11. 9. 2016

Scientific American se pokusil podívat na existenční problémy lidstva, ale přes politicky korektní brýle přehlédl, že hlavním nebezpečím pro budoucnost lidstva je ztráta kontaktu s realitou

Časopis Scientific American (Září 2016) položil „devět klíčových otázek o budoucnosti lidstva“ a nechalo na ně v sérii článků odpovědět devět autorů. Některé z příspěvků se sice dotýkají zajímavých motivů, ale nápadné na této sérii článků je ignorování skutečných nebezpečích, která na lidstvo číhají.

Dva z článků jsou k věci a zabývají se čerstvě definovaným geologickým obdobím – antropocénem – charakterizovaným změnami způsobenými na Zemi člověkem. Jen tyto články jsou napsány vědci z oboru, ale sedm zbývajících příspěvků je napsáno popularizátory – šesti žurnalisty a jedním ekonomem. Jeden příspěvek je věnován globálnímu oteplování a hypotetickému zaplavení pevnin, téma zmíněné i v dalších čtyřech článcích, dva příspěvky se týkají nerovnosti mezi bohatými a chudými státy, tři příspěvky pojednávají o prodlužování lidského života. Závěrečný příspěvek shrnuje údajná nebezpečí, včetně oteplování, a naznačuje, že hlavním nebezpečím je „špinavý, brutální, destruktivní a stupidní kapitalismus“. 

Zajímavé je, že se nepodařilo editorům donutit ony dva vědce k vymazání faktů, která odporují politickým závěrům časopisu, ale možná těm faktům neporozuměli. První z vědců uvádí, že za posledních 11700 let vzrostla hladina oceánu o 120 metrů (strana 26); z toho by vyplýval průměrný růst hladiny o 10 mm za rok, ale klimatické křídlo Organizace Spojených Národů (IPCC) tvrdí, že oceán ročně roste o 3,2 mm, přičemž z toho obviňuje lidskou činnost; člověk by tak paradoxně zpomalil dlouhodobý růst 10 mm ročně na 3,2 mm. Druhý z vědců se zmiňuje o tom, že eventuální současné oteplení bude zcela zastíněno dobou ledovou, která může civilizaci vymazat (strana 72). Editoři časopisu však zorganizovali text v souladu se svým politický zaměřením. Informace dvou vědců nechali utopit v dlouhé textu žurnalistů, který zdůrazňuje politicky korektní témata, straší oteplením a odsuzuje kapitalismus. Skutečným existenčním problémům lidstva se editoři nevěnují.

Časopis Scientific American (krátce SciAm) býval populárně vědeckým časopisem v nejlepším slova smyslu. Dá se říci, že byl na hranici mezi vědeckým a populárně vědeckým časopisem, a citace z něho měly váhu. Všechny hlavní články, kterých je obvykle kolem deseti, bývaly psány nejlepšími vědci v oboru. V roce 1986 byl SciAm prodán velkému německému nakladatelství, a od roku 2015 je součástí obřího koncernu Springer. S tím, jak se „Vědecký Američan“ dostal z amerických rukou, sklouzával stále častěji do nevědeckých a protiamerických pozic. Jsem jeho čtenářem desítky let, a pozoroval jsem stále častější výpady proti americkým republikánským prezidentům a proti náboženství, a také prosazování populárních témat, jako jsou autismus, oteplování či užitečnost kanabisu. Autoři jsou mnohem častěji novináři než vědci. Pro ilustraci jsem porovnal nejstarší číslo, které jsem doma našel, s nejnovějším a vložil jsem několik čísel mezi nimi (viz tabulka). Za 47 let vzrostl počet článků s korektní agendou z 0 na 9, a počet hlavních článků psaných vědci klesl z 10 na 3. Je smutné, že ani populárně vědecké publikace nejsou imunní proti módní vlně politické korektnosti a že jejich úroveň klesá.  



Co se týče šancí lidstva na přežití, jde o zajímavou otázku. Vždyť člověk se vyvíjel na Zemi 4 000 000 000 let jako hříčka v rukou náhodného přírodního výběru a nyní získal možnost se z pasivní evoluce vymknout a sám ji jako aktivní hráč kompletně řídit. Tento div se přihodil v několika posledních letech – zrovna když jsme tu my! Umožnily to objevy nových molekulárně biologických metod, jako např. CRISPR/Cas9 a dalších. Tak zajímavé vědecké a filosofické téma si zasloužilo hlubšího rozboru, než jsou marxistická hesla majitelů SciAm. 

