11. 4. 2020

Korona – 100 dní tápání v mlze kolem jámy – žádný stát kupodivu neměl a nemá dlouhodobý plán, jak čelit tomuto viru


Většinou je proklamovaným cílem lokalizovat skupiny nakažených a pokud možno přerušit řetězec nákazy. To se například obráží ve „strategických cílech“ Světové zdravotnické organizace (WHO, viz Strategic Objections zde) a v národních pandemických plánech mnoha zemí, jako například Německa. Zdravotní agentury většiny zemí přijaly podobné cíle, i když postupně došly k závěru, že zcela zastavit šíření nebude možné a daly si za cíl alespoň „regulovat“ rychlost tohoto šíření, jako například v Japonsku.

Kdyby se jednalo o smrtelnou nemoc, jakou je ebola (letalita 90%), byl by cíl najít a izolovat všechny nakažené logický, a kdyby nebyly prostředky k jeho dosažení, bylo by třeba zastavit všechny kontakty mezi lidmi na dobu rovnou období nakažlivosti (u většiny nemocí asi týden). V případě korony (letalita pod 0,2%) se vyhledávání všech nemocných v zemi podobá odvšivování slona pomocí pinzety. Ale hlavně, nakažené vůbec dnešními prostředky najít nelze, a to ze dvou důvodů. Zaprvé, testů není dost, takže i malý Island, který ze všech států provedl nejvíce testů per capita (1 test na 3 obyvatele), má problém pro nedostatek testů ve svém plánu pokračovat; Česko nebo Izrael (1 test na 100 lidí) by dnešním tempem musely pokračovat v testování ještě mnoho měsíců a to i při mnohonásobně zvýšeném přísunu testů, aby otestovaly všechny lidi. Zadruhé, citlivost testů je jen 70%, takže i při otestování všech zůstane asi třetina nakažených neodhalena.

Nesmyslnost cíle lokalizovat všechny nakažené dále roste s rostoucím počtem nakažených. Splnitelnějším cílem je omezit počet zemřelých, kteří jsou koronou nakaženi. Nákaza koronou není u většiny zemřelých příčinou smrti – většinou jde o zemřelé s koronou a ne zemřelé na koronu. Vzhledem k věku a paralelním zdravotním problémům zemřelých ani není jasné, zda korona podstatně ovlivní roční mortalitu; ve většině států určitě ne, a ani v Itálii nepřekročí počet zemřelých s koronou jednu desetinu roční mortality. Ale i kdybychom měli prodloužit život starých a postižených jen o několik týdnů nebo měsíců, není důvodu se tomu vyhýbat, zvláště když nás to nebude téměř nic stát. Proto se nemusíme bát říci, že naše hodnoty nám brání hodit slabé přes palubu a otřepat se, a naštěstí k tomu nejsme v dané situaci nuceni. Není třeba přijmout „sebevražedné zastavení ekonomik ve snaze zastavit virus“, jehož hlavním důsledkem je, jak napsal Luboš Motl, že jisté množství velmi starých nebo nemocných lidí odejde o fous dříve, než by odešli jinak. Stačí staré a nemocné chránit před nákazou, což je dosažitelné, a počet úmrtí s koronou či na koronu bude nulový, jak jsem poznamenal již před třemi týdny (zde).

Zvýšený počet testů zlepšuje šance zranitelné lidi ochránit. Ukazuje to následující graf, na němž jsem pro 14 zemí vynesl letalitu (podíl počtu zemřelých s koronou z počtu pozitivních případů v zemi v procentech) proti relativnímu počtu testů (počet provedených testů vydělen počtem pozitivních případů v zemi). Data jsou k dispozici hlavně zde a zde.



Bez ohledu na testování jsou však při ochraně zranitelných hlavní zbraní dočasná isolace, a též ochranné pomůcky pro lidi v jejich okolí. Isolaci a ochranu nelze protahovat donekonečna. Dobu potřebnou pro výjimečná opatření lze odhadnout pomocí rozumné aplikace testů. Je třeba zjistit podíl pozitivně reagujících občanů v náhodném vzorku, čili nakaženost nebo populárně „promořenost“. K tomu by stačil vzorek několika tisíc občanů. Z údaje o procentu nakaženosti a z rychlosti šíření viru lze odhadnout, za jak dlouho nákazu koronou absolvuje dostatečné množství občanů, například 60 nebo 80%.

