1867 prodali Aljašku, malé Dánsko principiálně odmítá; evidentně jde jen o to ukázat sílu „proti imperialistické Americe“. Tato nemístná principiálnost sociálně demokratického Dánska bohužel není v zájmu Západu.

Bojovníci za „spravedlivý mezinárodní řád“ a proti „americkému imperialismu“ (kromě těch, kteří podporují Rusko a Čínu) nechápou, že tento obrovský strategický ostrov dlouho nezůstane v rukou několika Eskymáků, ale okamžitě po získání nezávislosti se stane závislým na nějaké velmoci. Je v zájmu nás, kteří věříme v západní demokracii, kapitalismus a altruismus, aby tou velmocí nebyl nikdo z toho čínského nebo islámského bloku. Nezbývá nám tedy nic jiného, než podporovat zabrání Grónska Spojenými státy, nebo alespoň jakési volné připojení Grónska k USA. Dosáhnout toho nebude lehké; uvažovat lze čistou sílu čili násilí (zde), ale výhodnější by samozřejmě bylo například zaplatit každému Eskymákovi milion dolarů a zorganizovat referendum. Čas je ovšem kritický: v Grónsku může dojít k nečekanému vývoji a v USA může nastoupit prezident s jinými preferencemi. Pro mnohé lidi dobrého srdce ale nepolitického myšlení je to těžko stravitelné, ale po vstřebání základních geopolitických faktů dneška by i oni došli k závěru, že není lepší alternativa, nechceme-li, aby Oceánie – totiž západní kultura – prohrála důležitou a možná kritickou bitvu ve válce o své přežití na této planetě.