Člověk má v rukou prostředky změnit sebe i ostatní organismy na Zemi, a také má prostředky všechno zničit. Hlavní naší hrozbou však zůstávají drsné přírodní síly, z nichž nejmocnější je vulkanická činnost, ta vedla k největším vymíráním druhů v historii Země, jsme proti ní zatím bezmocní a nemůžeme ji předvídat. Vulkanismu však „devět klíčových otázek“ v zářijovém čísle SciAm nevěnuje ani slovo. Dalšími nebezpečími lidstva jsou asteroidy, které pravidelně dopadají na Zemi, a také blížící se globální ochlazení; každá z těchto události by za dnešního stavu připravenosti vedla k narušení civilizace a vymření velké části lidstva. O nebezpečí asteroidů a o globálním ochlazení se jeden z vědců sice okrajově zmiňuje, ale editoři tato témata za hlavní nezvolili. Místo toho SciAm ústy novinářů napadá domnělé nepřátele, včetně kapitalismu, globálního oteplování a snahy regulovat porodnost v rozvojových zemích. Mezi domnělými nepřáteli chybí větrné mlýny, neboť ty jak známo považuje levice, na rozdíl od Dona Quijota, za své přátele.

Vulkanismus nás může nechat na pokoji ještě desetitisíce let, ale asteroidy a ochlazení nás mohou vážně ohrozit již během tohoto tisíciletí. Lidstvo má reálnou šanci se proti asteroidům či ochlazení ubránit – muselo by však spojit všechny síly na rozvoj vědy. Západní liberální levice si však spíše než ve vědě libuje v alternativních disciplínách, které na universitách i mimo ně rostou jako houby po dešti, jako jsou green technologies, black studies, gay studies, boj proti změnám klimatu, boj za pozitivní diskriminaci, boj za práva transgenderů, boj proti geneticky modifikovaným potravinám, boj proti atomové energii, boj proti islámofobii, a podobně. Pseudovědci škodí nejen odebíráním prostředků z důležitých projektů, ale hlavně svou přímou podporou nepřátelům Západu, mezi něž patří islám a socialismus. Nejhorší je, že pseudovědci a jejich disciplíny delegitimují jasný pohled na realitu a zakazují vyslovit pravdu. Například hladovění Afričanů je vydáváno za důsledek kolonialismu a kapitalismu, a jakákoli zmínka o přemnožení Afričanů je politicky nekorektní. Logické obavy z explozivního růstu počtu obyvatel vyjádřené ve slavné knize Paula Ehrlicha „Biologická časovaná bomba“ z roku 1968 jsou dnes zesměšňovány, s tím že věda může neomezeně zvyšovat produkci potravin, jestliže tomu kapitalismus nebude bránit; tyto argumenty přináší většinou různí žurnalisté a sociální vědci, kteří o vědě nemají ponětí. Příkladem nelogičnosti těchto novinářů je třetí příspěvek v sérii „devět klíčových otázek o budoucnosti lidstva“ v SciAm, kde novinářka zesměšňuje Paula Ehrlicha, ale přitom si sama odporuje tím, že se několikrát zmiňuje o stamilionech hladovějících v Africe; samozřejmě hlavními viníky jsou podle autorky změna klimatu a nerovnoměrné rozdělení bohatství.  

Kdo zná trojčlenku, snadno chápe, že při pokračujícím růstu počtu lidí jakýmkoli tempem by jednou jejich hmotnost přerostla hmotnost zdrojů. Jedinou cestou pro Západ je vyžadovat od těch kdo závisí na jeho pomoci, aby měli stejný počet dětí jako lidé na Západě – bezpečné a levné hormonální antikoncepce je dnes dost. Podivné je, že liberální levice, která tak agresivně prosazovala antikoncepci v západních zemích, tuto cestu pro rozvojové země ignoruje či zamítá. Bez stabilizace světové populace se lidstvo nebude moci soustředit na společný úkol bránit se proti surovému vesmíru. Bohužel, západní levice ani nedovolí problémy nazvat jejich jménem, používá nový jazyk, našla náhradní neexistující problémy a vymyslela přízraky, proti kterým se má bojovat. Vědci se bojí říci pravdu o klimatu i o barbarech. Asteroid k vymazání naší civilizace už k nám letí, ale naši nepřátelé se chystají slovo „asteroid“ vymazat ze slovníku.

Hlavním nebezpečím pro budoucnost lidstva je zákaz mluvit pravdu a z toho vyplývající ztráta kontaktu s realitou. Naši předkové sice přinášeli úlitbu zlým duchům, ale jejich smysly je vždy dobře varovaly před skutečnými nepřáteli, a proto v evoluci došli až k dnešku, kdy už bychom mohli evoluci odhodit a vše sami řídit. Dále však budeme moci sami kráčet jen tehdy, když nevypneme svoje smysly vytvořené tou naší starou matičkou evolucí, a když nepřestaneme realitu správně vnímat. Záleží na dobrých smyslech a jejich použití. Descartes popsal vlastnosti kružnice od psacího stolu, ale ani z oken nejlepší kavárny nepoznáme rozdíl mezi čtvercem a kruhem když je mysl zakalena kanabisem. Nesmíme si své smysly a rozum nechat zakalit těmi, které Karl Popper a Paul Johnson nazvali „nepřátelé společnosti“. Tito nepřátelé, ať už si to uvědomují či ne, pracují pro ty surové síly, proti kterým se snažíme ve svém hradu opevnit, a snaží se jim v noci předat klíče od našich bran.

Proti ochlazení, kometám a zemětřesení nemá lidstvo šance, když Západ potlačí vědu, podrobí se politické korektnosti a nechá se ovládnout barbary.