Potvrzuje se, že počet reálně nakažených může být více než 30 krát vyšší (možná 100 krát vyšší) než zjištěný počet pozitivních případů, což by pro 10 000 zjištěných případů z 10 miliónů (= 0,1% obyvatel) dělalo asi 3% nakažených v Česku, což není daleko od hodnoty 5% pro počet pozitivních výsledků ze všech testů v Česku. V Německu by to bylo podobně (asi 100 000 nakažených z asi 100 miliónů). Podle některých odhadů je skutečný počet lidí, kteří byli nakaženi ještě větší (viz zde v části „April 3“), což by dávalo „promořenost“ 10% nebo více. V souladu s tím je zjištění, že 14% obyvatel německého městečka Gangelt ukazuje pozitivní serologickou reakci (zde).

Rychlost šíření korony lze odhadnout z mnoha dat získaných po celém světě (nárůst případů v několika státech ve 14 denních intervalech jsem z materiálů WHO shrnul zde). Nejrychlejší 14 denní nárůsty v počtu zjištěných případů vykazovaly skoky o jeden až dva řády, což odráželo nejen šíření viru, ale i počáteční počty nakažených a růsty v počtu testů. Když byly testy již k dispozici a ochranná opatření ještě byla slabá, představovaly nejrychlejší 14 denní nárůsty zhruba 10 násobek. To je v dobrém souladu s předpokladem, že jeden nakažený nakazí během týdne 3 lidi (dva týdny dají zhruba 3x3=10), samozřejmě za situace, kdy se viru nekladou omezení. I kdyby byla dnešní promořenost jen 1%, vzrostla by po zrušení všech omezení za 4 týdny na dostatečnou hodnotu (1x3x3x3x3 = 81%), i kdyby se šíření ke konci zpomalilo.

Žádný stát neměl a nemá dlouhodobý plán, jak čelit korona viru. Přičemž stačilo chránit slabé po dobu jednoho měsíce, a korona by beze škod odešla, aniž by se rušila škola, výroba a normální provoz podniků. Mohlo se tak učinit již před měsícem (ochrana slabých by vzala o pár týdnů navíc). Jak jednoduché. A proč to milý Watsone nikdo neudělal a ani nedělá? V čase globální ekonomie a globálních problémů jsou globální autority nejméně spolehlivé. Světová zdravotnická organizace je po tři léta vedená zástupcem Etiopie, která je v řebříčku kvality zdravotnictví na 180. místě ze 190 (zde), a předtím byla 10 let vedena zástupcem Číny, která je v onom žebříčku na 144. místě. Organizaci WHO sice platí rozvinuté země (22% rozpočtu jde z USA, 10% z Japonska), ale o její politice rozhodují země, které svět zamořují. Vidět je to i na tom, že v seznamu států „Světové“ zdravotní organizace chybí jeden z nejrozvinutějších států světa, Taiwan, ale nechybí tam „stát“ se jménem „occupied Palestinian territorries“ (zde). A co se týče lokálních autorit, ty jsou všude na světě více pod vlivem zpěváků a humanitních vědců než virologů a statistiků, i když se v krizovém štábu občas objeví i legrační plukovník.

Mezi taktickými prvky se objevují „chytrá karanténa“, „zvyšování počtu testů“, „racionální používání testů“, „splácnutí píku“, a mnohé další. Placatíme se v mlze, ale ochrana zranitelných a zrušení všech ostatních opatření na obzoru nejsou. Ohledně 100 denního tápání Západu se vnucuje představa propasti, ale to by bylo příliš dramatické, spíše spadneme do jámy nebo do žumpy. Náš pád nebude znamenat konec nebo velkou tragédii, ale jen velké a zbytečné nepříjemnosti. Otázka je, jestli na nás v mlze kromě jámy nečíhají také vlci, které nevidíme. Ještě jsme nedopadli na dno, a Čína nám již prodává partiové ochranné pomůcky proti své epidemii.

Žádné komentáře:

Okomentovat