Ale Josef Mašín stále žije, je mu 91 let, a v seznamu opět chybí. Stále také žijí četní komunisté, kteří se cítí jeho hrdinstvím poníženi, a bohužel mají stále v Česku moc. Jejich argumentem je, že Josef zabil nevinné lidi, když utíkal. On ale utíkal před jejich terorem. Bývalí komunisté dále opakují své pomluvy typu, že utíkal za lepším životem na Západě, což je v rozporu se známými fakty o něm a celé jeho rodině. Faktem je, že ze skupiny bratří Mašínů, v níž byli Zbyněk Janata, Václav Švéda, Milan Paumer, Ctirad Mašín a Josef Mašín, byli první dva zabiti komunisty, a tři posledně jmenovaní se prostříleli na Západ, kde ihned vstoupili do americké armády, aby bojovali proti komunismu a za svobodu svojí země.
Při zpětném pohledu se mnohým může zdát boj Mašínů proti komunistickému molochu jako donkichotský, ale je jisté, že kdyby bylo v té době více takových hrdinů, nekleslo by Česko tak hluboko. Tisíce lidí udávalo své sousedy komunistům tak jako za války nacistům, desetitisíce lidí žádalo pro údajné nepřátele komunistického režimu tresty ještě vyšší než smrt. V této temné době, kdy asi třetina obyvatel podporovala komunisty, a dvě třetiny čekaly „až to praskne“ v domnění, že komunisté se možná u moci neudrží, jen hrstka lidí se snažila něco dělat. Málokdo v české moderní historii prožil tak dramatický život jako bratři Mašínové.
Jejich otec Josef, za války člen legendární zpravodajsko-sabotážní skupiny nazvané později „Tři králové“, byl v roce 1942 nacisty popraven; oba synové mu jako nezletilí pomáhali, za což byli po válce vyznamenáni. Po komunistickém puči chtěli po vzoru svého otce pokračovat v obraně své země, tentokrát proti nové diktatuře. Založili skupinu a chtěli bojovat. Dělali hospodářské sabotáže. Oba bratři byli náhodou krátce zatčeni, aniž by komunisti věděli, koho přesně mají v rukou, Ctirad byl dokonce za trest v uranovém dole. Když viděli, že v Česku nelze ničeho dosáhnout, rozhodli se přejít k Američanům a bojovat venku. Sehnali si zbraně a v říjnu 1953 se zcela proti vší pravděpodobnosti prostříleli do západního Berlína, přestože proti nim bylo mobilizováno 20 000 východoněmeckých a sovětských vojáků. Zabili toho, kdo se jim postavil na odpor, což je v boji normální. Vždyť to byli komunisté, kteří se oháněli bojem v každé své větě, a u Mašínů narazili na někoho, kdo jejich slova vzal vážně.
Komunisté a levicoví pacifisté jim vyčítají oběti, ale je to nelogické. Vždyť i na straně nacistů padlo mnoho dobrých lidí včetně vojáků a civilistů. V boji se umírá, aniž by to bylo spravedlivé. Nikdo oběti bratří Mašínů nenutil, aby pracovali nebo dokonce bojovali na straně zločinné komunistické strany. Mnozí z těch, kteří za komunismu ochotně spolupracovali nebo se před komunisty třásli, bratry Mašíny odsuzují jako vrahy. Je smutné, že i 34 let po pádu oné zločinné diktatury je hlasům těchto nemorálních lidí pozorně nasloucháno.
České a Slovenské sdružení v Kanadě navrhlo pro tento rok na vyznamenání, již opakovaně, J. Mašína, C. Mašína, M. Paumera, V. Švédu (popraven), Z. Janatu (popraven), Zdenku Mašínovou st. (matka bratří Mašínů, zemřela ve vězení), Ctibora Nováka (strýc, popraven), a Zdenku Mašínovou ml. (sestra). Matka, strýc i sestra byli do seznamu Poslanecké sněmovny z 2. června zařazeni, a kupodivu jeden člen skupiny bratří Mašínů, Zbyněk Janata, je mezi kandidáty na medaili za hrdinství (zde). Není jasné, kdo nakonec bude oceněn, ale žijící Josef Mašín, který je žijící legendou pro všechny svobodně uvažující lidi, mezi nimi opět nebude. Je to velká škoda, vždyť nedávná historie se nechlubí zas až tolika hrdiny, natož dodnes žijícími hrdiny (zde). Josef Mašín se jistě bez takové medaile obejde – stejně jako Jan Hus. Ale nesvědčí o dobrém stavu české společnosti, že v rozsáhlém seznamu 141 kandidátů na ocenění včetně bývalých komunistů nebude ani 34 let po pádu komunismu jeden z největších bojovníků proti tomuto zločinného systému.
Žádné komentáře:
Okomentovat